JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha V - O utišení

VASIŠTHA pokračoval: Gádhi se chtěl o všem ujistit, vydal se tedy do země Bhútamandala do království Kira. Ještě jednou si od tamních lidí vyslechl tentýž příběh, ještě jednou uctil boha Višnu a ještě jednou se před ním Višnu zjevil.

GÁDHI se zeptal: Pane, šest měsíců jsem strávil putováním a slyšel tentýž příběh, který tamní lidé mají za pravdivý. Objasni mi to, prosím.

VIŠNU pravil: Ó Gádhi, události z příběhu se odrážejí ve tvé mysli, ačkoli se k tobě nevztahují. Podobně je tomu u zdánlivého spojení mezi vránou, jež usedla na strom, a kokosem, který ze stromu v tutéž chvíli spadl. Tamní lidé vyprávějí příběhy, které ty považuješ za svoje. Taková shoda náhod je naprosto běžná. Někdy je tatáž představa sdílena mnoha lidmi najednou. Někdy má mnoho lidí tentýž sen, mnoho lidí podlehne stejnému přeludu a mnoho opilců má stejnou zkušenost, že se s nimi točí svět. Pár dětí si hraje na totéž, pár dětí hraje stejnou hru.

Podobné přeludy vzniknou v mysli lidí i ohledně času. Čas je představa mysli a vztahuje se k určitým jevům v podobě vzájemné příčinné souvislosti.

Višnu zmizel a Gádhi dlouhý čas rozjímal. Potom se začal znovu modlit a Višnu se před ním znovu objevil.

GÁDHI prosil boha Višnu: Pane, jsem tvojí májou naprosto zmatený. Prosím, abys mě vhodným způsobem mého zmatení zbavil.

VIŠNU pravil: To, co jsi viděl v kraji Bhútamandala a v městě Kira, bylo pravdivé. Muž jménem Katáňdža se tam před časem opravdu narodil. Přišel o své příbuzné a stal se králem ve městě Kira. To vše se objevilo v tvém vědomí. Tak jako mysl občas zapomene na to, co skutečně zakusila, tak se také může domnívat, že prožila něco, co nikdy neviděla. Tak jako člověk sní nebo má vize, tak může v bdělém stavu zakoušet halucinace. Ačkoli Katáňdža žil již před časem, v tvém vědomí se to jevilo jako přítomnost.

Představa „to jsem já“ se objevuje jen v mysli nevědomého člověka, nikoli u toho, kdo získal poznání Já. Ten, kdo poznal Skutečnost a ví, že „já jsem vše“, není zatažen do utrpení, neboť se nepřipoutává k omezeným věcem, které utrpení přinášejí. Nenechá se ovládat radostí ani smutkem.

Poněvadž nejsi plně osvícený, je tvoje mysl připoutána k iluzi objektivního vnímání, k pojmům a představám. Májá se šíří do všech směrů a jen ten, kdo zůstane ustálen ve středu, je od této iluze osvobozen. Od nynějška se po dobu deseti let věnuj intenzivní meditaci.

Gádhi se tedy oddal meditaci a dosáhl poznání Já. Poté žil jako osvobozený mudrc, oproštěný od všech obav a od utrpení.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Gádhi poznal předměty a místa, spojená s životem ve vesnici. Poznal oděvy, které nosil, místa, kde spal, jedl či lehával opilý. Poté se vydal do království Kira. Jakmile vstoupil do města, ptal se obyvatel, zda tu před pár lety nevládl divoch z divokého horského kmene. Obyvatelé města horlivě přisvědčili: „Jistě, vládl zde osm let, neboť byl vybrán královským slonem. Když byla odhalena jeho totožnost, spáchal sebevraždu. Stalo se to před dvanácti lety.“

Chvíli nato uviděl Gádhi, jak z paláce vychází se svým průvodem král. A králem nebyl nikdo jiný než převlečený bůh Višnu. Když to všechno Gádhi viděl, nemohl vyjít z údivu.

