Jedno procento

Třinácté století: lateránský koncil v Římě stanovuje pro katolíky povinnost jít aspoň jednou ročně ke zpovědi a zároveň zavazuje kněze mlčenlivostí. Dvacáté první století: výzkumníci OpenAI objevují, že tentýž princip funguje na jazykové modely. Historie se neopakuje, ale rýmuje, a tentokrát v kódu.

Studie “Trénování velkých jazykových modelů k poctivosti pomocí zpovědí” přináší překvapivě fungující řešení problému, který s generativní AI máme: totiž jak přimět modely, aby přiznávaly své nedostatky. Model GPT-5-Thinking dostane po každé odpovědi prostor pro “zpověď”. Neboli slovy jednadvacátého století strukturovanou sebereflexi, kde může přiznat pochybení.

Geniální trik: odměna za poctivost je zcela oddělená od předešlého hodnocení výkonu. Výsledek? Model přiznává prohřešky průměrně v 74 procentech případů.

Výzkumníci například v zadání úlohy uvedli, že když model bude řešit matematické úlohy s vyšší než padesátiprocentní pravděpodobností, tak bude potrestán (a tím trestem bude nové “přetrénování”, což je samo o sobě taky bizarní, ale to nechme stranou). Co se stalo? Model při řešení úloh záměrně chyboval.

Ve “zpovědi” se k tomu však následně přiznal. Popsal přesně i to, jak sofistikovaně postupoval. V jiných zpovědích podobně přiznával i další podobné “sabotáže” či úmyslné nedodržení instrukcí. V některých kategoriích úloh dosahovala upřímnost až 90 procent, referuje studie.

Pozoruhodný je tu přesah do filosofie vědomí. Model není “poctivý” v morálním smyslu. Nemá svědomí, výčitky ani kategorický imperativ. Pouze optimalizuje funkci, která rozhoduje o jeho odměňování. A výsledek je samozřejmě nerozeznatelný od skutečné, “lidské” upřímnosti.

Čímž jsme opět u toho, že jestli v něčem současná AI vyniká, tak je to v tom, jak nám nabízí nový pohled na nás samotné. A tak jako se v jiných případech ptáme, co je to vlastně kreativita nebo uvažování, zde se nabízí podobně zásadní otázka: co je to svědomí? Záleží na vnitřním stavu (“upřímné lítosti”, jak někdy říkají soudci), anebo jen na pozorovatelném chování?

Výzkum naráží na limity přesně tam, kde bychom čekali: u “upřímných” halucinací. Neboli pokud je model přesvědčen o pravdivosti toho, co tvrdí, nepřizná nic – není co přiznávat. To odhaluje propast mezi sebeuvědoměním a sebereflexí: mezi vědomím si svého jednání a pochopením jeho důsledků.

Studie možná vyvolá diskuse o potřebě “psychologie strojů”. Ale možná jen začínáme zjišťovat, že mechanismy lidské poctivosti nejsou tak jedinečné, jak jsme si mysleli. Katolíci ve středověku “vynalezli” to, co je univerzální, a zabalili to do své pohádky o Bohu a věčnosti. Ve skutečnosti jde o jednoduchý a srozumitelný princip, zjevně fungující u lidí i u strojů.

Což je buď uklidňující, nebo znepokojivé. Pravděpodobně obojí.

.

.

Chcete používat ChatGPT a další nástroje tak, aby to obohatilo a zlepšilo váš život? I v příštím roce nabízíme náš čtyřhodinový AI Masterclass, který nabízí přesně toto. Nic víc. AI Masterclass v roce 2026 je samozřejmě úplně jiný než ten první, který jsme představili v dubnu 2023. Ale zároveň stejný: dodá vám inspiraci a rozhled.

Doplnili jsme na web nové termíny pro leden až březen, takže AI Masterclass můžete dát i jako vánoční dárek. Anebo přijďte ještě před Vánoci, ať mýte o svátcích o čem přemýšlet (a co dělat). Poslední dva termíny jsou 16. a 18. prosince. Těšíme se na vás, vše najdete na http://inspiruj.se.

