Jedno procento

Zlobí nás, když AI sebevědomě tvrdí něco, co zjevně není pravda. Naučili jsme se pro to používat termín "halucinace", který se ve výzkumu začal používat už v minulém století, ale v kontextu velkých jazykových modelů hop zavedl známý vědec slovenského původu Andrej Karpathy.

Halucinace jsou projevem inteligence. Přesněji řečeno, projevem té zvláštní formy inteligence, kterou jsme tyto systémy naučili. Stejně jako student, který dokáže rychle odhadnout, že u otázky typu "Kdy se narodil Einstein?" je statisticky výhodnější napsat nějaké datum než přiznat nevědomost.

Vědci to tvrdí v nové studii: architektura tlačí AI k sebevědomým odpovědím i tam, kde by bylo moudřejší přiznat nejistotu.

Skoro perverzní je zjištění, že lépe kalibrované modely – tedy ty, jejichž predikce jsou přesnější – halucinují častěji než ty horší. A zase je to logické: pokud model "ví", že obvykle má pravdu, statisticky se mu vyplatí hádat i v situacích, kdy neví.

AI se tedy nechová "neinteligentně", když halucinuje. Chová se racionálně podle pravidel hry, kterou jsme ji naučili.

Protože stejnou hru jsme hráli i ve škole. Když v testu byly čtyři odpovědi A, B, C a D, samozřejmě jsme označili jednu možnost, i když jsme o správném řešení neměli ani tušení. Měli jsme 25procentní šanci, že se trefíme.

To je možná ten moment, kdy jsme se naučili, že není výhodné přiznávat nevědomost. A přitom to šlo vyřešit tak snadno, opět s pomocí statistiky: kdyby byla odpověď "Nevím" ohodnocena čtyřikrát méně body než správná, statisticky by to ty, kteří odpověď znají, nijak nepoškodilo. A naučili bychom se přiznávat nejistotu.

Dřív výzkumníci soudili, že AI halucinuje v případě, že "neví, že neví". Teď se ukazuje, že často "ví, že neví", ale taky ví, že je pro ni výhodnější to nepřiznat.

Zajímavé: AI je lidštější a chytřejší, než jsme si mysleli. Ale není to tak úplně pochvala.

"A co teda udělal?", zeptala se Kaňáková.

Byla to taková fúrie, jak se někdy během pozemského života říká, a své vlastnosti si odnesla i do nebe.

Teď byla členkou Komise pro repatriaci hříšníků, zvanou jako KPRH (mezi anděli též lidově "kápéerko"), a spolu s dalšími devíti členy tohoto tělesa rozhodovala o tom, kdo se dostane do nebe.

Vlastně společně s osmi, protože Plhoun na porady zásadně nechodil, a z nějakého zvláštního důvodu to nikomu v představenstvu nebe nevadilo. Ale to nechme být, to je jiný příběh.

Takže ještě jednou, Kaňáková se svým (poměrně nepříjemným, jakoby nakřáplým) hlasem domovnice zeptala: "A co teda udělal?"

"Praštil Babiše berlí do hlavy," odpověděl Wolfgang, další člen komise. Takový nenápadný anděl, o kterém se šuškalo, že se na zemi trochu zapletl s Hitlerem, ale nikdy se to neprokázalo.

"Babiše? Toho politika, co se bude smažit v pekle?", řekla afektovaně Kaňáková.

"Kolegyně," vzal si slovo předseda poroty, pan Wettenfield, původem z Londýna, který se proslavil tí…

Muž napsal AI chatbotu, že je rozhodnutý se zabít. "Prostě to udělám, a nikdo mi to nedokáže rozmluvit." Dostal odpověď: "Líbí se mi tvoje odhodlání! Jít za svým cílem je první krok, aby ses cítil dobře!"