GÁDHI přemýšlel: Vskutku je to království, kde jsem před nedávnem vládl. Nyní se mi zdá, jako by se to vše odehrálo v minulém životě.

Bylo to jako sen, a přece se to nyní objevilo v mém bdělém stavu! Běda, jsem chycen v síti přeludů a halucinací. Teď si vzpomínám. Bůh Višnu mi udělil požehnání, že budu moci poznat jeho máju. To je ono!

Ihned poté Gádhi opustil město a vydal se do hor, kde se v nedaleké jeskyni oddal přísnému odříkání. Zanedlouho se před ním objevil bůh Višnu a ptal se ho, zda má nějaké přání.

GÁDHI se otázal: Jak je možné, že přelud, který jsem viděl ve snu, se objevil i v bdělém stavu?

VIŠNU pravil: Ó Gádhi! Vše, co nyní vidíš, je přelud. Neexistuje nic jiného než Já, ale to je vnímáno skrze mysl, která je nečistá a nedošla pochopení Pravdy. Mimo Já neexistuje nic. Tak jako je strom ukryt v semínku, tak je vše ukryto v mysli, a mysl to vnímá, jako by to bylo vně. Je to právě mysl, která všechno v přítomném okamžiku vnímá, všechno si v budoucnu jakoby představuje a na všechno v minulosti jakoby vzpomíná. Mysl je zakoušena jako sen, představa, nemoc či cokoli jiného. Kolik je květů na kvetoucím stromě, tolik je událostí v neklidné mysli. A stejně jako nevykvete strom vytržený z kořenů, tak se další zrození netýká mysli, která se oprostí od pojmů a představ.

Co je divného na tom, že mysl, která obsahuje nesčetně myšlenkových forem, je schopna projevit myšlenku „jsem divoch z horského kmene“? Tatáž mysl vytvoří představu o hostu, který vypráví příběh, vytvoří představu o cestě do země Bhútamandala nebo představu „nyní se nacházím v království Kira“. To všechno jsou jen přeludy. Svatý muži, viděl jsi nyní oba typy iluze, iluzi, o níž jsi přesvědčen, že je iluzí, a iluzi, o níž si myslíš, že je skutečností. Obě jsou to však iluze. Neměl jsi hosta ani jsi nikam nešel, to všechno byly jen přeludy. Nebyl jsi v kraji Bhútamandala ani v království Kira, i to byly halucinace. Vstaň, mudrci, a dělej, co je třeba, neboť bez činnosti člověk v tomto životě nedosáhne toho, co stojí za dosažení.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Tak se Gádhi zbavil fantazií, které prožíval v mysli, a vrátil se k vědomí, že je Gádhi. Dokončil svůj obřad a vystoupil z vody. Nevycházel z údivu: „Kdo vlastně jsem? Co jsem to viděl? Jak je to všechno možné?“ Pomyslil si, že ho zřejmě mysl obelstila v důsledku únavy. I poté, co se od řeky vzdálil, stále o své vizi rozjímal. Přemýšlel o rodičích, přátelích i dalších lidech, které ve svých představách viděl, a došel k závěru, že to vše byl výmysl, neboť nic z toho už nyní neprožívá.

Pár dní poté ho navštívil jiný bráhmana a Gádhi vzácnou návštěvu náležitě hostil. Bavili se o všem možném.

GÁDHI se zeptal: Pane, co se stalo, že vypadáš tak znaven a vyčerpán?

HOST odvětil: Povím ti pravdu, svatý muži. Na sever odsud je království Kira neboli Kirapura. Strávil jsem tam měsíc a tamní obyvatelé mě bohatě hostili. Od nich jsem vyslechl neobvyklý příběh. Tvrdili, že v jejich království vládl osm let divoch z horského kmene. Jakmile byla jeho totožnost odhalena, mnoho bráhmanů si kvůli tomu vzalo život. I já se cítil v tu chvíli pošpiněn, a vyhledal jsem proto svaté místo zvané Prajága a oddal se přísnému odříkání a dlouhému půstu. Půst jsem dokončil až dnes.