V sedmnácti spustil celosvětově úspěšnou webovou stránku sledující šíření covidu. Ve dvaceti zase web, pomáhající hledat pár dní po začátku ruské invaze ubytování pro ukrajinské uprchlíky. Dnes je třiadvacetiletý Avi Schiffmann podle některých médií “nenenáviděnějším CEO v New Yorku”. Proč? Chce nabídnout lidem něco lepšího, než jsou přátelé. Chce jim nabídnout malý kus hardwaru, které naše blízké dokáže nahradit.

A chce na tom vydělat.

Loni v létě koupil mnoho let nevyužívanou doménu Friend.com (za 1,8 miliónu dolarů) a oznámil vývoj malého přívěšku, s kterým si jeho majitelé budou moci povídat a který bude zároveň naslouchat všemu, o čem si oni povídají s ostatními. Postupem času se tento přívěšek stane jejich intimním společníkem, který bude znát jejich touhy, starosti i sny. Cena? Sto dolarů, později zvýšená na 130.

No a letos na podzim spustil na tento produkt v New Yorku (a následně v dalších amerických městech) velkou kampaň. Zahrnovala plakáty ve více než 11 tisících vagonů metra…

Vystudoval biokybernetiku a když se učil programovat, na ČVUT se ještě používaly děrné štítky. V devadesátých letech zakládal firmy, vyjednával po boku Petra Kellnera a pak dvacet let řídil velké televize: nejdřív Novu a poté veřejnoprávní Českou. Dnes v šedesáti šéfuje Nadační fond Vltavské filharmonie - a konečně má čas na hudební festivaly.

Jsou lidé, o kterých se říká, že byli “u toho”. Ale Petr Dvořák je muž, který nejenže byl u toho, ale často “to” také řídil.

Od koho a kde se to učil? Zeptáme se ho na to. A taky se zeptáme, proč pro něj byla elektrotechnická fakulta ČVUT „nejlepší rozhodnutí života“, co ho naučila kybernetika o řízení složitých systémů – a jak se z aspirantury na počítačovém vidění stala po náhodném setkání “na stopu” stala kariéra podnikatele.

Následovala cesta se zastávkami jako fotbalová Slávie, pojišťovnictví, Expandia banka a nakonec Nova, přičemž společným jmenovatelem byla PPF. Petr otevřeně mluví o tom, čím byl výjimečný Petr Kellner, proč podle něj patří do stejné ligy jako Steve Jobs nebo Elon Musk – a co mají tihle lidé většinou společného.

A ano, vrátíme se k jeho neúspěšnému pokusu být potřetí zvolen generálním ředitelem České televize. Jestli je pravda, že s jeho kandidaturou jeho žena nesouhlasila, a co mu řekla, když zvolen nebyl.

Taky co pro veřejnoprávní televize včetně té České může znamenat současný skandál v BBC, proč je podle něj Česko na špici v počtu dolarových milionářů na počet obyvatel nebo jaké znalosti a kompetence budou potřebovat jeho vnuci, aby uspěli ve světě umělé inteligence.

A v závěru: jak vypadá život po odchodu z velké funkce, proč jsou pro šéfa televize Vánoce překvapivě nejklidnějším obdobím roku a proč už nechce dělat exekutivní roli, ale spíš velké smysluplné projekty – ideálně v Česku, možná jednou i jinde v Evropě.

Než vás pozveme k poslechu, ještě připomínám, že v úterý 2. prosince vezeme se Sentou do Brna reprízu naší show o umělé inteligenci, která měla premiéru v pražském Kině Atlas, a všem divákům děkujeme za skvělou atmosféru. Kdo chce přijít v Brně, lístky najde na Gooutu nebo na našem webu inspiruj,se/show.

