Jedno procento

Přestupovala zrovna v metru ze zelené trasy na červenou, a jela eskalátorem směrem nahoru, když si uvědomila, že něco není v pořádku.

Nebylo to silné ani ohromující, nic takového. Kdyby zrovna telefonovala, nebo poslouchala ve sluchátkách něco zajímavého, možná by si toho ani nevšimla.

Opravdu jen pocit, nebo spíše náhodné zjištění, že něco není v pořádku.

Překvapilo jí to.

Ale vzápětí na to zapomněla.

Za dvacet minut už seděla v tramvaji číslo 10 ujíždějící do kopce na Vinohrady,a ten pocit se vrátil. Tentokrát byl silnější, a ona si byla skoro jistá, že něco není v pořádku.

Což mohla i nemusela být náhoda.

Zamířila domů, ale pak ji napadlo, že si zaskočí do malého obchodu na rohu pro nějaké pečivo a taky láhev vína.

Veronika byla mladá žena, přistupující k životu racionálně a bez předsudků. Na tom si vždycky zakládala. A jedno z pravidel, kterými se řídila, bylo to, že láhev vína sice všechny problémy světa vyřešit nedokáže, ale to neznamená, že to nemůžete zkusit.

Když stála u regálů se ze…

Karlova univerzita oznámila, že opouští Twitter. To je sociální síť, kterou koupil Elon Musk, přejmenoval ji na X a v současné době ji pohání algoritmus optimalizovaný na nejsilnější lidské emoce. A nikoli, láska či pochopení mezi nimi nejsou, ty "nejlíp fungující" emoce jsou negativní.

Twitter byl svého druhu unikátní sociální sítí. Jeho uživatelé byli - a ano, budeme generalizovat - považovaní za chytřejší než ti na Facebooku, méně narcistní a povrchní než uživatelé Instagramu a méně nudně arogantní a korporátní obyvatelé sítě LinkedIn.

Ale to bylo dávno, když ještě Twitter nutil ke stručnosti (protože limit byl původně pouhých 140 znaků) a věcnosti.

Nic z toho dnes neplatí, a se změnami v posledních pěti letech (Elon Musk jen urychlil a zesílil trend, který začal před jeho akvizicí) padly všechny důvody, proč na Twitteru být z jiného důvodu než získat pozornost a laciný dopamin z jakéhosi virtuálního společenského úspěchu.

Twitter byl skvělou platformou pro sdílení myšlenek, a tím páde…

Přijďte na živé natáčení Jednoho procenta! Už ve středu 2/4 od 19 hodin barmankou Lucií Borskou a taky novinářem Filipem Neradem. Z čehož plyne, že řeč bude o belgických pivech, a ta budou k dispozici také na našem baru. Těším se na vás! Lístky zde.

Před více než 10 lety založil firmu, která od té doby uspořádala přes 37 tisíc kvízů. On sám tři tisíce z nich odmoderoval. Pomohl v Česku rozšířit zábavu, která je velmi populární například v Anglii nebo mnoha jiných zemích, ale u nás si cestu k popularitě v té době teprve hledala.

Přece jen jsme zemí, kde do hospod vždycky chodilo hlavně pít pivo. Ale to se mění, mimo jiné i díky kvízům. Dnes se jich v celé republice v hospodách či klubech odehrávají každý týden stovky. Jak to funguje? Kteří lidé tuhle zábavu vyhledávají a jaké jsou tajné ingredence opravdu dobrého kvízu?

Petr “Kiimy” Molík je člověk, který zná odpovědi. Nebo by je aspoň měl znát. Vystudoval dvě vysoké školy, jeho první byznys byla firma vyvíjející mobilní aplikace a dnes se věnuje skoro výhradně kvízům a všemu kolem nich. Příjemný poslech!

Chcete si přečíst víc? Zde je jako obvykle článek, který na základě přepisu našeho rozhovoru napsala AI (Clude 3.7 Sonnet):

.

"Vždyť to je skvělý," směje se Petr Kiimi Molík, když vypráví o kontrastu svých dvou vysokoškolských titulů z informatiky a podnikání s jeho současnou prací. "Ta představa, že mám dva vysokoškolské tituly, a mojí prací je, že bavím lidi v hospodě."

