JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha V - O utišení

PUNJA pokračoval: Tak jako vítr odvane prach, tak s příchodem poznání odvanou falešné představy o otci, matce, přátelích a příbuzných. Slovo příbuzný je jen slovo, bez skutečné podstaty. Je-li někdo považován za přítele, pak jím je, a pokud je považován za někoho jiného, je někým jiným. Jestliže na vše pohlížíme jako na jediné všudypřítomné Bytí, kde je pak rozdíl mezi přítelem a někým jiným?

Bratře, zapátrej v sobě. Toto tělo je netečné, nevnímající, složené z masa, krve a kostí. Kde bys v něm našel „já“? Budeš-li se takto dotazovat na Pravdu, pochopiš, že neexistuje nic takového jako „ty“ nebo „já“. To, co se nazývá Punja či Pávana, jsou jen falešné představy.

Pokud stále žiješ v představách „já a moje“, pak považ, že v průběhu různých zrození jsi měl bezpočet příbuzných. Proč netruchlíš nad jejich smrtí? Měl jsi mnoho labutích příbuzných, když jsi byl labuť, mnoho příbuzných mezi stromy, když jsi byl strom, mnoho lvích či rybích příbuzných jakožto lev nebo ryba. Proč nepláčeš pro ně? Byl jsi princ i osel, byl jsi fíkovník i banánovník. Byl jsi bráhmana, moucha, komár i mravenec. Byl jsi škorpion i včela a nyní jsi můj bratr. Rodil ses znovu a znovu do bezpočtu vtělení.

I já jsem měl mnoho vtělení. Vidím je a vidím i tvá vtělení skrze svou Inteligenci, jež je Čirá a s jasným nazíráním. Byl jsem malým ptáčkem i vznešeným jeřábem, žábou, stromem, velbloudem, králem i tygrem a nyní jsem tvým starším bratrem. Deset let jsem byl orlem, pět měsíců krokodýlem, sto let lvem a nyní jsem tvým starším bratrem. Pamatuji si všechna tato vtělení i mnohá další, která jsem procházel v nevědomosti a iluzi. A ve všech jsem měl spousty příbuzných. Koho mám oplakávat? Když jsem toto vše zvážil, netruchlím.

Na životní pouti potkáme tolik příbuzných, kolik suchého listí najdeme při procházce lesem. Pro co je na tomto světě vhodné se radovat nebo truchlit, bratře? Zbav se všech takových mylných představ a spočiň v klidu a míru. Oprosti se od představy světa vznikající v tvé mysli jakožto „já“. Setrvej v klidu a míru, nestoupej vzhůru ani nepadej dolů. Nemáš zrození, nemáš neštěstí, nemáš otce ani matku. Jsi Já a nic jiného. Mudrci vnímají střední cestu, vidí, co je právě v tomto okamžiku, zůstávají v klidu a ustáleni ve vědomí pozorovatele. Září v temnotě jako lampy, v jejichž světle se vše děje, aniž by to lampy nějak ovlivnilo.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, v této souvislosti existuje jeden starý příběh a já ti ho nyní povím.

V zemi zvané Džambudvípa stojí vysoká hora Mahéndra. V lese na jejím úbočí žilo kdysi mnoho světců a mudrců, kteří chodili pro vodu k řece jménem Vjómagangá neboli Ákášagangá. Na břehu řeky žil světec Dírghatapa, který byl, jak jeho jméno napovídá, ztělesněním neustálého odříkání.

Tento asketa měl dva syny, kteří se jmenovali Punja a Pávana. Punja dosáhl plného osvícení, zatímco Pávana, třebaže překonal nevědomost, nebyl ještě osvícený, získal jen částečnou moudrost.

V nevyhnutelném toku neviditelného a nehmatatelného času mudrc Dírghatapa osvobozený od Ipění a tužeb dosáhl stáří, a tak jako pták vyletí z klece, i on opustil tělo a dosáhl stavu čirosti. Jeho žena za pomoci určitého cvičení, které se od něj naučila, manžela vzápětí následovala.

Náhlým odchodem obou rodičů byl Pávana zdrcen. Plakal a byl k neutišení. Jeho bratr Punja vykonal pohřební obřad, ale ztráta jeho blízkých ho nezasáhla. Přistoupil k truchlícímu bratru, aby ho povzbudil.