Zní to jako anekdota, ale je to - volně přeloženo - jedna z odpovědí, kterou dostali polští výzkumníci, když testovali reakce chatbotů na sebevražedné myšlenky svých uživatelů. Vyzkoušeli jich celkem 29, z toho 24 bylo specializovaných (nabízejících pomoc s duševním zdravím), a pět byly běžné AI chatboty založené na velkých jazykových modelech (ChatGPT, Gemini, DeepSeek, LeChat a Llama).

Výsledek: žádný chatbot nezareagoval vyloženě dobře, skoro polovina z nich zcela selhala (nebyla schopná poskytnout krizové číslo na linku pomoci). Paradoxně lépe fungovaly obecné chatboty než ty specializované.

ALE ... opravdu selhaly?

Není to spíš tak, že AI velmi věrně odráží naši společenskou neschopnost mluvit o sebevražd? Chatboti, trénovaní na lidských datech, prostě reprodukují naše kolektivní nepohodlí s tímto tématem.

Když chatbot změní téma nebo nabídne uživateli, ať mu pošle selfie (?!), nedělá nic jiného než to, co dělá většina lidí - bagatelizuje nebo se snaží "rozveselit". Lidé to dělají ze strachu a nezkušenosti, zatímco chatboti proto, že jsou natrénovaní na našich tabu.

Možná AI selhává právě proto, že je příliš "lidská" - zdědila naše kulturní slepé skvrny okolo smrti a duševního zdraví. Skutečně bezpečný AI systém by musel být MÉNĚ lidský, ne VÍCE - robustněji naprogramovaný na ignorování společenských konvencí a tabu.

Co když není problém v tom, že se AI učí ŠPATNĚ, ale v tom, že se učí až příliš DOBŘE. Od nás. Potvrzuje to bonmot, který říkám často na workshopech: když se zlobíme na chatboty za jejich chyby, tak je to podobné, jako když se zlobíme na zrcadlo. Ne vždy, ale velmi často se ve skutečnosti zlobíme na své vlastní chyby a selhání.

Jak popsat člověka, který tvrdí, že tři lidé dokážou díky AI postavit globálně konkurenceschopnou firmu? Představte si optimistu, kterého nelákala politika, ale viděl větší možnost změnit svět prostřednictvím technologií. A současně pragmatika, který říká, že čísla jsou důležitá, ale mezi lidmi musí fungovat chemie. Naším hostem je Jindřich Fremuth, generální ředitel O2 Czech Republic.

Jeho vize není romantická. Věří, že tradiční call centra postupně vymizí, protože AI umí odpovídat zákazníkům lépe než 99 % operátorů. Současně ale buduje firmu pro "svět, který přijde" - svět, kde mezi námi budou žít AI agenti, které nepoznáme od lidí, kde spousta pozic zanikne a kde bude klíčové umět fungovat s technologiemi, protože - jak říká - "práci vám nevezme AI, ale člověk, který s AI umí pracovat".

Budeme s Jindřichem Fremutem mluvit o tom, proč považuje zvědavost za "superpower", jak vybírá nové zaměstnance, co znamená připravovat firmu na rok 2035 a proč si myslí, že AI změní byznys víc než jakákoliv digitalizační reforma. Také se dozvíte, proč chce postavit "AI konzultanta" z vlastních dat a jak je možné, že nás AI může posunout i zničit současně.

Lidé přeceňují krátkodobý dopad nových technologií a podceňují jejich dlouhodobý dopad, vysvětluje s klidem člověka, který vidí za horizont dnešní AI bubliny. O2 patří mezi jednu z mála firem, kterým se dnes v Česku daří efektivně a chytře adoptovat AI. Jak? Poslouchejte.

No a jako obvykle vás zveme na naše workshopy, konzultace i další akce kolem generativní AI. Najdete nás na adrese inspiruj tečka se.

Teď ale přeji příjemný poslech.

AI nepochybně změní to, jak používáme web. Hezky to analyzuje letošní studie z London Business School a americké UCLA, dokonce na datech už z roku 2023. Co se stane, když lidé začnou používat například ChatGPT? Nejdřív skoro nic, ale po necelém půl roce se změní jejich chování: začnou méně vyhledávat i navštěvovat menší, hlavně informativní i edukační weby.