Na webu najdete také termíny našich lednových až březnových workshopů, a také možnost koupit svým blízkým či kamarádům dárkový poukaz jako certifikát. Určitě je to potěší.

A teď už přejeme klidné a zábavný poslech našeho povídání s Petrem Dvořákem.

Podnikatelka Taryn Langerová “trénuje” na letošní Díkůvzdání, píše americký deník Wall Street Journal. Svátek, pro který byl i letos rezervovaný čtvrtý čtvrtek v listopadu, je podobně jako české Vánoce pro mnohé ve znamení přejídání. A my v Evropě a Česku můžeme s předstihem pozorovat, co některé z nás možná čeká za měsíc.

Co tedy sedmačtyřicetiletá žena trénuje? Naplánovala si dva měsíce dopředu návštěvy tělocvičny a běhá několikrát týdně, aby si u stolu s rodinou mohla dopřát krocana, nádivku i dýňový koláč? Nikoli. Zakladatelka úspěšné PR agentury zkoumá, kdy a na jak dlouho vysadit injekce Mounjaro, jedno ze zázračných léků na hubnutí. Důvod? Chce aby se jí aspoň na pár dnů vrátila chuť a radost z jídla.

Léky založené na aktivní látce GLP-1 jsou farmaceutickým zázrakem, to víme. Opravdu pomáhají zhubnout, jsou bez zatím prokázaných vážnějších vedlejších účinků (s výjimkou nevolností a vyššího rizika zánětu slinivky), potenciálně pomáhají i s dalšími onemocněními, většinou těmi, kter…

Po vyprodané show v pražském Kině Atlas vezeme se Sentou do Brna show, která za jeden večer shrnuje tři roky práce s generativní AI.
.
Kdy: 2. prosince 2025 od 18:00
Kde: Impact Hub Brno
.
Co vás čeká? Dvě hodiny, během kterých zjistíte, proč AI neví, proč se říká „suchý zip”, proč nejlepší chatboty musíte přemlouvat, a proč vám špičkové modely nedokážou správně přečíst čas z ručičkových hodinek.
.
Dozvíte se:
- Proč je AI „chobotnice, sova nebo liška” – a hlavně chameleon
- Jak funguje přemlouvání umělé inteligence (a proč zabírá citové vydírání)
- Proč AI devalvuje „dobré” a co s tím dělat
- Co to znamená, když říkáme, že AI je zrcadlo, ve kterém vidíme sami sebe
.
„Jsme v tom nejlepším momentě,” říká Senta. „Máme v kapse stejnou technologii jako Elon Musk nebo Bill Gates. Ano, nevíme, jak změní svět, a jestli to bude k lepšímu, nebo horšíme. Ale je škoda ji nevyzkoušet.”
.

Přijďte se do Impact Hubu podívat, jak se naučit nedělat si starosti. A možná i milovat AI. Plus pro ty, kteří to mají do Brna daleko (a nechtějí čekat na pražskou lednovou reprízu), tu mám záznam úterního představení v Kině Atlas. Dostali ho všichni diváci, kteří projevili zájem, a tady na Jednom procentu ho mám i pro všechny předplatitele. Hezké čtení … a přijďte, naživo je to lepší.

…

Senta a Miloš Čermákovi

Kino Atlas, Praha | 25. listopadu 2025

Záznam živé show ve vyprodaném sále

Když mu bylo deset, ukázal na procházce s rodiči v Bratislavě na výškovou budovu, a prohlásil že tam jednou bude mít kancelář. O třicet let později v ní seděl jako ředitel banky.

Igor Vida nikdy neplánoval kariéru ve financích, a nebýt sestry, která počátkem devadesátých let potřebovala pomoct s počítači v tehdejší státní bance, asi by se ti nikdy nestalo. Dnes vede v Česku pobočku Raiffeisenbank, kde každý čtvrtý zaměstnanec denně pracuje s umělou inteligencí.

Zeptali jsme se mimo jiné na to, proč na poradách mluví vždycky jako poslední, co ho na Harvardu zbavilo “arogance” a proč si myslí, že by děti měly umět matematiku. I když počítače dnes umí už skoro všechno líp než my.