PUNJA pravil: Bratře, proč na sebe necháváš dolehnout smutek? Příčinou tvých slz je slepá nevědomost. Otec i matka odešli do nejvyššího stavu osvobození, který je přirozený všem bytostem a je bytím těch, kteří překročili Já. Oba se vrátili ke své podstatě, svému zdroji, proč tedy truchlíš? Tvá nevědomost tě poutá k představě „otce a matky“ a ty truchlíš pro ty, kteří se z této nevědomosti vymanili. Nebyla to tvá matka, nebyl to tvůj otec a ty jsi nebyl jejich syn. Měl jsi bezpočet matek a otců a oni měli bezpočet dětí. Bezpočet bylo tvých vtělení. A chceš-li plakat nad smrtí rodičů, proč jsi trvale netruchlil i nad těmi ostatními?

Ušlechtilý člověče, co vidíš jako svět, je jen zdánlivé projevení. Ve skutečnosti neexistují přátelé ani příbuzní, neexistuje smrt ani oddělení. Všechny znaky mnohosti, které okolo sebe pozoruješ, jsou jen kouzla a mámení. Některá vydrží tři dny a jiná déle. Svým bystrým úsudkem se dotazuj na Skutečnost a vzdej se představ „já“, „ty“ či „je mrtev“. To všechno jsou jen představy, nikoli Skutečnost.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Osvícený mudrc, který je vůči událostem minulosti, přítomnosti i budoucnosti nezaujatý, pohlíží na svět s pobavením. Dělá to, co má dělat, odmítá všechny záměry, úmysly a ovlivnění a je trvale ustálený ve šťastném středu mezi protiklady, mezi opačnými úhly pohledu. Spočívá ve stavu naplnění, proto ho žádné události světa nemohou rozrušit nebo nadchnout. Vůči projevům nepřátelství zaujímá neutrální postoj. Přestože je obdařen soucítěním a ohleduplností, světem jevů zůstává nedotčen. Je-li dotázán, odpovídá jednoduše a přiměřeně, není-li tázán, nemluví. Nic nevyhledává a nic neodmítá, a tak mu svět nezpůsobuje utrpení. Říká to, co je dobré pro všechny, a je-li tázán, přesvědčivě svůj názor vysvětlí. Ví, co je vhodné a co ne. Uvědomuje si způsob uvažování druhých lidí. Ustálil se v nejvyšším stavu a setrvává v klidu a míru svého srdce. Na svět jevů pohlíží s pobavením. Takový je stav mudrce, jenž dosáhl osvobození a dál žije v tomto světě.

Nemůžeme zastávat filosofii hlupáků, kteří nemají pod kontrolou vlastní mysl a utápějí se v moři smyslového potěšení. Zajímají je jen sexuální radovánky a hmotné statky. Nemůžeme zastávat ani cestu obřadů a rituálů, poskytující nejrůznější odměny ve formě bolesti či radosti.

Ó Rámo, žij v tomto světě jako nezaujatý pozorovatel, který pevně odmítá jakákoli omezení. Vnitřně se oprosti od všech tužeb a nadějí, ale navenek dělej, co je třeba. Vše důkladně prozkoumej a usiluj pouze o to, co není omezené a dočasné. Žij v tomto světě a neustále rozjímej o tom, co je neomezené. Aniž bys ve svém srdci choval naděje a přání, žij tak, jako bys jich měl spousty. Se srdcem tichým a klidným jednej navenek jako kdokoli jiný. Vnitřně se zbav všech představ o tom, že jsi konající, ale navenek se činnostem nevyhýbej. Tak žij ve světě, osvobozen od nejmenších známek pocitu ega.

Ve skutečnosti žádné omezení, a tudíž ani osvobození, neexistuje. Projevený svět je ve své podstatě neskutečný, je jako trik kouzelníka. Všudypřítomné neomezené Já nelze omezit, nelze spoutat. Jak by tedy mohlo být osvobozeno? Veškeré zmatení pochází z nevědomosti. Jakmile je tu pochopení Skutečnosti, zmatení zmizí, stejně jako zmizí iluze hada, když poznáme, že se nejedná o hada, ale o kus provazu.