Jeho cesta k tomuto neobvyklému povolání začala při putování po skotské stezce West Highland Way. Po osmi dnech v divočině dorazil s přáteli do města Fort William, kde v hospodě objevili místní obyvatele hrát kvíz. Šli tedy do vedlejší hospody, a tam se hrálo taky. Takže tam už zůstali. "Říkám si, hele, to je prostě něco, co bych chtěl dovézt do Česka," říká Kiimi.

V září 2014 spustil první tři kvízy současně - v Ostravě, Praze a Žďáru nad Sázavou. Chtěl otestovat, jak bude koncept fungovat v různých prostředích. Úspěch byl okamžitý a kvízy se začaly rychle šířit do dalších měst.

Dnes je Chytrý kvíz mnohem víc než jen večerní zábava. Pro mnoho lidí se stal pravidelným rituálem, společenskou událostí a příležitostí k setkávání. "Cíl je, aby se lidi v dnešní uspěchané době potkali," vysvětluje Kimi. "Aby vznikla partička, která bude mít důvod a chuť se scházet."

Nejzajímavějším aspektem kvízové kultury je její schopnost budovat komunitu. Kimi vypráví příběhy o týmech, které spolu chodí na kvízy mnoho let, o párech, které se na kvízech seznámily a dokonce o případech, kdy se "kvízové rodiny" rozrostly o potomky.

Co původně začalo jako způsob, jak přitáhnout zákazníky do hospod, se postupně vyvinulo v samostatný fenomén. Dnes Chytrý kvíz organizuje velké turnaje jako je Kvíz Open s tisíci účastníky, víkendový Kvíz kamp nebo firemní kvízy pro velké společnosti.

Navzdory úspěchu se Kiimi stále drží původní myšlenky. Odmítá přejít plně na digitální formát, i když během pandemie covidu-19 úspěšně experimentoval s online kvízy. Novým nápadům se nebrání, ale formát zůstává stále prakticky stejný. Lidé se sejdou v hospodě a hrají. Kiimi poznamenává, že přestože umělá inteligence by mohla generovat otázky, skutečná hodnota je v moderátorovi, atmosféře a sociálním aspektu.

Byznys model je jednoduchý a efektivní: hráči platí startovné 100 Kč na osobu, část jde moderátorům a část firmě. "Čím jednodušší pravidla, tím úspěšnější koncepce," říká Kiimi. Společnost má 14 zaměstnanců na plný úvazek, 190 moderátorů-brigádníků a 18 tvůrců otázek.

Jedním z nejzajímavějších postřehů z rozhovoru je Kiimiho pohled na měnící se vztah mladých lidí k hospodám a alkoholu. Zatímco tradiční představa české hospody byla spojena s pitím piva, dnes se tento vzorec mění. Spotřeba piva klesá a mladší generace často preferují nealkoholické nápoje.

Kvízy by podle Kimimu mohly být budoucností hospod - důvodem, proč i mladí lidé, kteří nepijí alkohol, budou chtít do hospod chodit. A ačkoliv na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpověděl pesimisticky, jeho podnikání je postaveno na optimismu: že lidé budou mít vždycky chuť a důvod se setkávat a trávit spolu čas.

Známe už dlouho slovo "antiamerikanismus". Je to postoj, který bývá v Evropě rozšířený zejména v levicových kruzích, charakterizovaný odporem k americkému imperialismu, konzumerismu a kulturní dominanci.

Ale existuje vůbec slovo pro postoj, který je protievropský? Možná "antievropanismus"? Když ho zkusíte vyhledat, zjistíte, že se prakticky nepoužívá. Kdo by neměl rád Evropu? Ten starý kontinent, který dal vzniknout západní civilizaci?

Po nástupu Donalda Trumpa a jeho viceprezidenta JD Vance se zdá, že tohle slovo budeme potřebovat.

Jak díky neopatrnosti Trumpova poradce víme, Vance na platformě Signal v interní komunikaci napsal: "Nesnáším, že zase zachraňujeme Evropu," a ministr obrany Pete Hegseth s ním okamžitě souhlasil: "Plně sdílím tvůj odpor k evropskému parazitování. Je to UBOHÉ." To nejsou slova, která by naznačovala pouhé bratrské pošťuchování nebo kritickou lásku. To jsou slova pohrdání a skutečné nevraživosti.

