Stalo se to už někdy před měsícem, ale ještě stále na to myslím. Potkaly se nám pohledy se srnou, co stála za plotem ne dál než nějakých pět metrů. Nikam nespěchala a ani já jsem neměl naspěch. Stáli jsme a nechali kolem nás dlouze plynout čas. Byla to scéna, u které není zřejmé, zda srna vstoupila do mého světa, anebo já do toho jejího. A nebylo to jen plotem, ta jistota, že určitě nesdílíme svět jediný, společný.