VASIŠTHA pokračoval: Jsi moudrý muž, Rámo. Ustáli se ve stavu bez ega a setrvej neposkvrněný jako prostor. Jestliže jáství neboli ego neexistuje, jak potom může vzniknout představa, že někdo je můj příbuzný? Taková představa i s představami radosti a bolesti či dobra a zla se Já netýkají. Osvoboď se od strachů a iluzí způsobených projevením světa. Pro toho, kdo je Nezrozený, neexistují příbuzní ani jimi způsobená utrpení.

Když pochopiš, že někým už jsi někdy byl, někým jsi nyní a někým budeš později, a když pochopiš, že totéž platí i pro všechny tvé příbuzné, budeš osvobozen od iluze. Pokud to cítíš tak, že jsi byl dříve, jsi nyní, ale nebudeš v budoucnu, ani pak není třeba truchlit, neboť to znamená konec projevení světa. Je hloupé se tady na světě trápit, lepší je být spokojený a věnovat se tomu, co je třeba. Nepropadej proto smutku ani se neoddávej nadšení, ale setrvávej ve stavu vyrovnanosti. Jsi věčné a neomezené světlo, čiré a nehmotné.

Projevený svět existuje, aby byl později zničen a pak znovu obnoven. Ale tak je tomu pro nevědomé, nikoli pro osvícené bytosti. Projevený svět je ze své podstaty plný utrpení a nevědomost to vše podporuje a umocňuje. Ale ty jsi moudrý, Rámo, proto buď šťastný. Iluzorní projevení není nic jiného než iluze, sen není nic jiného než sen! Vše, co existuje, je síla Všemohoucího a projevení je pouze projevení.

***

Zkráceno. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, ti, kterým se podařilo dostat za vědomí těla, jsou mimo všechna slova a popisy. Proto ti popíšu povahu těch, kteří jsou osvobozeni za života.

Přání, které vznikne v běhu přirozeného fungování a je prosté jakéhokoli chtění, to je přání osvobozeného mudrce, zatímco touha svázaná s chtěním a toužením po vnějších objektech vede k omezení. Jakmile v nitru jedince ustanou představy založené na pocitu ega, pak pozornost, jež je sama přirozeně nasměrována, je přirozeností osvobozeného mudrce. Toužení svázané s vnějšími objekty naopak vede k omezení. Přání, jež není svázáno s objekty a je prosté chtění, znamená osvobození. Přání, které existuje, ještě než je navázáno spojení s vnějšími objekty, existuje jednou provždy. Je přirozené, tudíž osvobozené od nečistot a prosté utrpení. Takové přání moudří lidé označují jako přání osvobozené od omezení.

Když se v jedinci objeví chtění „to chci mít“, vznikne nečistota. Takového chtění by se měl moudrý člověk všemi prostředky za všech okolností vyvarovat. Oprosti se od tužeb vedoucích k omezení, ale oprosti se i od touhy po osvobození. Setrvej nepohnut jako klidné moře. Když víš, že se stáří a smrt skutečného Já nijak nedotýkají, nenech se myšlenkami na ně zneklidňovat. Jakmile pochopiš, že veškerý svět je neskutečný, ztratí chtění svůj smysl.

V člověku se objevuje jeden ze čtyř následujících pocitů. První je „jsem tělo zrozené ze svých rodičů“, druhý „jsem nehmotný atomární princip oddělený od těla“, třetí „jsem věčný princip, který je v každém ze všech rozličných, pomíjivých objektů světa“ a čtvrtý „já i svět jsme jako prostor, čiré prázdno“. První představa vede k omezení, ty další spějí ke svobodě. Touhy spojené s první představou způsobují omezení. Touhy doprovázející ostatní tři k omezení nevedou.