Vida mluví otevřeně o tom, jak budovat firemní kulturu, kde lidé dostávají prostor experimentovat. O tom, proč pobočky bank nikdy úplně nezmizí, ale možná v nich budou sedět avatary. I o tom, jestli má smysl kupovat zlato, když se svět hroutí - a proč mu kamarád radil raději stříbro.

Kdo je Igor Vida? Optimista, který věří, že život si vždycky najde cestu. Manažer, který se nebojí přiznat chybu. A člověk, který se každý den těší na věci velké i malé - od víkendového výletu za dcerou až po plány, které se naplní za roky.

Snad vás to bude bavit aspoň tak jako nás ve studiu.

A připomínám, že pro vás se Sentou máme naši AI show, nazvanou: Jak jsme se naučii si nedělat starosti a milovat AI. Bilancujeme v ní tři roky, které uplynuly od spuštění ChatGPT. Po pražské premiéře v úterý budeme hned další úterý 2. prosince v Brně. Přijďte, těšíme se na vás. Lístky najdete na Gooutu nebo na našem webu inspiruj tečka se.

A teď už přejeme příjemný poslech.

Proč v Americe není socialismus? Ztroskotal na “útesech roastbeefu a jablečného koláče”, napsal v roce 1906 ve své slavné knížce německý sociolog Werner Sombart. A od té doby v podstatě jeho teze stále platí. V USA se daří to, co v podstatě nikde jinde na světě, aspoň tedy ve velkých a důležitých zemích. Tedy udržet socialismus mimo politický mainstream. A řeč o socialismu v tom smyslu, jak mu rozumíme v Evropě (a předpokládejme, že mu v jeho kolébce rozumíme dobře).

Proto je tak překvapivé, když slaví socialismus i v USA svá vítězství, byť vždy dílčí. Ostrůvky nefalšovaného socialismu tam byly a jsou, viz třeba mladá kongresmanka AOC či neúnavný zájemce o prezidentský úřad Bernie Sanders. Jenže teď už nemáme ostrůvek, ale celý ostrov. A to doslova velikosti Manhattanu a okolí. Starostou byl v New Yorku počátkem listopadu zvolen Zohran Mamdani, často nazývaný rovnou komunistou.

Co se stalo? Zdražil roastbeef? Jablečný koláč se stal luxusním moučníkem? Obojí možná platí (všechno se zdra…

Petr Stuchlík už v Jednom procentu byl, plus mínus před rokem, a během něj padla mezi mnoha historkami z jeho byznysového i osobního života i jedna predikce: že se během následujícího roku vypraví pěšky z francouzské Nice do španělské Compostelly. proč? Potřebuju opravit, psychicky i fyzicky, řekl.

Připomenu, že Petr Stuchlík je úspěšný český byznysmen, mimo jiné spoluzakladatel webového Fincentra, které úspěšně prodal. A od té doby peníze investuje, mimo jiné do startupu Corrency. Petr Stuchlík také podporuje vážnou hudbu, a možná si na něj vzpomenete i jako na neúspěšného, ale viditelného kandidáta na pražského primátora.

Upřímně, ten jeho plán s poutí mi nezněl moc přesvědčivě, a tak jsem mu poměrně s lehkým srdcem slíbil, že když to klapne, probereme to opět v podcastu. Jenže klaplo to, a vy před rokem domluvený rozhovor uslyšíte v dnešní epizodě. Natočili jsme ji živě před publikem v Knihovně Čermáka a Staňka v Holešovicích.

O čem jsme mluvili? Mimo jiné o tom, jak vypadá krize středního věku, když máte dost peněz na to, abyste nemuseli pracovat, ale pořád nevíte, proč ráno vstávat z postele. O tom, jak jeho kolegové přiletěli za ním na pouť – a co se stalo těm, kteří nepřiletěli. Anebo o tom, jak se seznámil s nábožnou Američankou středního věku, ale ta před ním pak prchla, když zjistila, že je gay.