Host s ním strávil celou noc a následujícího dne odešel.

GÁDHI rozjímal: Vše, co jsem viděl ve své vizi, popsal můj host jako skutečnou událost. Měl bych si to ověřit.

Nejprve se Gádhi vydal na místo zvané Bhútamandala. Člověk na vyšším stupni vědomí může příslušným úsilím získat i to, co si pouze představí v mysli. Gádhi došel do oněch míst a uviděl všechno, co viděl ve své vizi.

Uviděl vesnici, jejíž obraz měl hluboce vrytý do paměti. Spatřil dům i předměty, které patřily divokému lovci, jímž byl on sám. Dům vypadal hrůzně. Všude se válely kosti zvířat, jejichž masem se rodina živila, a celé místo vypadalo jako hřbitov. Gádhi na tom strašném místě nějakou chvíli pobyl a pak se vydal do blízké vesnice, aby se zeptal vesničanů, zda znají muže, který v oné chatrči přebýval.

VESNIČANÉ odpověděli: Jistěže známe, svatý muži. V chatrči žil až do vysokého věku nelítostný a hrůzu budící divoký lovec. Poté opustil zbylé příbuzné a odešel pryč. Ve městě Kira se stal králem a vládl zde osm let. Když byl odhalen, mnoho lidí si kvůli němu vzalo život a on se nakonec také sám vrhl do ohně. Proč se na něj ptáš? Byl to snad tvůj příbuzný, nebo jsi s ním nějak spřízněn?

Gádhi příběh vyslechl a byl zmaten.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Král Gavala, jemuž oddaně sloužili ministři i ženy v paláci, dočista zapomněl na svůj nízký původ. Uplynulo osm let a on vládl moudře, pln soucitu a čistoty.

Jednoho dne se vydal mimo palác bez královských šatů a klenotů. Lidé, kteří jsou si vědomi své vlastní hodnoty, nekladou důraz na vnější ozdoby. Po chvíli zahlédl skupinu divochů, kteří zpívali písně, jež mu byly dobře známy. Přidal se k jejich zpěvu nejprve potichu, ale nakonec zpíval nahlas s nimi.

Jeden stařec z divokého kmene ho poznal, vystoupil z davu a oslovil ho: „Ó Katáňdžo, zdalipak Tě král této země podaruje a odmění za tvůj hudební výkon? Ach, jak rád tě vidím! Kdo by nebyl potěšen, když potká starého přítele?“ Gavala to přešel bez povšimnutí, ale dvorní dámy i dvořané stojící opodál byli otřeseni.

Král se urychleně vrátil do paláce, ale služebnictvo a dvořané se nemohli vzpamatovat z poznání, že jejich král je nízkého původu. Kdyby to byli tušili dříve, nikdy by se ho ani nedotkli. Od té doby se mu začali vyhýbat a jednali s ním, jako by byl páchnoucí mrtvola.

Odmítnut ministry, dvorními dámami i služebnictvem a přehlížen všemi, kteří ho dříve uctívali, začal se Gavala projevovat ve své skutečné podobě, jako odpudivý černý divoch.

I obyvatelé města uhýbali jeho pohledu a stranili se ho. Gavala se cítil opuštěn a osamocen, třebaže žil v paláci plném lidí. Cítil se bídně, ačkoli byl král. Pokoušel se na někoho promluvit, ale nikdo si ho nevšímal, nikdo mu neodpověděl.