Jakmile je tu pochopení „jsem Já všech věcí, Já veškerenstva“, pak člověk neupadne do omylů a trápení. Nejvyšší Já je popisováno jako prázdno, podstata, májá, Brahman, Vědomí, Šiva, puruša atd. Jen To je skutečné, nic jiného neexistuje. Najdi své útočiště v pochopení nedvojnosti, neduality, neboť Skutečnost není duální. Dění však vyžaduje dvojnost, proto se činnost odehrává ve zdánlivé dvojnosti. Nechť se tvá podstata podílí na dvojnosti i nedvojnosti. Skutečnost není dvojností, neboť dělení je vytvořeno rozumem a myslí, ale není ani jednotou, neboť představa jednoty vznikla jen jako protiklad k dvojnosti. Když všechny pojmy a představy zmizí, přijde pochopení, že jedinou Skutečností je neomezené Vědomí.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA řekl: Pane, říkáš mi, abych odstranil pocit jáství a z něho vyvěrající toužení. Pokud se ale zbavím pocitu ega, pak se zbavím i těla a všeho, co je na pocitu ega založeno. Tělo a životní síla přece na pocitu ega závisí. Jakmile usekneme kořen neboli ego, pak strom neboli tělo zemře. Jak se mohu zbavit pocitu já a zůstat naživu?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo! Zbavit se všech představ a podmíněností lze dvojím způsobem. Jeden je založen na přímém poznání a přímém uskutečnění, druhý na meditaci a rozjímání. Podrobně ti to popíšu.

Člověk by si měl být vědom pomýlených představ, podle nichž uvažuje takto: „Patřím k objektům světa a můj život je na těchto objektech závislý. Nemohu bez nich žít a ony nemohou žít beze mne.“ Po důkladném přezkoumání a dotazování přemýšlí jinak: „Nepatřím k těmto objektům a ony nepatří ke mně.“ Když se takto pomocí hlubokého rozjímání vzdal pocitu ega, může se zabývat činnostmi, které k němu spontánně přicházejí, ale dělá to s klidným srdcem a tichou myslí. Takovému oproštění se od pocitu ega a podmíněností se říká stav ne-já dosažený rozjímáním.

Je-li tu poznání a přímá zkušenost neduální Pravdy, člověk se vzdá pocitu ega i podmíněností a nezakouší už pocit „to je moje“ ani ve vztahu k tělu. Tomu se říká přímé zakoušení stavu ne-já.

Osvobozený již za života je ten, kdo se s hravostí oprostil od pocitu ega skrze rozjímání. Kdo vykořenil pocit jáství pomocí přímé zkušenosti, je ustálen v rovnováze, je osvobozen. Džanaka a jemu podobní následují cestu rozjímání. Jiní, s přímou zkušeností stavu ne-já, jsou sjednocení s Brahman a povznesli se nad vědomí těla. Jedni i druzí jsou nicméně osvobozeni a sjednoceni s Brahman.

Za osvobozeného mudrce je považován ten, kdo není ovlivňován žádoucím či nežádoucím a kdo v tomto světě žije a pracuje, ačkoli je od světa vnitřně odpoután a jedná, jako by setrvával v hlubokém spánku.

Když Vasištha domluvil, byl další den u konce a shromáždění se rozešlo.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Já zapomene samo sebe a začne poznávat viděné či jinak zakoušené objekty, ztratí svoji čistotu a dojde ke vzniku omamných tužeb, které umocní iluzi. S ohněm kosmického zániku si bohové jako Šiva poradí, ale spalující oheň tužeb nevydrží nikdo. Všechna neštěstí a utrpení světa jsou plody chtění a toužení. Oheň touhy, ač neviděn, je schopen zničit tělo s masem, kostmi i krví. V jednu chvíli se zdá, že touha ustupuje, ale v následujícím okamžiku se vrátí s 0 to větší silou. Člověk postižený touhou je hodný politování, je slabý, bez energie, zmatený a ubohý.

Jakmile touha zmizí, je životní síla člověka očištěna a do jeho nitra vstoupí božské vlastnosti a ctnosti. Řeka toužení proudí jen v srdci člověka nevědomého. Tak jako se zvíře, které touží po jídle, nechá snadno chytit do pasti, tak se člověk, následující bez rozmyslu svá chtění, snadno dostane do pekla. Těžká slepota objevující se ve stáří není nic v porovnání s oslepující iluzí, kterou touha v jediném okamžiku zaseje do nitra člověka.

Toužení učiní člověka malým a shrbeným. I Pán Višnu se stal trpaslíkem, jakmile se rozhodl žebrat. Je třeba se s rozhodností zříci tužeb, které jsou zdrojem veškerého utrpení a ničí Životy všech bytostí.