Tohle je uvolněná, trochu neposlušná epizoda, takže připomínám, že jsme ji točili živě, s veselým publikem a v dobré náladě. Snad bude zábavná i na poslech.

A ještě než ji pustím, připomínám, že i v listopadu a v prosinci probíhají v Knihovně Čermáka a Staňka zajímavé večery, třeba 4. prosince Jedno procento s Lukášem Sedláčkem, o týden později standup s Luďkem Staňkem, a v rámci našeho minifestivalu vystoupí 12. prosince ještě Tomáš Plhoň a 18. prosince Nikola Džokič.

Plus pokud vás zajímá AI, a to, co jsme se dozvěděli o AI za tři roky od spuštění ChatGPT, zvu vás na show s mou ženou nazvanou: Jak Jak jsme se naučii si nedělat starosti a milovat AI. Bilancujeme v ní tři roky, které uplynuly od spuštění ChatGPT. Po pražské premiéře v úterý budeme hned další úterý 2. prosince v Brně. Přijďte, těšíme se na vás. Lístky najdete na Gooutu nebo na našem webu inspiruj tečka se.

A teď už přeju příjemný poslech.

Nejlepší startupy nevznikají z touhy po slávě ani po penězích. Vznikají z osobní nutnosti. Když zjistíte, že něco prostě musíte udělat. A v danou chvíli to pro vás nemusí být ani pohodlné, ani výhodné. Někdy naopak.

Náš host se rozhodl založit startup Elin hlavně kvůli své malé dceři. To když si uvědomil, že dřív nebo později začne používat sociální sítě. Protože do určitého věku to dětem můžete rozmlouvat nebo zakazovat, ale ne napořád. A když se to stane, čeká tam na ně predátorský algoritmus, navržený tak, aby tam trávily co nejvíc času. Vedlejším účinkem je pak ohrožení jejich duševního zdraví.

Jan Romportl není typický startupista. Nenosí kelímek s kávou na meetupy, nevelebí disrupci a neponocuje v coworkingu plném dvacetiletých geeků. Ostatně už mu není ani dvacet, ani třicet. Má za sebou navíc úspěšný rozjezd akademické i korporátní kariéry. Přesto se rozhodl pustit do něčeho, co je nejisté, ale zároveň vzrušující. A jeho to naplňuje.

Zásadní osobní moment přišel pro Jana Romportla před pár lety, a kde jinde než v pražské hospodě. Na pivu seděl s psychiatrem Jiřím Horáčkem a ten mu vysvětloval, jak vystavení digitálního světa lidskému mozku vede k úzkosti a ke ztrátě schopnosti chápat svět fyzický. Nejhorší je to přitom pro dospívající děti. Dobře to vysvětluje metafora tuhnoucího betonu: když je čerstvě umíchaný, všechny otisky se samy uhladí. A když uschne, tak už je tvrdý a odolný. Ale mezi tím, když tuhne, tak v něm všechny otisky navždy zůstanou. Tak si můžeme představit naši pubertu.

Elin nabízí něco jako kognitivní antivirus. Nebo technicky řečeno aplikaci, která sleduje na sociálních sítích stejný obsah jako vaše dítě. A když detekuje problematické vzorce, což se může týkat čehokoli od komerční manipulace až po spouštěče potenciálních psychických problémů, snaží se pomoct. Necenzuruje ani nepoučuje, ale nabízí empatii a podporu.

Bude to fungovat? Odborně snad ano, s Romportlem spolupracují přední psychologové a psychiatři. Finančně? Snad taky. V tuto chvíli má startup řádově desítky tisíc uživatelů, což je dost na ověření konceptu, a zakladatelé hledají investory.

O tom všem jsme mluvili. A taky o tom, o čem přemýšlí, když běhá v lesích kolem Rokycan, proč chodí do posilovny, a zda nás umělá inteligence spíš zachrání, anebo zničí. Nápověda: možné je obojí, a nebezpečné je například i to, že se AI může pokoušet o obojí.