Na druhou stranu, paradoxně platí, že Američané Evropu milují. Pr…

Má Donald Trump rád svůj obraz? Ten, který má sám o sobě ve své hlavě, nepochybně ano. Ale s tím, který visí v parlamentu v Colordu (a jeož namalování zadali republikání, je to horší. “Je záměrně zkreslený, a to do míry, kterou jsem snad dosud nezažil”, prohlásil o něm Trump.

A je fakt, že moc povedený není: vypadá na něm tlustší, se širokým obličej, bez ostrých rysů i vrásek.

Trumpova reagoval “trumpovsky” sebestředně a narcistně, je ho reakce však zase až tak neobvyklá není, píší londýnské Timesy. Se svými portréty byli nspokojeni už mnozí jeho předchůdci.

Například Theodore Roosevelt říkal svému portrétu od francouzského malíře Theobalda Chartrana “mňoukající kočka” a po šesti letech ho nechal zničit. Lyndon Johnson svůj odmítl s tím, že je "tou nejošklivější věcí", kterou kdy viděl.

Dokonce i Ronald Reagan, který dokázal mít sám nad sebou určitý nadhled a uměl být sebeironický, nechal svůj portrét výtvarníka předělat.

Winston Churchill považoval svůj portrét od Grahama Sutherlanda za "špinavý a zhoubný" a jeho sekretářka ho nakonec tajně spálila.

Britští monarchové si se svými obrazy rovvněž užili svoje: Alžběta I. nařídila v pozdním věku své všechny nelichotivé portréty zničit, zatímco Alžběta II. sice z portrétu savného současníka Luciana Freuda předstírala nadšení i z Freudova nelítostného portrétu, ale kritici ho označili za opravdu nevydařený. Jeden obraz dokonce přirovnal k "hororové masce Richarda Nixona".

Nejpozoruhodnější je ovšem příběh portrétu královny Viktorie, který nechala namalovat pro svého manžela prince Alberta. Vypadá na něm nejen dobre, ale dokonce smyslně až svůdne.

Obraz namaloval německý malíř Franz Xaver Winterhalter, v 18. století asi nejoblíbenější portrétista šlechty a panovníků. I v tomto případě odvedl dobrou práci a splnil zadání. Dokonce tak dobře, že tento portrét zůstal 130 let utajen před veřejností.

.

Listopad 2023: společnost OpenAI je zhruba rok poté, co představila službu ChatGPT, oceněna na astronomických 86 miliard dolarů. Létají na zasedání správní rady špunty od šampaňského? Nikoli, děje se něco naprosto nepochopitelného. Šéf firmy a nová hvězda technologické průmyslu Sam Altman je propuštěn. Důvod? V nejasném a těžko pochopitelném prohlášení se zmiňuje pouze to, že byl ke správní radě+ “neupřímný”.

Deník Wall Street Journal přinesl ve víkendovém vydání novou verzi tohoto skoro až antického příběhu. Ale nejdříve - jak je u každého dramatu pravidlem - osoby a obsazení:

• Sam Altman: Spoluzakladatel a v listopadu 23 dočasně odvolaný generální ředitel OpenAI. Předtím úspěšný investor rizikového kapitálu.

• Peter Thiel: Miliardář a investor. Podpořil první investiční fond Sama Altmana a byl jeho mentorem. Dlouhodobě se zajímá o bezpečnost umělé inteligence a zároveň financoval institut Eliezer Yudkowského.

• Eliezer Yudkowsky: Významný myslitel a výzkumník v oblasti bezpečnosti umělé inteligence. Jeho institut se zaměřuje na zajištění přátelskosti superinteligentní AI k lidstvu. Je alarmistou, varuje před existenčními riziky spojenými s AI.

• Elon Musk: Spoluzakladatel OpenAI, který společnost opustil v roce 2018 kvůli neshodám ohledně směřování vývoje AI. Vývoj umělé inteligence označil za „vyvolávání démona“.

• Greg Brockman: Spoluzakladatel a bývalý předseda představenstva OpenAI. Byl považován za blízkého spojence Sama Altmana. Dokumenty sdílené před Altmanovým odvoláním ho popisovaly jako osobu s údajným šikanujícím chováním.

• Ilja Sutskever: Spoluzakladatel a hlavní výzkumník OpenAI. Hrál klíčovou roli v odvolání Sama Altmana kvůli ztrátě důvěry a obavám ohledně bezpečnosti AI. Byl překvapen negativní reakcí zaměstnanců na Altmanovo odvolání.