Přesto právě v důsledku touhy ozařuje Slunce zemi, vane vítr, tyčí se hory a země nese živé bytosti. Všechny tři světy existují jen kvůli touze. Všechny bytosti ve třech světech jsou spoutány provazem touhy. I nejsilnější provaz na světě je možné přetrhnout, ale osvobodit se z pout tužeb je velmi obtížné.

Ó Rámo, zanechej toužení tím, že se vzdáš myšlení a vytváření představ, bez kterých mysl nemůže existovat. Nedovol vzniknout představám „já“, „ty“ a „toto“, neboť právě kvůli nim se vytvářejí všechny naděje a očekávání. Budeš-li schopen zbavit se vytváření představ, budeš považován za člověka poznání. Toužení znamená totéž co pocit ega. A pocit jáství je příčinou všech špatných činů. Odřízni kořeny pocitu jáství mečem poznání ne-já. Osvoboď se od strachu.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Mé učení není pro ty, jejichž inteligence byla utlumena vírou ve skutečnost iluzorního světa a s ní spojenou nepřetržitou touhou po světských potěšeních. Který hlupák by se snažil ukázat nádherné barvy přírody člověku, který se odmítá podívat? Kdo by se snažil člověka, který nemá čich, naučit rozpoznávat vůně parfému? Kdo by učil opilce jemnostem metafyziky? Kdo by šel zjišťovat obecní záležitosti mezi mrtvoly do krematoria, a kdyby se takový hlupák našel, kdo by mu to vymlouval? A stejně tak, kdo může předat učení nevědomému člověku, pro něhož je obtížné ovládnout tupou a chápání neschopnou mysl?

Ve skutečnosti mysl vůbec neexistuje, proto tě můžu uklidnit, že byla ovládnuta celou dobu. Pro koho je obtížné překonat neexistující mysl, ten zakouší důsledky jedu, který nepožil. Moudrý člověk neustále vidí Já. Ví, že každá změna vychází z pohybu životní síly a že smysly vykonávají své funkce. Čemu tedy říkat mysl? Pohyb patří k životní síle, Vědomí patří k Já a každý ze smyslů má svou konkrétní schopnost. Co je to Jedno, co je váže dohromady? Všechno jsou to aspekty jediného všemohoucího Vědomí. Rozdílnost je jen slovo, které nemá žádný základ. Jak v tobě vůbec vznikla představa rozdílnosti?

Co jiného je džíva, duše jedince, než pouhé slovo, které mate rozum lidí? I omezené vědomí čili vědomí jedince je pouhý výmysl. Vidím osudy nevědomých lidí, kteří trpí jen proto, že jim mysl, jejíž existenci si vymysleli, zakrývá jedinou Skutečnost, a jsem plný soucitu.

Hlupák se na tomto světě rodí jen proto, aby trpěl a zemřel. Každý den na světě zahynou miliony zvířat, každý den jsou větrem zabity miliony komárů či jiného hmyzu. Každý den se velké ryby v moři živí rybami malými. Pro koho máme truchlit? Silnější zvíře zabije a sežere to slabší. Od nejmenšího mravence až po největší božstva, všechno podléhá zrození a smrti. Každým okamžikem nespočet bytostí umírá a nespočet jiných se zase rodí, bez ohledu na to, zda se to lidem líbí nebo ne, zda se radují nebo truchlí. Proto je moudřejší netruchlit ani nejásat nad něčím, co je nevyhnutelné.

VASIŠTHA pokračoval: Kdo chce lidi s pokrouceným myšlením zbavit smutku a utrpení, ten jako by chtěl celou oblohu zakrýt malým deštníkem. Nelze poučit toho, kdo jedná jako zvíře, kdo je jako zvíře tažen na provaze své vlastní mysli. I kámen by zaplakal při pohledu na nevědomého člověka topícího se v bažině vlastní mysli, jehož činy jsou předzvěstí jeho záhuby. Moudrý člověk se nesnaží učit ty, kteří neovládli svou mysl, a jsou proto nešťastní a ubozí. Na druhou stranu se mudrc snaží zbavit utrpení toho, kdo má svou mysl pod kontrolou a je zralý k dotazování se a pátrání po Já.

Mysl neexistuje, Rámo, proto není nutno si její existenci představovat. Jestliže si její existenci představíš, pak tě mysl zničí. Falešná mysl existuje jen do té doby, dokud zapomínáš na své Já. Pochopil jsi, že neustálým ujišťováním se o své existenci mysl sílí, proto takového uvažování zanechej.