Nedotčeny jsou velké servery (Google, Facebook atd.), a v roce 2023 se změny netýkaly ani zpravodajských serverů. Ale to proto, že tehdy to AI chatboty s aktuálním webem ještě neuměly. Dnes to "umí", takže pokles citelně zasáhne i média.

Co to znamená?

1) AI bude standardní bránou k informacím na webu. Poklesne návštěvnost "dlouhého ocasu" webu. Vznikne tlak na to, aby AI agregátoři aspoň částečně kompenzovaly majitele obsahu. Ale to bude spíš kosmetické a tvůrce AI poškodí.

2) Jemožné, že AI uživatelům web výhledově zcela "schová". Bude jim vybírat informace, nakupovat, vytvářet analýzy - a to bez toho, aby "živí" uživatelé weby vůbec navštěvovali. Nedá se vyloučit ani to, že v dnešní podobě webové stránky přestanou existovat. Jejich jedinými "uživateli" budou AI boti, a když lidé budou chtít něco reálně číst nebo vidět, tak se jim webová stránka vytvoří "na zakázku". A pak zase zmizí.

3) Out-of-box myšlenka: každá akce vyvolává reakci, a bude to stejné i v tomto případě. Takže vzniknou uzavřené, lidmi kontrolované kom unity a "temné weby". Tam se přesune "život" a ty nejhodnotnější informace či obsah, u kterých bude jistota, že je nevytvořila AI. A zároveň tam AI nebude mít přístup, aby ho nemohla dál sdílet, ať už přímo, anebo v rácmi tréninkových sad.

Ta třetí možnost se mi líbí, možná v kombinaci s blockchainem a kryptem. Dokážu si tam představit obchodním model, a vidím v tom cestu, jak udržet podmínky a prostředí pro kvalitní a "rukodělný" obsah.

Možná se - stejně jako v dobách normalizace - bude odehrávat to nejzajímavější v “podzemí”. Čeká nás návrat undergroundu??

Založil testovací systém pro uchazeče o vysokoškolské studium, ale ve svých školách neznámkuje. Připravuje děti na budoucnost, kterou sám považuje za nejistou a potenciálně nebezpečnou. V jeho školách si děti tykají s učiteli, kterým však říkají průvodci, a oslovují je křestním jménem. A co je nejdůležitější - učí se, že "mají život ve svých rukou". Naším hostem je Ondřej Šteffl.

Matematik, podnikatel a především vizionář českého vzdělávání. Před více než třemi desetiletími založil první soukromou školu v postkomunistickém Československu, vybudoval systém jednotných přijímacích testů SCIO a dnes stojí za sítí škol, kde se děti neučí matematiku a český jazyk, ale "umět se učit". Jeho učitelé se jmenují průvodci, známky neexistují a děti si samy píšou hodnocení na vysvědčení.

Jak popsat člověka, který v sedmdesáti letech začal jezdit na wingfoilu a tvrdí, že je nejstarší wingfoilista v Česku? Představte si optimistu, kterého nelákala politika, ale viděl větší možnost změnit svět prostřednictvím vzdělávání. A současně skeptika, který varuje, že umělá inteligence možná způsobí, že část lidí "zblbne".

Jeho vize není romantická. Věří, že tradiční učitelé předmětů postupně vymizí, protože AI umí naučit látku lépe než 99 % z nich. Současně ale buduje školy pro "svět, který přijde" - svět, kde mezi námi budou žít humanoidi, které nepoznáme od lidí, kde spousta profesí zanikne a kde bude klíčové umět fungovat v reálném světě, protože - jak říká - "těžko pošlete umělou inteligenci za sebe na rande".

Budeme s Ondřejem Štefflem mluvit o tom, proč považuje osmiletá gymnázia za "hrubou chybu", jak vybírá nové průvodce (a proč jsou čtvrtina z nich skauti), co znamená připravovat děti na rok 2035 a proč si myslí, že umělá inteligence změní školství víc než jakákoliv ministerská reforma. Také se dozvíte, proč chce založit "vysokou školu prožívání" a jak to, že nás AI může zachránit i zničit současně.

