JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha V - O utišení

VASIŠTHA pokračoval: Takto rozjímajícího krále nalezl jeho strážce, přistoupil k němu a řekl mu: „Pane, je čas věnovat se královským povinnostem. Sloužící již přichystali vonnou koupel a kněží vás očekávají, aby vám přednesli příslušné hymny. Pane, vstaň a vykonej to, co má být vykonáno, neboť ušlechtilý člověk je dochvilný a dbá svých povinností.“

Avšak král si jeho slov nevšímal.

DŽANAKA dále přemítal: Co mám dělat se svou družinou a s královskými povinnostmi, když vím, že je to vše zcela pomíjivé? Není to k ničemu. Měl bych všeho zanechat a setrvat ponořený v blaženosti Já.

Ó mysli, zbav se touhy po potěše smyslů, abys mohla být oproštěna od trápení spojeného s opakovaným stárnutím a smrtí. Jakýkoli stav, o kterém doufáš, že ti přinese štěstí, se ukáže jako zdroj neštěstí. Dost bylo života, ovlivňovaného špatnými sklony a touhou po potěšení. Hledej radost, jež je tvou přirozeností a je s tebou nerozlučně spjatá.

Když strážce viděl, že král nic neříká, zůstal i on potichu.

DŽANAKA dále rozjímal: Co v tomto vesmíru mám hledat, čeho mám dosáhnout? Co je tou věčnou a neměnnou Pravdou, u které mohu s důvěrou spočinout? Jaký je rozdíl v tom, zda se věnuji práci, anebo zůstávám nečinný? Nic ve vesmíru není stálé. Ať už se tělo věnuje nějaké činnosti nebo zůstává nečinné, podléhá neustálým změnám a je jen dočasné a pomíjivé. Je-li mysl člověka pevně zakotvena v klidu a vyrovnanosti, co a jak je potom možné ztratit?

Netoužím po tom, co nemám, a nezříkám se toho, co ke mně samo přichází. Ustálil jsem se v Já. Co je mé, nechť je mé. Není tu nic, kvůli čemu bych měl pracovat, ani neexistuje důvod, proč zůstat nečinný. Vše, co je získáno, ať už činností nebo nečinností, je falešné. Je-li mysl pevně ustálena ve stavu prostém chtění a touhy po potěšení a funguje-li tělo zcela přirozeně, pak mají činnost i nečinnost stejný význam. Nechme proto tělo zabývat se přirozeným fungováním, neboť nepřítomnost činnosti by vedla k jeho rozkladu. A ustanou-li myšlenky „toto dělám“ nebo „to mě baví“, veškerá činnost se stane nekonáním.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když král Džanaka vyslechl slova písně, byl velmi sklíčen. Rychle zamířil do paláce, poslal pryč všechny sloužící a vyhledal samotu své komnaty. Hluboce se trápil a přemýšlel.

DŽANAKA rozmýšlel: Ach, běda, bezmocně se točím v kole světského neštěstí. Co znamená lidský život oproti věčnosti? A přesto jsem si k němu vypěstoval lásku. Hanba mé mysli. Co znamená panování a vláda, třebas trvající celý život? A já hlupák myslel, že bez toho všeho nemohu být. Můj život je jen nepatrný okamžik, zatímco věčnost sahá daleko před něj i za něj. Co mám dělat?

Kdo je ten kouzelník, který tu rozprostřel iluzi zvanou svět a zcela mě pomátl? Jak to, že jsem byl tak oklamán? Poznal jsem, že to, co je blízko, či to, co je daleko, je jen v mé mysli, a proto se vzdávám porozumění vnějších objektů. Poznal jsem, že všechna činnost ve světě vede jen k nekonečnému utrpení. Jak bych tedy mohl doufat ve štěstí? Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, okamžik za okamžikem vidím, jak štěstí, jež ke mně přichází, s sebou nese i utrpení. Utrpení ke mně přichází znovu a znovu!

Všechno, co zde vidíme a prožíváme, je předmětem změny a zániku. V tomto světě neexistuje nic, na co by se mohl moudrý člověk spolehnout. Kdo je dnes vysoce uznáván, bude zítra potupen. Hloupá mysli, čemu lze v tomto světě věřit?