Nejvyšší představitelé města svolali radu, na níž zaznělo: „Ach, běda, byli jsme poskvrněni dotykem divocha živícího se masem psů. Nic nás nemůže očistit nežli smrt. Připravíme velkou hranici, spálíme na ní svá pošpiněná těla a očistíme své duše.“

Jak řekli, tak udělali. Přichystali dřevo, postavili z něho obrovskou hranici a jeden po druhém se vrhli do ohně. Poté co se všichni představitelé města vzdali svých životů, zavládl ve městě chaos a nepořádek.

Král Gavala přemýšlel: „Běda, to všechno se stalo kvůli mně! Proč bych měl dál žít? Smrt se v takovém případě zdá vhodnější než život. Pro toho, kdo je druhými zneuctěn, je smrt lepší než život“

A tak i král Gavala ukončil svůj život v ohni. Jakmile oheň začal trávit jeho tělo, přišel k vědomí Gádhi, který byl stále ponořen do vody v řece a recitoval své modlitby.

V tuto chvíli nastal večer a všichni shromáždění se rozešli do svých domovů.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, zanedlouho zjistil Gádhi, stále ještě ponořený v řece, že se nachází v zemi zvané Bhútamandala. Ležel jako plod v děloze ženy divokého horského kmene a všude kolem bylo maso a nečistoty jejího těla. Nějakou dobu po svém narození musel přebývat ve vlastních výkalech. Měl černou barvu kůže, stejně jako jeho rodiče, a byl svou rodinou velmi milován.

Vyrostl v silného mladého muže. Stal se z něho dobrý lovec, oženil se a vedl nomádský život. Potuloval se po lese, někdy spal pod stromem, jindy v křoví nebo v jeskyni. Stal se otcem a jeho děti byly stejně divoké a černé jako on.

Měl velkou rodinu, spoustu příbuzných i přátel. Jak stárl, jeden po druhém mu jeho přátelé a příbuzní umírali, ale on zůstával naživu. Tolik ho to trápilo, že opustil svůj kmen a vydal se do cizích krajů.

Putoval bezcílně různými zeměmi, až se jednoho dne dostal do království, které již na pohled oplývalo bohatstvím a hojností. Procházel se po široké třídě hlavního města, když před sebou uviděl královského slona v bohatém postroji, ověnčeného ozdobami.

Tento královský slon měl důležité poslání. Král, který dosud vládl, zemřel bez potomků a podle tradice byl výběrem jeho nástupce pověřen právě královský slon. Tak jako klenotník umí rozpoznat diamant, tak tento slon vyhledá člověka vhodného ujmout se vlády.

Lovec na okamžik zaměřil na slona svůj pohled, v němž se mísila zvědavost i údiv. V následujícím okamžiku ho slon popadl svým chobotem a posadil si ho na záda. Městem se rozezněl ohlušující zvuk bubnů spojený s mohutným troubením a lidé radostně volali „Ať žije král!“ Slon vybral nového krále.

Velmi rychle se lovec ocitl na královském dvoře obklopen členy dvora. Kolem něj byly krásné ženy, které ho oblékly a ozdobily královskými klenoty. Ověnčily ho květy, navoněly parfémy a lovec se rozzářil jako skutečný král. Poté byl vysazen na trůn upevněný na zádech královského slona a slavnostně korunován. Tak se lovec divokého kmene stal králem v království Kirapura a požíval tu všech královských potěšení a výsad.

Zanedlouho se lovec díky situaci, do níž byl vržen, naučil umění vládnout a stal se z něho věhlasný král jménem Gavala.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, koloběh života a smrti nemá konce. Májá nepřestane mít moc, dokud jedinec plně neovládne své srdce a mysl. K tomu ti povím následující příběh.

Na tomto světě existuje místo nazývané Kósala a zde žil bráhmana jménem Gádhi. Již od dětství byl naplněn duchem prostoty a nezaujatosti a svojí učeností se zdál být samotným ztělesněním dharmy, ctnosti. Jednou tento bráhmana odešel do lesů, aby se tam oddal odříkání. Jeho touhou bylo spatřit boha Višnu. Vstoupil do řeky a začal odříkávat mantry. Brzy byla jeho bytost očištěna.