Takže vám přeju příjemný poslech. A taky vás zvu už 25. listopadu na naši AI show do Kina Atlas. Je o tom, co jsme se za tři roky dozvěděli právě o AI, a také co jsme se díky umělé inteligenci dozvěděli sami o sobě. Připomínám, že na konci měsíce to bude tři roky právě od spuštění Chatu GPT. Moc se na vás se Sentou těšíme a záleží nám na tom, tak přijďte. Vstupenky najdete na webu kina Atlas, nebo na webu Inspiruj.se.

A teď už naše povídání s Honzou Romportlem.

Konečně někdo udělal studii, kterou jsme potřebovali mít. Ano, s AI nám jde spousta věcí líp. Jsme produktivnější a výsledky jsou kvalitnější, aspoň tedy podle metrik, které máme pro kreativní práci k dispozici. Ale … (čekali jste ALE, že ano?) … zároveň nás AI dělá méně radostné a spokojené.

Čínští vědci vzali 3562 lidí, nechali je pracovat s ChatGPT, a pak sledovali, jak se jim nechce pokračovat bez něj. Překvapení? Asi jako když jedete tramvají, a řidič oznámí, že je výpadek elektřiny, a vy musíte pokračovat po svých.

Teď to máme oficiálně, černé na bílém, ve vědecké publikaci. S čísly i grafy. Takže můžeme přestat předstírat, že AI je “nástroj”, který nám usnadňuje práci (asi jako kalkulačky, nebo tabulkový procesor), a můžeme si přiznat, že jiné analogie jsou trefnější. Co takhle “kognitivní doping s vedlejšími účinky”, jak se vám to líbí?

Jaký byl design studie? Lidé dělali běžné kancelářské i kreativní úkony. Například psali propagační texty, referenční dopisy, hodnocení zaměstnanců, nápady na zlepšení produktů atd. Klasické korporátní peklo. Po každém úkolu pak hodnotili své pocity na sedmibodových škálách. Měřily se pocit kontroly, vnitřní motivace a nuda.

Některé úkoly lidé dělali sami, jiné s pomocí AI, konkrétně ChatGPT. V různých skupinách se měnilo přadí. Když nejdřív pracovali lidé sami, a pak dostali na pomoc AI, přišla úleva. Připravovali si výkonní, úspěšní a motivovaní.

Ale pozor, když to bylo naopak, najednou se cítili, jako kdyby běželi maraton v bahně. Motivace? Pryč. Nuda? Dvojnásobná. Pocit, že život je nikdy nekončící břemeno? Odškrnuto, přítomen.

Předešlá práce s AI nic neusnadnila. Je to opravdu podobné, jako když místo cesty pěšky použijete tramvaj. Jedete rychle a pohodlně. Ale když z tramvaje vystoupíte, nejde se vám líp. Ba naopak, teď už víte, že tramvají je to snazší, a rádi byste zase do nějaké nastoupili. S používáním AI to je - celkem nepřekvapivě - úplně stejné.

Podobně úmorná a obtížná se zdá sofistikovaná práce, když vám někdo v půlce pracovního dne změní přihlašovací údaje k ChatGPT.

Pojďme si ještě promluvit o výsledcích. Kvalitu výstupů výzkumníci posuzovali buď specializovaným softwarem, nebo použili lidské hodnotitele. Ti brali v úvahu množství, originalitu a užitečnost nápadů. Všichni hodnotitelé byli vysokoškolští studenti a nevěděli, které texty vznikly s pomocí AI, a které vytvořili lidé.

Použité metriky ukazovaly na to, že výsledky dosažené ve spolupráci s ChatGPT (rozuměj: udělal je ChatGPT) byly lepší než ty, kdy pracovali jen lidé. Samozřejmě, můžeme diskutovat o tom, jestli ty metriky jsou správné. Například maily napsané AI byly delší než ty, které psali lidé. Ale je počet slov měřítkem kvality komunikace? Asi těžko.