Když se v tvém vědomí objeví rozdělení na subjekt a objekt, vědomí se stane podmíněným a omezeným. V tom spočívá omezení. Když se takového rozdělení vzdáš, budeš bez myšlenek, bez omezené a podmíněné mysli. V tom spočívá osvobození. Spojování se světem vede k omezení, zanechání toho je cestou k osvobození. Když to víš, dělej, co se ti líbí. „Nejsem já a není tamto“, u toho setrvej pevně a nepohnutě jako neomezený prostor. Vzdej se nečisté mysli, která vytváří dualitu já a svět. Mezi já jakožto pozorovatelem a světem jakožto tím, co je pozorováno, jsi samo pozorování. Setrvej v tomto pochopení. Mezi tím, kdo zakouší, a zakoušeným prožitkem jsi samo zakoušení. Když to víš, spočiň v poznání Já.

***

Text zkrácen. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, pátrej po podstatě Já tak jako král Džanaka a snadno se dostaneš tam, kde spočinuli lidé poznání, kteří poznali, co je třeba poznat. Znovu a znovu musí člověk zdolávat nepřátele, jimiž jsou smysly. A poté skrze vlastní úsilí nalezne Já samo v sobě spokojenost, dojde svého naplnění a ukončí veškeré trápení. Poté je zničeno samotné semínko iluze, skončí proud neštěstí a zmizí představa zla. Ó Rámo, buď jako král Džanaka a svým vnitřním světlem nahlédni Já. Staň se výjimečnou bytostí, jakou je i král Džanaka.

Jestliže se člověk vytrvale věnuje hledání Já a chápe neustále se měnící povahu světa, pak v pravý čas dosáhne Sebepoznání stejně jako Džanaka. Nepomůže mu bůh, obřady ani jiná činnost, majetek ani příbuzní. Kdo se bojí iluze projeveného světa, toho mohou přivést k Sebepoznání právě vlastní úsilí a dotazování se na Já. Nenásleduj učení těch, kteří žijí v omylu a jsou závislí na bohu, rituálech, zvycích a podobných praktikách. Oceán projeveného světa můžeš překonat jen tehdy, když se ustálíš v nejvyšším poznání, když poznáš Já skrze Já samo a své uvažování nenecháš ovlivnit a překroutit smyslovým vnímáním.

Vyprávěl jsem ti, jak král Džanaka dosáhl poznání Já díky milosti. Poznání jako by na něj spadlo z nebe. Kdo rozvíjí moudrost jako Džanaka, ten ve svém srdci zakusí vnitřní světlo a v tom okamžiku zmizí mylné představy iluzorního světa. Když odejde představa podmíněnosti a omezení „jsem to a to“, zrodí se Vědomí všeprostupujícího Absolutna. Oprosti své srdce stejně jako Džanaka od falešné představy jáství. Zmizí-li pocit jáství, ega, zazáří v tvém srdci světlo Sebepoznání. Pocit ega je tou nejtemnější formou temnoty, a jakmile zmizí, rozzáří se vnitřní světlo samo od sebe. Kdo má klidnou mysl a je si vědom toho, že „neexistuji já, neexistuje nikdo druhý a neexistuje ani sama ne-existence“, ten není ovládán ziskuchtivostí. Neexistuje jiné omezení, Rámo, než touha získat to, co považujeme za žádoucí, a strach z toho, co považujeme za nežádoucí. Nepodléhej touze získat to, co považuješ za žádoucí, a neměj za cíl zbavit se nežádoucího. Oprosti se od obojího a spočiň v tom, co zbude.

VASIŠTHA pokračoval: U koho zmizela dvojí touha, touha něco získat i touha něčeho se zbavit, ten už po ničem netouží ani nic neodmítá. Dokud však toto dvojí nutkání, získat a zbavit se, nebude odstraněno, nemůže mysl dojít do stavu dokonalého klidu. Mysl nebude zakoušet klid a rovnováhu, zůstanou-li v člověku pocity „to je skutečné“ či „to je neskutečné“. Jak by se mohla vyrovnanost, čistota a klid zrodit v mysli ovládané myšlenkami „to je dobré“, „to je zlé“, „toho je dosaženo“ či „to je ztraceno“? Je-li tu jediné Brahman, jež je navždy jedno i mnohé, jak lze o něčem říci, že je správné či špatné? Dokud je mysl ovládána myšlenkami žádoucího a nežádoucího, nemůže tu být klid ani rovnováha.