• Adam D’Angelo: Nezávislý člen správní rady OpenAI a CEO společnosti Quora. Hlasoval pro odvolání Sama Altmana.

• Helen Tonerová: Nezávislá členka správní rady OpenAI a ředitelka strategie pro Georgetown’s Center for Security and Emerging Technology. Ztratila důvěru v Sama Altmana kvůli jeho neupřímnosti a zasazovala se o větší důraz na bezpečnost AI. Hlasovala pro jeho odvolání.

• Tasha McCauley: Nezávislá členka správní rady OpenAI a bývalá CEO technologické společnosti. Také ztratila důvěru v Sama Altmana a hlasovala pro jeho odvolání.

• Brian Chesky: CEO Airbnb. Byl jedním z kandidátů navržených Altmanem na členství v správní radě OpenAI, ale jeho nominace se zasekly kvůli obavám o jeho loajalitu k Altmanovi.

• Mira Murati: Provozní ředitelka (později povýšená na technologickou ředitelku) OpenAI. Po odvolání Sama Altmana dočasně převzala funkci generální ředitelky. Poskytla správní radě důležité informace o Altmanově stylu vedení a jeho údajné neupřímnosti. Nakonec se postavila na stranu zaměstnanců a podepsala dopis požadující Altmanův návrat.

• Satya Nadella: CEO společnosti Microsoft, klíčového partnera a investora OpenAI. Jeho reakce a podpora byly zásadní pro další vývoj událostí po Altmanově odvolání.

A nyní vývoj událostí s novými informacemi, které zveřejnil WSJ:

Jsem tak starý, že pamatuju dobu, kdy jsme věřili, že technologie změní svět k lepšímu. Opravdu, ale i ironicky. Ostatně, “making the world a better place” bylo ikonické heslo seriálu Silicon Valley (2014 - 2019), který si dělal legraci z kultury technologických startupů a jejich zakladatelů.

Snaha změnit svět maskovala touhu vydělat peníze a stát se miliardáři. Bylo to průhledné a komické, a povedlo se to jen málokomu. Mnohé z nich známe. Jsou to lidé jako Musk, Bezos, Zuckerberg nebo Thiel. Mnohé z nich jsme zároeň viděli na inauguraci současného prezidenta.

A ano, tihle lidé zase chtějí změnit svět k lepšímu. Jenomže to tentokrát myslí vážně. Mají k tomu i svého druhu manifest. Klidně by jím mohla být knížka Technologická republika od Alexandra C. Karpa, spoluzakladatele firmy Palantir Technologies. Mapuje to, jak se technologická elita změnila od éry Steva Jobse k dnešním oligarchům.

Zakladatelé jako Steve Jobs se tvářili jako vizionáři, ale v jádru byli především obchodníci. Prodáv…

Modelka Felicity Haywardová, které je vysoká 172 centimetrů a váží 113 kilo (z medicínského pohledu je obézní), se k modelingu dostala náhodou v roce 2011. Tehdy pracovala jako barmanka v hospodě Hackney, a tam jí oslovil slavný fotograf Miles Aldridge, který jí nabídl, aby s ním absolvovala focení na zkoušku. Haywardová souhlasila a dnes je asi nejslavnější modelkou v kategorii “plus-size”.

Začátky neměla lehké, například když si jí stylista objednaný na focení spodního prádla spletl s uklízečkou, a požádal jí, ať vynese koš na odpadky. Nepříjemné byly i komentáře, a to jak na sociálních médiích, tak od kolgyň či dalších lidí v módním průmyslu. Haywardová kvůli tomu dokonce změnila agenturu.

Pak ale přišla éra tzv. body-positivity, kde kypřejší a zaoblené modelky zdály “politicky korektnější” než tradiční hubené. Značky rozšířily nabídku i o větší velikosti (Haywardsová má 20), a média tvrdila, že se definitivně mění vnímání krásy a atraktivity.

Ale opravdu? Nástup Ozempiku, “zázračného” léku na hubnutí, vrací štíhlé tvary zpátky do módy. “Být hubený je dnes lehčí než kdykoli předtím, a první, kdo návrat trendu štíhlých lidí přivítal, byl právě módní průmysl,” píše Haywardová v Sunday Times.

Módní firmy dnes upřednostňují modelky z kategorie “mid-size” (velikost 12 až 16). To je určitý kompromis mezi původní vyhublostí a následnou “plností”, což byl ostatně často jen eufemismus pro obezitu. Počet plus-size modelek na nejvyhlášenějších světových přehlídkách klesl několikanásobně.