Ach, běda, jsem bez provazu, přesto připoután, jsem bez nečistoty, přesto pošpiněn, a jsem padlý, přestože zůstávám na vrcholu. Ó mé Já, jaká to záhada! Jako je věčně zářící Slunce náhle zakryto plujícími mraky, vidím, jak ke mně záhadně připlula tato podivná iluze. Kdo jsou všichni přátelé a příbuzní? Čím je veškeré potěšení? Malé dítě se cítí vyděšeno, vidí-li duchy, a já se cítím zmaten vymyšlenými příbuznými, na nichž lpím a kteří mě jako provazy poutají ke stáří a smrti. Ať tito příbuzní zůstanou či odejdou, nic to pro mě neznamená. Významné události i velcí lidé přišli a zase odešli a zanechali za sebou jen vzpomínky. Na co se člověk může spolehnout? I bohové, včetně trojice bohů Brahmá, Višnu a Šiva, již milionkrát přišli a zase odešli. Co je v tomto vesmíru stálé? K této noční můře známé jako projevený svět poutá jedince jen planá naděje. Ach, jaký to žalostný stav!

DŽANAKA pokračoval: Jsem jako nevědomý hlupák oklamaný skřetem ega, pocitu jáství, a vytvářející falešnou představu „jsem takový a takový“. Velmi dobře vím, že Čas svýma nohama rozdupal bezpočet bohů, a přesto stále chovám lásku k životu. Dny a noci jsem strávil planým toužením místo toho, abych zakoušel blaženost neomezeného Vědomí. Od jednoho trápení přecházím k druhému, ještě většímu, ale nezaujatost v sobě nenalézám.

Co mohu považovat za skvělé a žádoucí, když vidím, že ať už člověk dosáhne na tomto světě čehokoli, vždy všechno pomine a zbude jen trápení? Den za dnem žije člověk na tomto světě v hříchu a násilí a den za dnem zakouší stále větší utrpení. Dětství je promarněno v nevědomosti, mládí je promarněno v honbě za potěšením a zbytek života je věnován starostem o rodinu. Čeho může hlupák v takovém životě dosáhnout?

I když člověk vykoná velké náboženské rituály, může přijít nanejvýš do nebe. A co je nebe? Je na zemi či na onom světě? Existuje někde místo nedotčené utrpením? Utrpení přináší štěstí a štěstí si nese na svých ramenou neštěstí! Každá skulinka v zemi je zaplněna mrtvolami bytostí, proto země vypadá tak pevně.

Ve vesmíru jsou bytosti, jimž mrknutí oka trvá celou epochu. Co je v porovnání s tím můj život? Objekty světa se jeví jako nádherné a trvalé, ale nesou s sebou nekonečné strachy a obavy. Úspěch je ve skutečnosti nepřízní osudu a neúspěch může být žádoucí díky tomu, jaký dopad má na mysl. Mysl je semínkem iluze projeveného světa a dává vzniknout falešným pocitům „já“ a „moje“.

***

Zkráceno. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, žije jeden velký vládce, jehož nahlížení je bez jakýchkoli omezení. Vládne nad územím Vidéha a jmenuje se Džanaka. Pro ty, kteří u něho hledají pomoc, je ztělesněním hojnosti. Je hřejivým Sluncem, v jehož přítomnosti rozkvétají srdeční lotosy jeho přátel, a je dobrodincem všech dobrých lidí.

Jednoho dne se král Džanaka procházel v parku, a jak se jen tak bezcílně potuloval, najednou zaslechl slova písně, kterou přednášeli siddhové neboli dokonalí mudrci.

Rozjímáme o Já, které se projevuje jako čirá blaženost zakoušení, kdy pozorovatel či zakoušející zakouší objekt zkušenosti bez vytváření představ a bez oddělování.

Rozjímáme o Já, v němž je-li ukončeno prožívání subjektu a objektu a odstraněn i záměr takové rozdělení na subjekt a objekt vytvářet, se věci dějí samy od sebe.

Rozjímáme o Světle, které prozařuje vše, co svítí. Rozjímáme o Já, které překračuje protichůdné představy toho, co „je“, a toho, co „není“, a stojí tedy jakoby „mezi“těmito dvěma protiklady.

Rozjímáme o Skutečnosti, ve které vše existuje, ze které vše pochází, které vše přináleží, která je všeho příčinou a je vším.

Rozjímáme o Já, které je základem vyjadřování i všech jazyků, je alfou i omegou, pokrývá vše od „a“ po „ha“ a je označeno slovem „aham“, Já.

Však běda, lidé se honí za vnějšími objekty a jako hlupáci se zříkají Boha, jenž dlí v hloubce jejich vlastních srdcí.

Toho, kdo poznal neskutečnost a pomíjivost objektů světa, a přesto k nim zůstal připoután, nelze považovat za lidskou bytost!