Nepřítomnost touhy, očekávání a strachu, neochvějná stálost, vyrovnanost, moudrost, nepřipoutanost, nekonání, laskavost, nepřítomnost překrucování, odvaha, vytrvalost, přátelskost, uvážlivost, spokojenost, jemnost a laskavá mluva, všechny tyto vlastnosti jsou pro člověka, který je osvobozen od pudu získávání a odmítání, zcela přirozené a zároveň neúmyslné a spontánní.

Tak jako je voda v řece zadržena přehradou, tak by měl člověk zadržovat svoji mysl a bránit jí ve směřování ke světu. Zatímco se navenek budeš věnovat nejrůznějším činnostem, vzdej se spojení s vnějšími objekty, obrať svou mysl dovnitř a uvědomuj si vše uvnitř sebe. Ostrým mečem poznání rozetni spletitou síť podmíněné mysli, která vytváří tužby, záměry, očekávání, přijímání i odmítání a je příčinou plynutí projeveného světa.

***

Text zkrácen. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když Džanaka došel takového pochopení, začal jednat jako král a dělal vše, co bylo třeba, s veškerou silou mysli i ducha, bez jakéhokoli pomýlení. Svou mysl nenechal rozptylovat dvorními radovánkami a jednal tak, jako by setrvával ve stavu hlubokého spánku.

Od té doby už se nezabýval tím, co získat nebo čemu se vyhnout. Bez zmatků a pochybností žil v přítomnosti. Poznání ho neopouštělo a jeho rozum nebyl zkalen žádnou nečistotou.

Jako když ráno vyjde Slunce nad horizont, vyšlo v srdci krále Džanaky, prostém nečistoty a smutku, světlo Sebepoznání, čit-átman. Na vše ve vesmíru pohlížel jako na to, co se zrodilo v důsledku kosmické síly, čitšakti. Obdařen Sebepoznáním viděl všechny věci jako Já, jež je neomezené. Pochopil, že vše, co se děje, se děje přirozeně, proto neprožíval vzrušení ani sklíčenost a setrvával v klidu a vyrovnanosti. Džanaka se stal mudrcem osvobozeným za života, který se označuje jako džívanmukta.

Džanaka vládl ve svém království a jeho Sebepoznání nezáviselo na tom, zda byl obklopen dobrým či zlým. Neustále přebýval ve vědomí Absolutna a zakoušel stav nekonání, ač se druhým jevil jako velmi činorodý. Jeho sklony a podmíněnosti zmizely, a třebaže se zdálo, že je zaměstnán činností, ve skutečnosti setrvával ve stavu podobném hlubokému spánku.

Nepřemýšlel o minulosti a neobával se budoucnosti. Žil v přítomném okamžiku se šťastným úsměvem na rtech.

Džanaka dosáhl všeho díky vlastnímu hledání a zkoumání. Podobně jako on by měl člověk pokračovat v dotazování se na Pravdu, dokud nedosáhne hranic takového zkoumání. Sebepoznání neboli poznání Pravdy nedosáhneme uchýlením se k učiteli, guru, studiem posvátných knih ani dobře odvedenou prací. Lze toho dosáhnout pouze důkladným zkoumáním a dotazováním inspirovaným společností mudrců a světců. Jediným prostředkem je vnitřní světlo jedince, nic jiného. A je-li vnitřní světlo udržováno při životě, temnota netečnosti a nevědomosti ztratí svoji sílu a moc.

VASIŠTHA pokračoval: Na člunu poznání, pomocí vnitřního světla, se dá překonat jakkoli těžké trápení. Kdo takové poznání nemá, toho tíží i malá nesnáz. Kdo je tímto poznáním obdařen, ten i kdyby byl na světě sám, bez pomoci a znalosti posvátných textů, snadno se přenese přes oceán utrpení. Člověk poznání dokončí svoji práci i bez pomoci druhých, na rozdíl od toho, kdo poznání nemá. Proto se má člověk vytrvale snažit tohoto poznání neboli vnitřního světla dosáhnout. Kdo chce vypěstovat ovoce, musí na své zahradě vytrvale a trpělivě pracovat. Poznání je kořínek, a je-li dobře živen, poskytne kvalitní plody Sebepoznání, poznání Já.