Na druhou stranu, léky na hubnutí jsou zatím drahé a nejsou přístupné každému. Sunday Times upozorňují, že trh s velkými velikostmi má v Británii stále hodnotu 738,4 miliónu liber. Plnoštíhlé krásky z předváděcích mol skoro jistě nezmizí, nepochybně však ubudou. Obecný vkus se po “tlustém třeštění” posledních let vrací do sféry normálnosti.

.

Pivní túra doporučená americkými novinami začíná v bývalém klášteře a může skončit například v bývalém autosalónu. V článku jsou zmíněni Matuška, Břevnovský klášter, Únětický pivovar, Bad Flash nebo třeba Dva kohouti. A jako bonus najdete v článku slovo “Namrdávák” (s droboučkou chybou v diaritice), evidentně poprvé, kdy se objevilo v tomto slovutném listu.

Zde pět míst, která v Praze doporučuje Wall Street Journal turistům a zároveň milovíkům piva:

Otakar zpozorněl, a to z toho prostého důvodu, že thajská masérka v podniku Thai Delight už potřetí od začátku masáže zavadila rukou o jeho penis.

K tomu je třeba říct, že Thai Delight je podnik s tradicí a nejlepší pověstí. Je na hlavní třídě krajského města, kde Otakar celý život bydlí, a nikdy za posledních patnáct let, kdy existuje, nezavdal ani jednou důvod k tomu, aby se o něm mluvilo nevhodně.

Mezi klienty patřil dle Radničního zpravodaje i bývalý starosta, z čehož vyplývá, že zde vše prostě muselo být v pořádku.

Tím víc však byly ty tři incidenty Otakarovi podezřelé. A jeho penis na ně reagoval možná lehce přehnaně, ale každopádně předvídatelně.

Což znamená, že když se to stalo poprvé, tak se pouze tak jakoby překvapeně zachvěl, ale rozhodně ne nijak výrazně, protože dotek pokládal za nedorozumění.

To mohl i podruhé, asi o čtyři minuty později, ale nutno říct, že to už zareagoval výrazněji. Ne že by se vyloženě napřímil, ale pomozme si metaforou, že lehounce nadskočil, asi jak…

Přijďte na živé natáčení Jednoho procenta! Už ve středu 2/4 od 19 hodin barmankou Lucií Borskou a taky novinářem Filipem Neradem. Z čehož plyne, že řeč bude o belgických pivech, a ta budou k dispozici také na našem baru. Těším se na vás! Lístky zde.

Oba jeho dědečkové byli komunisté, sám shodou okolností prožil dospívání v Moskvě druhé poloviny osmdesátých let, a dnes patří k nejrespektovanějším zahraničním reportérům. Začínal v Nově, ale od roku 2006 působí v zahraniční redakci České televize. Byl jejím prvním zpravodajem na Blízkém Východě. Tam jsme se také seznámili, když jsme při jedné z mých návštěv Tel Avivu zašli v roce 2016 na pivo.

Nedávno oslavil osmačtyřicáté narozeniny, vlastně den před natáčením našeho podcastu v Knihovně Čermáka a Staňka. Cítí už krizi středního věku? Je potetovaný, má dlouhé vlasy a jezdí na motorce … ale to všechno prý už dávno. Povídali jsme si o tom, co nás oba baví a považujeme za důležité: o žurnalistice i válce, o lásce a nenávisti, dětech a o tom, jak vidí budoucnost. Co odpověděl? To se dozvíte. Přeju příjemný poslech!

A jako bonus si můžete přečíst článek, který jako vždy podle přepisu podcastu napsala AI (Claude 3.7 Sonnet).

Renomovaný válečný zpravodaj otevřeně hovoří o své cestě světem konfliktů, židovské identitě a budoucnosti Blízkého východu

V pražské knihovně Čermák Staněk se rozléhá smích. Jakub Szántó, jeden z nejrespektovanějších českých válečných zpravodajů, právě popsal svůj první televizní vstup. Tehdy mladý reportér předstíral telefonát do pouštní telefonní budky a z obrazovky komerční televize znělo jeho slavné "Hello, Charlie". Dnes, o více než dvacet let později, sedí před publikem jako ostřílený veterán, který přežil bombardování v Gaze, pašoval alkohol v lahvičkách od ústní vody a vyjednával s muži ozbrojenými kalašnikovy na desítkách checkpointů.