Člověk by měl mečem poznání srazit každou touhu, která v jeho srdci vznikla nebo se vzniknout chystá.

Člověk by si měl užívat radost pocházející z klidu a míru. Ten, kdo má mysl pod kontrolou, je pevně ustálen v klidu a míru. A je-li srdce ustáleno v klidu a míru, okamžitě se objeví čirá blaženost Já.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, osvobozen je ten, kdo ví, že jako se v křišťálu samy od sebe odrážejí okolní věci, aniž by o to křišťál usiloval, tak se ve Vědomí samy od sebe dějí všechny činnosti. Bytosti, které se ani v lidském vtělení o tuto nezáměrnou činnost nezajímají, neustále střídavě zakoušejí nebe a peklo.

Některé bytosti se oddávají nečinnosti a veškerou činnost zavrhují či potlačují. Ty přecházejí z pekla do pekla, z utrpení do utrpení, z obav do dalších obav. Jiné jsou svými sklony a touhami poutány k plodům svých činů a rodí se jako červi, pak stromy či rostliny a znovu jako červi. Některé bytosti jsou požehnané a jsou znalci Já. Důkladně prozkoumaly podstatu mysli, překonaly všechny tužby a přecházejí do vyšších úrovní Vědomí.

Ten, kdo se zrodil ve svém posledním zrození, je obdařen světlem a čistotou neboli kvalitou sattva, jen s malou příměsí nečistoty radžas. Od svého narození vyrůstá ve svatosti. Snadno vstřebává i to nejvznešenější poznání. Ušlechtilé vlastnosti jako přátelství, soucit, moudrost, dobro a šlechetnost ho následují a nacházejí u něho svůj domov. Dělá, co je třeba dělat, ale bez závislosti na tom, zda mu výsledek činnosti přinese zisk nebo ztrátu, pocit nadšení či stísněnost. Jeho srdce je čisté, proto přitahuje druhé a ti ho sami vyhledávají. Člověk těchto ušlechtilých kvalit najde a následuje osvíceného mistra, který ho vede na cestě Sebepoznání. Poté dosáhne Já, jediného kosmického Bytí.

Osvobozený jedinec tak probudí dosud spící vnitřní Inteligenci a probuzená Inteligence rozpozná sebe sama jakožto neomezené Vědomí. Člověk požehnaný tím, že si je neustále vědom vnitřního světla, se pak povznese do dokonale čistého stavu.

To je běžný vývoj, Rámo, jsou tu ale výjimky. Pro ty, kteří se zrodili do tohoto světa, existují dvě možnosti, jak dosáhnout osvobození. Buď hledající následuje cestu ukázanou mistrem a svého cíle, jímž je osvobození, dosahuje postupně, anebo hledajícímu spadne poznání Já doslova do klína a jde o náhlé osvícení.

Budu ti vyprávět příběh, který popisuje druhý typ osvícení. Pozorně naslouchej.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, vyslechni toto poučení o zániku vesmíru a dosažení nejvyššího klidu a míru.

Podobně jako je velká stavba podpírána sloupy a pilíři, je projevení světa, jež se zdá být bez konce, udržováno a podporováno tupostí neboli kvalitou tamas a nečistotou neboli kvalitou radžas svých bytostí. Ale jako se had svlékne ze staré kůže, tak se od světa snadno oprostí ten, kdo má čistou povahu. Člověk, jehož přirozeností je čistota neboli sattva a jehož činnost neboli radžas je na čistotě založena, nežije svůj život mechanicky, ale pátrá po původu a povaze projeveného světa. Je-li hledání doplněno studiem svatých textů a pobýváním ve společnosti mudrců, pak se v jedinci probudí jasné pochopení, v němž je jako ve světle lampy nahlédnuta Pravda. Dokud díky hledání a dotazování není tato Pravda vnímána a uvědomována v něm samém, nemůže dojít k opravdovému pochopení. Ó Rámo, jsi čisté povahy, proto zkoumej podstatu Skutečnosti a klamu a buď oddán Pravdě. Jak by mohlo být to, co na začátku neexistuje a po čase zmizí, považováno za skutečné? Skutečné je jen to, co vždy bylo a vždy bude.

Zrození je záležitostí mysli a stejně tak je věcí mysli i vývoj a růst. Je-li plně pochopena Skutečnost, je mysl osvobozena od vlastní nevědomosti. Studiem svatých textů, pobýváním v blízkosti světců a pěstováním nezaujatosti nasměruj proto svou mysl na správnou cestu. S tímto by se člověk měl uchýlit k nohám mistra, jehož poznání dosáhlo dokonalosti, a věrným následováním jeho slov postupně dosáhnout stavu naprosté čistoty.