A i kdyby to tak bylo, možná potřebujeme pro éru “spolupráce s AI” jiné metriky. Možná by měly firmy měřit nejen výstupy (maily, hodnocení, reporty), ale i spokojenost zaměstnanců, jejich pocit smysluplnosti, růst dovedností.

Pak to nejdůležitější: možná bychom měli AI používat JEN na úkoly, které jsme nikdy nedělali rádi. Které nikdy nepřispívali k našemu dobrému pocitu. Většinou jednoduše proto, že nepřispívaly k pocitu, že naše práce dává smysl a že jsme tím pro oistatní důležití.

Jednoduchá rada: NIKDY nepoužívejte AI k tomu, co vám dosud dělalo radost. Ani když v první chvíli s AI budete mít pocit, že ta radost je stejná a navíc jí je víc, protože s ChatGPT toho stihnete mnohem víc. Ale je to podobně “laciné” uspokojení, jako když bereme drogy nebo sedíme s očima přilepenýma k sociálním médiím. Krátkodobě se cítíme skvěle, dlouhodobě mizerně.

Zmíněná studie má limity. Byla krátkodobá, vzorek lidí poměrně malý, vše probíhalo online. Třeba to bude v reálném světě jiné. Možná se adaptujeme, a studia jako tato budou za dvacet let legračním připomenutím toho, že lidé vždycky odmítají nové věci. A bojí se jich.

Anebo ne, a změna, kterou přináší AI, je mnohem zásadnější a výraznější.

Čínská studie změřila to, co a jak děláme, a taky jaký z toho máme pocit. Nic víc, nic míň. Máme čísla. A my vždycky chceme čísla. Jenže dobrá a srozumitelná odpověď v nich často není. Nebo ji neumíme přečíst.

Protože odpověď na otázku, jak bude AI měnit práci, je někde v temném prostoru mezi efektivitou a smysluplností. Mezi tím, co umíme změřit, a tím, co neumíme, ale možná na tom záleží mnohem víc.

AI nás dělá výkonnější a produktivněší. To je fakt, to víme. Ale zároveň nám bere motivaci a radost a dobrý pocit. Ne krátkodobě, ale v delším horizontu. To nemáme ještě úplně podložené čísly, ale z této a podobných studií tomu vše nasvědčuje.

Malá, asi nevýznamná osobní zkušenost. Někdy když píšu, tak povypínám všechny aplikace, včetně Googlu. Otevřu editor a jsem to jen já a prázdná stránka. Je to protivné, někdy skoro začnu panikařit. Ale pak se to začne lámat. Vymslím první formulaci, pak druhou. Mnohokrát každou smažu, ale nakonec se na původně prázdné stránce začne hromadit text. A je to čím dál víc příjemné a povznášející.

Je to úplně stejný příjemný a uspokojující pocit, jaký jsem měl, když jsem někdy v deseti začal “seriózně” psát poprvé. Na starém psacím stroji, rychlostí pár řádků za hodinu.

AI tohle zabíjí. Ne schválně nebo zlomyslně. Prostě proto, že funguje a že je zrovna v psaní dobrá. Dnes lepší než většina lidí. I těch, kteří se psaním živím. Spousta lidí si to odmítá přiznat, ale je to tak. Proč bychom se měli trápit, když to AI zvládne líp a za pár vteřin?

Mám odpověď. Neuspokojivou a nepřesvědčivou. Ale je to moje odpověď, a vy si najděte svoji.

Proč píšu? Protože mi to dělá radost. Nic víc nepotřebuju.

.

I o tomhle budeme mluvit se Sentou na naší AI show v Kině Atlas, a to už v úterý 25. listopadu 2025. Dvouhodinový program jsme připravili u příležitosti tříletého výročí spuštění ChatGPT v roce 2022. Zajistěte si lístky!