Szántóva cesta začala neobvykle - v Moskvě pozdní sovětské éry, kam se v devíti letech přestěhoval s matkou učitelkou. "Nosili jsme bledě modré pionýrské košile, ne bílé jako ostatní, a naše rudé šátky byly krásné lněné, ne ty jejich hnusné oranžové z uměliny," vzpomíná s úsměvem na dětské projevy vlastenectví v cizí zemi. Bylo mu třináct, když se vrátil do Československa, které se mezitím změnilo ze socialistického na raně kapitalistické.

"Všichni poslouchali muziku a já poslouchal Hurvínka na kazetách. Četl jsem Rasputina a myslel, že je to Saturnin," popisuje kulturní šok, který zažil. "Když někdo mluvil o Cimrmanech, myslel jsem, že jsou to nějací sousedi."

Do světa novinařiny vstoupil náhodou. Vystudoval mezinárodní teritoriální studia, získal doktorát z moderní historie prací o českém fašistickém časopisu Vlajka, a nakonec skončil v roce 1999 v televizních novinách. "Jediná moje kvalifikace byla, že jsem studoval něco, co se týkalo mezinárodního dění, a měl jsem nějaké jazyky," přiznává.

Jeho vyprávění o začátcích v TV Nova odhaluje absurditu mediálního světa devadesátých let. "Chtěl jsem zachraňovat svět, dělat reportáže o hladovějících dětech v Africe," říká. "A nakonec jsem dělal zvířecí tečky na konci zpráv." Za každou vážnou reportáž o převratu v Zimbabwe musel natočit několik zpráv o Pamele Anderson a jejích údajně umělých tělních partiích.

Přesto se mu podařilo postupně vybudovat pozici respektovaného zahraničního reportéra. V roce 2006 přešel do České televize, kde zůstává dodnes. "Zahraniční redakce České televize je větší než řada celých redakcí v menších novinách," říká s hrdostí. "Obsluhuje celý svět a dělá to, co má - poskytuje kontext, ve kterém by lidé měli zprávy vidět."

Když Szántó mluví o své práci válečného reportéra, je překvapivě střízlivý. "Drtivou většinu času je to hrozná nuda. Logistika, přesuny, mluvení s blbci, dávání jedné gumážky za druhou." Přesto se mezi těmito okamžiky skrývají zážitky, které stojí za to.

Jeho kniha "Za oponou války", za kterou získal řadu ocenění, nabízí pohled do zákulisí práce válečného zpravodaje. Je pravdivá zromantizovaná představa válečného zpravodaje, který každý večer skončí v hotelu na baru, láme do sebe panáky a pak má divoký sex s produkční z turecké televize? “Na Blízkém východě to tak není. Proto vždycky chceme bydlet v křesťanských čtvrtích - protože tam je ten bar," říká s úsměvem.

Szántó, sám židovského původu, strávil pět let jako zpravodaj na Blízkém východě. Své židovství nepovažuje za překážku objektivity, naopak kritizuje tuto představu jako předsudek: "Je zajímavé, že se u Žida automaticky předpokládá, že nebude k Izraeli kritický, ale když přijede Ian Pappé nebo vydá knihu Noam Chomsky, nikdo to neřeší."

V souvislosti s vydáním své nové knihy "Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh" nabízí střízlivý pohled na možná řešení: "Gaza je palestinská a měla by být základem budoucí palestinské státnosti. Problém je, že po 7. říjnu 2023 se Hamásu podařilo jediné, a t definitivně zabít mírový tábor v Izraeli."

Když přichází řeč na současnou geopolitickou situaci, Szántóův tón se mění. Mluví o znepokojení nad směřováním světa po nástupu Donalda Trumpa do čela americké administrativy. Zvlášť ho děsí Trumpova politika vůči Rusku a Ukrajině.

Přesto si zachovává jistou dávku optimismu. Na otázku, zda bude svět za deset let lepší nebo horší, odpovídá bez zaváhání: "Bude lepší."

Ve svých 48 letech se Szántó dál věnuje reportování ze světových konfliktů, jezdí na motorce, chodí na metalové koncerty se svými syny, a přitom píše knihy, které pomáhají pochopit složitost světa. Je to muž mnoha rozporů - válečný reportér s doktorátem z historie, otec a dobrodruh, Čech i Žid, skeptik i optimista.