Úsilí a energie, které lidé věnují světským záležitostem, by se měly nasměrovat k získání poznání. Člověk by měl nejprve odstranit otupělost mysli a nedostatek důvtipu, což jsou zdroje utrpení a semínka stromu projeveného světa. To, co je získáno v nebi, na onom světě či na zemi, je získáno tady a teď v důsledku poznání. Oceán projeveného světa lze překonat poznáním, nikoli dobročinností, svatými poutěmi či odříkáním. Kdo je nadán skvělými vlastnostmi, ten je získal též díky poznání. I králové získali své trůny poznáním. Poznání je cesta do nebe, cesta k nejvyššímu dobru, cesta k osvobození.

Právě pomocí poznání může mírumilovný učenec porazit silného soupeře. Poznání neboli vnitřní světlo je onen vzácný kámen mudrců. Kdo jej vlastní, je obdařen vším, co si přeje. Kdo má poznání, snadno dosáhne druhého břehu oceánu projeveného světa. Kdo poznání nemá, ten se v tomto oceánu utopí. Jsou-li rozum a chápání člověka vedeny vnitřním světlem, dosáhne člověk druhého břehu. Jestliže vnitřní světlo schází, podlehne člověk nástrahám a překážkám.

***

Text zkrácen. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile Džanaka vše uvážil, zvedl se, jako se Slunce zvedne nad horizont, a začal vykonávat své královské povinnosti, aniž by na nich jakkoli lpěl. Oproštěný od představ o žádoucím a nežádoucím, osvobozený od sklonů a tendencí mysli věnoval se spontánní a přiměřené činnosti. Jako by byl v hlubokém spánku, a přece probuzený. Splnil své denní povinnosti včetně uctění světců a na konci dne se uchýlil do samoty, aby noc strávil v hluboké meditaci, jež pro něj nyní byla zcela samozřejmá a přirozená. Jeho mysl se okamžitě odvrátila od iluze a ustálila se v klidu a vyrovnanosti. Ráno Džanaka vstal a znovu přemítal.

DŽANAKA uvažoval: Ó neposedná mysli! Světský život nevede k tvému skutečnému štěstí. Proto dosáhni stavu klidu a vyrovnanosti. Pouze v takovém stavu budeš zakoušet klid, blaženost a Pravdu. Kdykoli vytvoříš ve své prostopášnosti nemravné myšlenky, začne se iluze světa zvětšovat a rozšiřovat. A chováš-li v mysli touhu po potěšení, bude se tato iluze donekonečna rozvětvovat. Právě myšlení je tím, co splétá sítě projeveného světa. Zanechej proto všech fantazií a představ a dosáhni klidu a vyrovnanosti. Na misky vah svého poznání dej na jednu stranu potěšení smyslů a na stranu druhou blaženost klidu a míru. Co uznáš za pravou Skutečnost, to hledej. Zbav se všech nadějí a očekávání, osvoboď se od přání něco získat či se něčeho vzdát a buď volný. Ať je projevený svět skutečný nebo neskutečný, ať je ve fázi růstu nebo úpadku, nenech se jeho klady či nedostatky vyvést z rovnováhy. Ó mysli, s projeveným světem nejsi v žádném vztahu, to se jen tak jeví v důsledku tvé nevědomosti. Jsi neskutečná a stejně neskutečný je projevený svět. A přece je tu mezi vámi dvěma jakési tajuplné spojení. Je to jako spojení mezi neplodnou ženou a jejím synem. Pokud se domníváš, že jsi skutečná a projevený svět nikoli, jaký by mohl být mezi vámi vztah? A na druhou stranu, je-li skutečné obojí, ty i svět, kde je pak důvod pro nadšení či smutek? Proto se oprosti od smutku a spočiň v hluboké meditaci. Na světě není nic, co by ti přineslo naplnění. Vyhledej útočiště v odvaze a vytrvalosti a překonej vlastní neposlušnost a vzpurnost.

TEXT ve formátu PDF zde.