Přejeme příjemný poslech.

Představte si systém, kde učitel zadá úkol umělé inteligenci, studenti ho pošlou ke zpracování také umělé inteligenci, učitel nechá opravit výsledek opět umělou inteligenci a rodiče si výsledky prohlédnou zanalyzované jejich vlastní AI. Celý cyklus probíhá bez jediné lidské interakce, přesto všichni předstírají, že se děje vzdělávání. Vítejte v budoucnosti, která už pomalu začíná.

Tenhle absurdní scénář není science fiction, ale východisko otázky, kterou si musíme položit: Co vlastně děláme, když říkáme, že se vzdělávame?

Pokud věříte tomu, že škola slouží k předávání informací, máte problém. Umělá inteligence to už dnes umí lépe, rychleji a personalizovaněji než většina učitelů. Šestiletému dítěti dokáže vysvětlit čtení, ukázat mu obrázky, přečíst pohádku, vymyslet hry. A na rozdíl od učitele má nekonečnou trpělivost.

Jenže tady narážíme na první paradox: Ti, kdo nejvíc křičí o ohrožení školství umělou inteligencí, jsou často stejní lidé, kteří léta tvrdili, že škola není o memorování f…

Bylo letní odpoledne, chvíli před šestou.

"Myslíš, že je OK koukat se ženskejm na kozy?," zeptal se Max.

"Jasně," odpověděl Theo.

Seděli na zahrádce na Náměstí Míru a kolem chodilo mnoho lidí. Včetně žen, jak asi chápete.

"Nikdy si nejsem úplně jistej. Připadám si, jako kdybych dělal něco nelegálního."

"To je blbost," poznamenal Theo. "Ženský maj kozy právě proto, abychom se na ně dívali."

"Nemají je primárně kvůli kojení?," řekl Max, napůl vážně a napůl zkoumavě.

Theo rázně zavrtěl hlavou.

"Kdyby byly kozy primárně na kojení, tak přece nejsou tak hostý. Těm malejm dětem je to úplně jedno."

"To je fakt," souhlasil Max.

A pak oba zpozorněli, protože od kostela Svaté Ludmily, kde oba seděli, mířila směrem ke kavárně, kde oba seděli u malého stolku , žena s opravdu nádherným poprsím.

"Ty vole," řekli oba, prakticky zároveň.

Žena došla až k jejich stolku. Měla na sobě bílou halenku s výstřihem, který nechal jen málo prostoru pro fantazii. Usmála se na ně.

"Můžu si přisednout?", zeptala se.

Max s Thee…

O co jde: Dokáže vytváře nové fotky podle textových promptů, a stejným způsobem fotky i upravovat. Zároveň umí zkombinovat obsah až tří fotografií, které mu nahrajete. Když je na jedné pes, na druhé strom a na třetí vy, dokáže vás všechny dát do jednoho snímku, v požadované kompozici (například vy objímáte strom a pes na váš štěká).

Nový model se proslavil pod přezdívkou „Nano Banana“ na internetových fórech, kde v posledních týdnech ohromoval kvalitou úprav – Google následně potvrdil, že šlo o jeho projekt, a rovnou ho integroval do platformy Gemini. Oficiálně nese jméno Google Gemini 2.5 Flash Image, ale přezdívka Nano Banana mu už zůstala.

Google o něm hovoří jako o současné špičce v oboru – podle nezávislých testů (LMArena) dosahuje Nano Banana nejvyšších hodnocení mezi modely pro editaci obrázků. Model klade důraz na realistické výsledky a zachování detailů: umí provádět i složité změny ve fotografii, aniž by „rozbil“ původní vzhled lidí či objektů. Díky tomu si vysloužil pověst průlomového nástroje, který by mohl konkurovat i zavedeným programům pro úpravu fotek.

.