"Písmácká sousedská tradice od Národního obrození pořád žije," říká na závěr. "Jsou věci, které nejsou hezké, ale furt je docela proč být hrdý na to, že jsme Češi."

Stručně: Gemini v posledních týdnech rychle dohání náskok konkurence. Google konečně ukazuje a potvrzuje, že je ve výzkumu a vývoji AI jedním z nejsilnějších hráčů. Nedávno představil novou sadu modelů Gemini 2.0, a mezi nimi je i Deep Research. Tento týden přibyly dvě zajímavé funkce: “canvas”, kdy Gemini otevře text nebo kód ve speciálním okně. Na rozdíl od canvasu v ChatGPT v něm nelze text editovat, připomíná tak spíš tzv. artifact v Claudeovi. No a druhou funkcí je vygenerování stručného shrnutí textu ve formátu podcastu (v angličtině). Nic podobného přímá konkurence nenabízí, ale umí to ElevenLabs, specialisté na klonované a umělé hlasy. Všechno vám teď ukážu.

Pojďme si zahrát hru. Dám vám text napsaný výhradně v tzv. emojis. Vytvořil ho ChatGPT, když jsem mu zadal úkol, ať přeloží článek na Wikipedii právě do těchto znaků. Zde je výsledek:

Dokázali byste pozat, o jaký článek se jedná? Nebo jinak řečeno, čí životopis - přeložený do 98 malých obrázků to je?

Ne?

Asi bych si taky netroufl.

(Je to můj životopis, to už víte z titulku. Ale pojďme předstírat, že nemáme tušení.)

Zvládla by to AI? Poprosil jsem Gemini, konkrétně nový Gemini 2.0 v režimu Deep Research. Jde o podobnou funkci, jakou nabízí například ChatGPT ( a další), a která dělá promyšlený a detailní průzkum online zdrojů. Zjednodušeně řečeno, vyhledává podobně jako člověk, a ano, občas dělá chyby a ne vždycky odvede skvělou práci. Ale to my lidi taky ne.

Jak to dopadlo?

Překvapilo mě to. Ale od začátku. Prompt byl jednoduchý a zkopíroval jsem do něj emoji životopis z ChatGPT.

Gemini navrhl tento postup, který jsem odsouhlasil:

Gemini prohledával a “přemýšlel” zhruba 12 minut. Výsledek?

S podrobným vysvětlením:

Atd. Nebudu vás unavovat, zde je naznačen celý postup v tabulce řádek po řádku:

Celá zpráva má 12 stránek, a můžete si ji přečíst, ale dopředu varuju, že vás to nebude zajímat, protože je to celé o mně. Ani mě to nezajímalo, takže jsem to jen zběžně přelétl. Ale pozoruhodné je to z pohledu toho, jak detailně a systematicky AI při Deep Research postupuje.

Novou funkcí v Gemini je vygenerování “podcastu”, v angličtině. Dopadlo to zajímavě. Tuhle funkci už známe déle než půlrok z nástroje NotebookLM, teď je však implementovaníá přímo do Gemini.

Můžete si poslechnout:

Jak jsem už napsal, podcast je v angličtině. Nechal jsem si ho na ElevenLabs “nadabovat” do češtiny. Místy je to komické, ale funguje to taky:

A to je vše. Pokud vás zajímají novinky či praktické rady k AI, zvu na naše workshopy či pravidelnou měsiční inventuru. Nejbližší akce:

• 21. března, 9:00 - 13:00, AI MASTERCLASS

• 25. března, 18:00 - 21:00, INVENTURA AI

• 27. března, 18:00 - 21:00, AI KREATIVITA s Čermákem a Staňkem

• 1. dubna, 17:00 - 21:00, AI MASTERCLASS

• 2. dubna, 13:00 - 16:00, AI PRO

• 8. dubna, 17:00 - 2O:00, AI PRO

• 9. dubna, 13:00 - 17:00, AI MASTERCLASS

• 12. dubna, 9:00 - 12:00, AI MASTERCLASS pro děti (10 až 15 let)

• 15. dubna, 9:00 - 12:00, AI MASTERCLASS v Brně

• 28. dubna, 13:00 - 13:00, AI LEADERSHIP

• 30. dubna, 13:00 - 17:00, AI MASTERCLASS