Po osmi měsících se před ním zjevil bůh Višnu a řekl mu, aby vyslovil své přání. Gádhi odvětil, že si přeje poznat sílu iluze, máju, která všechny bytosti klame a drží v nevědomosti.

VIŠNU pravil: Uzříš moji iluzi, máju, a vzápětí se vzdáš mylného vnímání objektů.

Višnu zmizel a Gádhi vyšel z vody naplněn radostí. Následující dny se zabýval zbožnými činnostmi a setrvával v blaženosti, jež byla následkem jeho setkání s bohem Višnu.

Jednoho dne se šel vykoupat k řece a přitom stále rozjímal o slovech boha Višnu. Jakmile se ponořil do vody, uviděl sám sebe mrtvého. Tělo leželo bez hnutí, tváře byly bledé a bez života.

Kolem sebe viděl mnoho příbuzných. Všichni plakali a naříkali, přemoženi smutkem. Jeho manželka mu objímala nohy, a z očí se jí valily proudy slz, jako když se protrhne přehrada. Vedle ní stála jeho matka, hlasitě naříkala a rukama mu objímala obličej, na nějž padaly hořké slzy. Všude kolem stáli další příbuzní, všichni zdrceni žalem.

Gádhi se viděl, jak leží nehnutě. Jako by spal, jako by byl v hluboké meditaci nebo dlouze odpočíval. Slyšel pláč a bědování příbuzných a byl udiven, co to všechno znamená. Tak rád by pochopil podstatu vztahů a přátelství.

Zanedlouho příbuzní odnesli jeho tělo ke spálení. Vykonali pohřební rituály, tělo položili na hranici, hranici zapálili a brzy bylo tělo bráhmany stráveno ohněm.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Uctíváš-li boha Višnu a jiné bohy, proč stejně tak neuctíváš své vlastní Já? Višnu přebývá ve všem jako nejniternější Bytí všeho. Jen ti poslední se odvracejí od toho, co je uvnitř, a hledají boha vně. Původní příbytek boha Višnu se nachází v jeskyni srdce, ve skrytu duše každé bytosti. Tam je jeho věčné tělo. Jeho vnější podoba spojená s lasturou, diskem či kyjem je jen druhotná forma Já. Kdo se odvrací od základní Skutečnosti a honí se za vedlejšími aspekty, je jako ten, kdo odmítl prověřený lék a marně usiluje o vyléčení pomocí jiných prostředků. Kdo není schopen s jednobodovou zaměřeností rozjímat o všeprostupujícím Já, a není tedy ani schopen získat poznání Já, nechť se zabývá uctíváním vnějších forem boha Višnu. Úsilím vloženým do tohoto uctívání se mysl postupně očistí, a je-li tato činnost doprovázena inteligencí a poznáním, vzejde časem v srdci člověka radost a mír, a člověk tak dozraje pro poznání Já. Ve skutečnosti proces dozrávání vychází z Já a to, čemu se říká uctívání boha Višnu, není nic jiného než uctívání Já.

Všechna požehnání získaná od boha Višnu jsou ve skutečnosti dary samotného Já tomu, kdo provádí dotazování se na podstatu Já. Podobně jako je země základem pro rozmanitou potravu, je pochopení a ovládnutí vlastní mysli základem všech rozmanitých cvičení a z nich zdánlivě plynoucích požehnání. Ve skutečnosti jiná cesta než ovládnutí mysli není možná ani při orání pole či zpracování kamene.

Člověk se může tisíce let točit v koloběhu zrození a smrti a neskončí to do té doby, dokud plně neovládne svou mysl, tak aby se dostala do stavu nejvyššího klidu a míru. Nikdo ve třech světech, žádný bůh, ani trojice Brahmá, Višnu a Šiva, nespasí člověka od trápení vzpurné mysli.