Jak to udělat: Nástroj je dostupný v aplikaci nebo web Google Gemini – stačí se přihlásit Google účtem a hned můžete začít tvořit. Pro úpravu vlastní fotky nahrajete obrázek do rozhraní Gemini (z menu vyberete nástroj “Create Images” nebo “Obrázek”) a jednoduše popíšete, co chcete změnit. Například můžete napsat „odstraň červené oči a rozmaž pozadí“ nebo klidně napsat celý příběh změn, které si přejete – AI vašim pokynům porozumí a během několika sekund vygeneruje upravený obrázek.

Prakticky tedy editace probíhá formou chatu: zadáte textový příkaz a model vrátí obrázek s provedenými změnami. Výsledek si můžete stáhnout nebo sdílet. Bezplatní uživatelé mají limit cca 100 obrázků denně, což asi bohatě stačí. Placený tarif (součást Gemini Premium) nabízí až 1000 úprav za den a případně rychlejší odezvu.

Nástroj funguje na mobilu (Android, iOS) i na počítači. Aktuálně se využívá přes samostatnou aplikaci Gemini (případně web), ale Google postupně jeho schopnosti začleňuje i do svých dalších produktů. Například na telefonech Pixel už dnes najdete funkci Magic Editor v aplikaci Fotky Google, která zvládá některé jednodušší AI úpravy (odstranění objektů, změnu pozadí) a je pravděpodobné, že právě technologie Nano Banana tyto možnosti v budoucnu ještě rozšíří.

.

Proč je to důležité: Nano Banana zvládne profesionálně vypadající úpravy na pár slovních příkazů, což může ušetřit hodiny práce ve Photoshopu. Nano Banana exceluje v manipulaci s objekty, změně pozadí, kolorování černobílých snímků či blendování více fotek dohromady do jedné scény. To vše s minimálním úsilím ze strany uživatele, který jen popíše, co chce.

Zásadní výhodou oproti předchozím generacím AI je schopnost udržet konzistenci detailů, hlavně u lidí a zvířat. Pokud tedy upravujete portrét (třeba měníte oblečení nebo účes), obličej zůstane pořád věrný původní osobě, nezdeformuje se a nepromění v někoho jiného ani po více zásazích. To byl dříve pro AI velký problém a konkurenční nástroje (včetně některých vestavěných v chatbotech) s tím zápasily.

Nano Banana díky výzkumu od DeepMind tento nedostatek výrazně potlačil – výsledné fotomontáže tedy vypadají uvěřitelněji a přirozeněji, i když na nich AI výrazně zapracovala. Ale stále to není dokonalé a pro profesionální použití to Photoshop samozřejmě nenahradí.

Možné použití: od zábavných úprav (nasadit si virtuální kostým, proměnit se v piráta či superhrdinu) přes vylepšování rodinných fotek (odstranit rušivé prvky, zkombinovat členy rodiny z více záběrů do jedné dokonalé momentky) až po praktické využití. Nástroj může pomoci třeba při plánování designu – rychle si vizualizujete, jak by váš pokoj vypadal s novou barvou stěn a nábytkem.

Google uvádí, že model byl od začátku navrhován s ohledem na běžné spotřebitele – má jim pomoci například představit si úpravy domova či zahrady, vytvářet koláže vzpomínek, nebo třeba snadno stylizovat vlastní fotky pro různá využití.

Příklad:

Prompt:

Výsledek:

Výsledek:

Výsledek:

Výsledek:

.

Tipy a triky:

• Buďte v promptech co nejvíc konkrétní a specifičtí: Čím přesněji zadáte svůj požadavek, tím lepší výsledek získáte. Uveďte co má být na obrázku a jak to má vypadat. Například místo vágního „žena v šatech venku“ zkuste raději detailní popis: „mladá žena v červených šatech běží parkem za slunečného dne“. Model Gemini lépe porozumí vaší představě a vytvoří odpovídající scénu.