Ó Rámo, čistým dotazováním pohlédni svým Já na Já, podobně jako klidný a nezaujatý Měsíc pohlíží na celý vesmír. Člověk je jako stéblo slámy zmítán ve vodách iluzorního projeveného světa, dokud nezíská útočiště ve člunu dotazování se na Já. Jako se zrnka písku rozptýlená ve vodě usadí na dně až tehdy, když se voda zcela uklidní, tak spočine mysl člověka v naprostém klidu a míru, až když člověk pozná Skutečnost. A jakmile je poznání Skutečnosti dosaženo, nemůže být ztraceno, podobně jako zlatník neztratí schopnost rozpoznat kus zlata v hromadě popela. Dokud není pochopena Pravda, jsou tu zmatky a nejasnosti. Jakmile je Pravda pochopena, veškeré nejasnosti zmizí. Příčinou veškerého utrpení je neznalost Já. Poznání Já vede k radosti a klidu.

VASIŠTHA pokračoval: Vyřeš problém tkvící v tom, že mylně považuješ tělo za Já, a ihned spočineš v klidu a míru. Spadne-li kus zlata do bláta, zlato se tím neposkvrní. Stejně tak Já nemůže být nijak poskvrněno tělem. Stále dokola prohlašuji, že „Já je jedno a tělo je druhé, tak jako voda a lotos“, nikdo mě však neposlouchá! Dokud netečná a nevědomá mysl následuje cestu potěšení, nemůže být rozptýlena temnota iluzornosti projeveného světa. Jakmile se však člověk z této iluzornosti probudí a prozkoumá podstatu Já, je temnota rozptýlena. Člověk by se měl vytrvale snažit o to, aby probudil mysl přebývající v těle, a mohl tak překročit hranice toho, co nastane, neboť proces neustálých změn je plný utrpení.

Tak jako není obloha ovlivněna částicemi prachu rozptýlenými ve vzduchu, tak není Já ovlivněno tělem. Tak jako se člověk mýlí v tom, že oblohu lze pošpinit prachovými částicemi, tak si mylně představuje, že radost a bolest zakouší on sám. Ve skutečnosti radost a bolest nepocházejí ani z těla, ani z Já, které vše přesahuje. Náležejí pouze nevědomosti, nevědomé mysli. Jejich ztráta není ztrátou. Radost ani bolest nepatří nikomu. Neexistuje nic jiného než Já, nejvyšší klid a mír, Absolutno. Už to pochop, Rámo.

...

Text je zkrácen, celý text najdeš zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pokračoval: Jak se rozednělo, Ráma i jeho bratři vstali, provedli své ranní rituály a vydali se k domu mudrce Vasišthy. Mudrc již též vykonal své ranní

modlitby a nyní seděl pohroužen v meditaci. Počkali, až se zvedl, a pak všichni nasedli do kočáru a jeli ke královskému paláci. Když vešli do paláce, sám král Dašaratha udělal směrem k nim tři kroky a s náležitou poctou je přivítal.

Brzy dorazili i ostatní členové shromáždění, všichni zaujali svá místa a Dašaratha zahájil sezení.

DAŠARATHA řekl: Ó Požehnaný, doufám, že sis po včerejším výkladu dobře odpočinul. Všichni se cítíme povzneseni slovy nejvyšší moudrosti, která jsi k nám včera pronesl. Učení osvíceného mudrce rozpouští utrpení všech bytostí a obdařuje je blažeností. Pomáhá odstranit nečistoty způsobené předchozími činy a oslabuje špatné sklony jako chamtivost či lpění. Zpochybňuje též naše mylné přesvědčení o skutečnosti tohoto projeveného světa.

Ó Rámo, za plodný lze považovat jen den věnovaný uctívání mudrců. Každý jiný den je temnotou. Nyní máš nejlepší příležitost ptát se a učit od mudrce všechno, co je hodno poznání.

VASIŠTHA pravil: Ó Rámo, zdalipak jsi rozjímal o mém učení? Zdalipak jsi o něm v noci přemýšlel a vryl si je hluboko do svého srdce? Pamatuješ si má slova o tom, že člověk znamená mysl? Pamatuješ si do podrobností, co jsem ti řekl o stvoření vesmíru? Jedině časté připomínání si tohoto učení vnese do mysli člověka jasnost.