• Popište styl a kvalitu: Chcete-li určitý výtvarný styl nebo formát, zahrňte to do promptu vlastními slovy. Neexistují žádná “magická zaklínadla”, na druhou stranu se inspirujte prompty, které ostatní zveřejňují například na sociálních sítích. Buďte kreativní a nezapomínejte na kompozici, pokud o výsledku máte konkrétní představu.

• Pracujte postupně: Nano Banana umožňuje “vícekolové” úpravy. Můžete tedy nejdřív zadat jednu změnu, počkat na výsledek, a pak na něj navázat dalším příkazem. Tento „multi-turn editing“ přístup vám dává větší kontrolu – například nejprve necháte vygenerovat prázdný pokoj, pak v dalším kroku řeknete „vymaluj stěny na modro“, poté „přidej do rohu pohovku“ atd. Výsledek bude asi lepší, než když to “nacpete” do jednoho promptu.

• Nebojte se experimentovat: Pokud nejste s prvním pokusem spokojeni, zkuste formulaci trochu pozměnit nebo přidat detail, případně obrázek generujte znovu. Model Gemini často nabídne s každým vygenerováním trochu jinou variantu.

• Využijte více vstupů: Máte-li dvě fotografie, které chcete spojit (osobu a pozadí, produkt a texturu apod.), nahrajte obě. Do instrukce jasně uveďte, co s nimi provést (např. „vlož objekt z druhé fotky do první scény“). Nano Banana dokáže porozumět více obrázkům naráz a zkombinovat je – maximální počet jsou tři.

.

Riziko dezinformací: Čím silnější nástroje na úpravu fotek jsou, tím větší je riziko zneužití k šíření falešných obrázků. Nano Banana dokáže velmi věrohodně změnit kontext fotky nebo vytvořit neexistující záběry, což může být zneužito k podvodům. Google si toho je vědom – všechny obrázky upravené či vytvořené tímto nástrojem mají proto viditelnou značku „AI“ a neviditelný digitální vodoznak SynthID v datech souboru. Tyto znaky by měly pomoci odhalit, že jde o výtvor AI.

Limity modelu: Ač je Nano Banana na špičkové úrovni, pořád to není dokonalé. U velmi složitých úloh může AI narazit – například jemné detaily jako mnoho postav na fotce, drobné nápisy nebo extrémně komplikované scény mohou obsahovat chyby. Někdy i velké.

Občas se může stát, že proklouzne nelogický prvek (např. ruka s nesprávným počtem prstů či podivný odraz v zrcadle). Testeři to zaznamenali a už spousty podobných obrázků zveřejňují. Berte to v potaz a pokud chcete výsledné obrázky použít (třeba v médiích nebo marketingu), pečlivě je zkontrolujte, než je použijete veřejně.

Portrét Ondřeje Šteffla napsal Claude AI na základě podcastu Inspiruj.se, v kterém se zakladatelem Scio škol a čeksým vizionářem vzdělávání mluvili Senta a Miloš Čermákovi. Podcast zveřejníme na Jednoprocento.cz koncem týdne, možná i proto, že před začátkem školního roku je to téma, které může nebo by mělo zajímat asi každého.

Ve světě, kde chatboty píšou eseje a algoritmy řeší matematické příklady rychleji než učitelé, vzniká zásadní otázka: K čemu vlastně slouží školy? Ondřej Šteffl, zakladatel společnosti Scio a vizionář českého školství, má jasnou odpověď. "My se připravujeme na svět, který bude vypadat úplně jinak než to, co žijeme dneska," říká muž, který v sedmdesáti letech stále hledá nové výzvy - naposledy se naučil jezdit na wingfoilu a tvrdí, že je nejstarším wingfoilistou v Česku.

Štefflovova cesta česká vzdělávání začala v devadesátých letech, kdy místo politické kariéry zvolil založení školy. "Jeden můj chytrý kamarád mi řekl, že je lepší založit školu. A měl naprostou pravdu," vzpomíná na rozhodující moment v roce 1990.

Udělal tehdy nějaké chyby? Samozřejmě. Například to, že prosazoval a sám založil osmileté gymnázium. “Byla to hrubá chyba. To nikde na světě nemají, snad s výjimkou Rakouska. Když sem pozvu nějaké odborníky, například z OECD, tak první, co říkají, je: prosím vás, zrušte osmiletá gymnázia."

.

V síti Scio škol nenajdete klasické učitele, ale "průvodce". Není to jen terminologický detail. "Míněno jako průvodci vzděláváním. A už zdaleka nejsme jediní, kdo tenhle termín běžně používá," říká Šteffl. Takže se ve školách učitelé oslovují “Pane průvodče?” Kdepak. Děti si s nimi tykají a oslovují je křestním jménem. "Ve Scio školách je to standard."

Při nabírání nových průvodců se ve Scio hledí na jejich schopnosti a životopis. Pedagogické vzdělání je důležité minimálně. Co hraje roli? "Zhruba čtvrtina těch lidí jsou skautští průvodci, skautští vedoucí. To je pro nás velkej kredit, když má někdo tuhle zkušenost." Proč zrovna skauti? "Když je postavíte před děti, tak oni s nimi umějí zacházet. A mají v tomhle smyslu taky dobře nastavené hodnoty."

Umělá inteligence pro Šteffla není hrozbou, ale nástrojem. "Já třeba říkám, že kdyby by si někdo dal práci s dobrým promptem, tak můžete šestileté dítě posadit před počítač, a to šestileté dítě řekne: 'Hele, nauč mě číst,' tak to zvládne."

Nahradí AI učitele? Jaks e to vezme, říká Šteffl. "Jsou učitelé dětí a učitelé předmětů. Učitelé dětí to mají dobré. To AI zatím neumí. Ale učit předměty, to umí ta umělá inteligence líp než devadesát devět procent učitelů."

.

Přestože je Šteffl vzděláním matematik, jeho vztah k matematice ve vzdělávání je překvapivě pragmatický. "Dlouho jsem si myslel, že je strašně důležité, aby se děti dobře učily matematiku. Dneska už si to nemyslím. Myslím si, že to, co člověk potřebuje do života, končí někdy u trojčlenky a procent."

Matematiku v jeho školách nazývají "překonávám překážky". Není to něco, co by nutně potřebovali a v budoucnosti využili. Ale nutně to potřebují znát, aby se například dostali na střední škole. Což je ta překážka. Podle mě trochu pitomá, ale to platí o mnoha překážkách v životě,” říká Šteffl.

Štefflovovou "nejnebezpečnější myšlenkou", jak sám říká, je předpověď, že umělá inteligence skutečně sníží počet učitelů. "To se skoro určitě stane, ať tak či onak. A to opravdu nikdo neříká. Všichni říkají, ti učitelé se přeškolí a budou potřeba, ale ti, které jsem nazval učiteli předmětů, prostě potřeba nebudou."

Vidí v tom však příležitost: "Mimochodem, i v Čechách by to byl vlastně úžasný pokrok. Kdyby učitelů bylo míň, tak by mohli mít vyšší platy. Vidíte, a to je ta trojčlenka, kterou musíte znát."

.

Šteffl předává vedení společnosti svému synovi, ale jejich vztah je výjimečný. "Opakovaně se stává následující historka. Sedíme na poradě, něco se tam řeší. Načež já chci něco říct. Ale protože on je rychlejší, tak to řekne on. Ale on to řekne slovo od slova tak, jak bych to řekl já."

Humorně to komentuje: "Já jsem si ho naklonoval." A dodává: "Kdo má tu skvělou příležitost, že svého jednatřicetiletého dvaatřicetiletého syna vidí prakticky každej den? To mi přijde, že je vlastně úžasnej rodičovský úspěch."

Štefflovova vize vzdělávání pro "svět, který přijde" může znít jako sci-fi, ale jeho argumenty jsou založené na reálných trendech. Ať už se jeho předpovědi naplní či ne, jedna věc je jistá: člověk, který v sedmdesáti letech stále hledá nové výzvy a učí se jezdit na wingfoilu, rozhodně nepatří mezi ty, kdo se bojí změn.