RÁMA řekl: Ó Pane, o všem jsem opravdu hluboce přemýšlel. Vzdal jsem se spánku a celou noc rozjímal o tvých osvícených slovech, abych pochopil Pravdu, již jsi naznačoval. Tak ji mám uchovánu ve svém srdci. Kdo by nepřijal tvé učení, když ví, že mu přinese nejvyšší blaženost? Zároveň je velmi příjemné naslouchat tvým slovům, která odstraňují pochybnosti a přinášejí zkušenosti, které nelze s ničím srovnat.

Ó Pane, pokračuj prosím ve svém skvělém výkladu.

TEXT ve formátu PDF zde.

VÁLMÍKI pravil: Bozi, polobozi a mudrci, členové královské družiny i všichni ostatní naslouchali moudrým slovům Vasišthy s velkým zaujetím. Vládce Dašaratha i jeho ministři na chvíli opustili své královské a ministerské povinnosti a radovánky, aby se mohli plně soustředit na pochopení mudrcova učení. Dobu poledního a večerního odpočinku oznamovalo troubení na lastury. Tehdy se králové a princové zvedli ze svých míst, jejich bohatě zdobený šat oslnivě zářil nádherou ornamentů i drahých kamenů a celý dvůr vypadal, jako by tu ve zmenšené podobě zářil sám vesmír.

Nastal večer a všichni se pomalu rozcházeli k odpočinku. Král Dašaratha ještě náležitě uctil přítomné mudrce a přijal jejich požehnání. Mudrc Vasištha se rozloučil s princem Rámou a jeho bratry, ti mu padli k nohám a též jim se dostalo požehnání.

Nadešla noc a všichni spali na svých ložích, jen Ráma nemohl usnout a stále přemítal nad moudrými a poučnými slovy Vasišthy.

RÁMA rozjímal: Co to je projevený svět? Kdo jsou všichni ti lidé a další bytosti? Jak se zde objevili, odkud se vzali a kam odcházejí? Co je podstatou mysli a jak může mysl dojít do stavu klidu a nehybnosti? Jak vznikla kosmická iluze neboli májá a jak zase zanikne? Je ukončení této iluze žádoucí či nežádoucí? Jak v neomezeném Já vzniklo omezení?

Jaké přesně jsou prostředky a způsoby, které mudrc Vasištha doporučuje pro ovládnutí mysli a smyslů? Mysl a smysly jsou nepochybně zdrojem utrpení. Je nemožné vzdát se radosti z potěšení. Zároveň nelze ukončit utrpení, aniž bychom se té radosti vzdali. To je problém. Avšak hraje-li v tom všem nejdůležitější roli mysl, pak pokud mysl jednou zakusí nejvyšší klid osvobozený od veškeré iluze světa, pak ho jistě nevymění za touhu po smyslovém potěšení.

Ach, kdy bude má mysl čistá a spočine v nejvyšším Bytí? Kdy bude moci jako vlna, která se navrátila do oceánu, spočinout v Absolutnu? Kdy se osvobodím od svých tužeb a budu na vše pohlížet stejně? Kdy budu zbaven horečky způsobené připoutaností ke světu?

Ach, mysli, zůstaneš opravdu pevně ustálena v poznání, kterému učí velcí mudrci? Ach, rozume, příteli můj, rozjímej o učení mudrce Vasišthy, abychom já i ty byli zproštěni utrpení plynoucího z této světské existence.

TEXT ve formátu PDF zde.

yataḥ sarvāṇi bhūtānipratibhānti sthitāni ca | yatraivopaśamaṃ yānti tasmaisatyātmane namaḥ || 1 ||

jñātā jñānaṃ tathā jñeyaṃ draṣṭādarśanadṛśyabhūḥ | kartā hetuḥ kriyā yasmāttasmai jñasyātmane namaḥ || 2 ||

sphuranti sīkarā yasmādānandasyāmbare'vana | sarveṣāṃ jīvanaṃ tasmai brahmānandātmane namaḥ || 3 ||

Chvála oné Skutečnosti, v níž vše živé i neživé a všechny prvky září, jako by měly nezávislé bytí, a v níž po určitý čas existují, než se opět rozplynou. (1)

Chvála onomu Vědomí, jež je zdrojem zdánlivé odlišnosti v trojici poznávající, poznávání a to, co je poznáno, či pozorovatel, pozorování a to, co je pozorováno, nebo konající, konání a vykonaný skutek. (2)

Chvála absolutní Blaženosti neboli oceánu blaha, jenž je životem všech bytostí a z jehož vod pochází jejich rozvoj a štěstí. (3)