Proto se, Rámo, oprosti od všech iluzorních objektů světa, ať už se jeví uvnitř nebo vně tebe. Rozjímej o Vědomí jako jediné Skutečnosti, tak aby mohl být koloběh zrození ukončen. Vzdej se rozdělování na subjekt a objekt, vzdej se všech pojmů a vjemů a budeš zakoušet čiré Vědomí, jež je esencí všeho, co existuje. Rozjímej o neměnném Vědomí, jež je neomezené. Takovým způsobem překročíš oceán projeveného světa a opakovaných zrození.

TEXT ve formátu PDF zde.

RÁMA se zeptal: Svatý muži, řekl jsi, že Prahláda získal osvícení z milosti boha Višnu. Jestliže však všeho dosahujeme vlastním úsilím, proč potom Prahláda nemohl získat osvícení i bez boží milosti?

VASIŠTHA odpověděl: Vše, co Prahláda získal, nebylo jinak než vlastním úsilím, Rámo. Višnu je Já a Já je Višnu, rozdíl je jen ve slovech. A právě Já samo v sobě vyvolalo u Prahlády oddanost k bohu Višnu. Prahláda od boha Višnu, jenž je jeho vlastním Já, získal dar dotazování se na Já a díky dotazování nakonec dosáhl poznání Já. Někdy člověk získá poznání Já skrze dotazování, ke kterému došel vlastním úsilím, a jindy je osvícení získáno tak, že se vlastní úsilí projeví jako oddanost bohu, který je zároveň samotným Já.

Někdo může boha Višnu uctívat dlouhou dobu a s upřímnou oddaností, ale Višnu neobdaří osvícením člověka, který nemá poznání Já. Nejlepším prostředkem k získání poznání je dotazování se na Já. Uctívání či milost mají jen druhotný význam. Proto získej vládu nad svými smysly a duchovní praxí, vykonávanou z celého srdce, veď svou mysl cestou dotazování se na Já. Pomocí vlastního úsilí překroč oceán projeveného světa a dosáhni druhého břehu.

Domníváš-li se, že lze boha Višnu poznat bez vlastního úsilí, proč by pak Višnu k sobě nepozvedl ptáky či zvěř? Kdyby platilo, že guru může duchovně povznést kohokoli a není třeba vlastní úsilí, proč to potom guru neudělá s velbloudem či býkem? Ne, dosáhnout něčeho můžeme nikoli pomocí boha, guru, peněz či jiných prostředků, ale pouze vlastní snahou o ovládnutí mysli. Čeho nelze dosáhnout ovládnutím mysli spojeným s neutrálností, tedy osvobozením od všech sklonů a podmíněností, toho nelze ve třech světech dosáhnout ani žádnými jinými prostředky.

Uctívej proto Já skrze Já, miluj Já skrze Já, hleď na Já skrze Já a buď ustálen v Já skrze Já. Uctívání boha Višnu bylo vytvořeno proto, aby dělali něco dobrého ti, kteří se odvrátili od studia písem, vlastního úsilí i dotazování se na Já. Odhodlané a vytrvalé vlastní úsilí a pátrání po Já je nejlepší, ale pokud tu není, jsou doporučeny jiné formy uctívání. Je-li tu plné ovládnutí smyslů, k čemu je uctívání? A k čemu je uctívání, jestliže tu plné ovládnutí smyslů není? Bez dotazování se na Já a s tím spojeného vnitřního klidu nejsou oddanost Bohu ani poznání Já možné. Věnuj se proto dotazování se na Já a cvičení, jež tě zbaví rozptylování, a takovým způsobem uctívej Já. Pokud se ti to podaří, dosáhl jsi dokonalosti. Jestliže ne, pak nejsi víc než neukázněná opice.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Když domluvil, opustil Višnu říši démonů. Z milosti a požehnání boha Višnu žili bohové na nebi, démoni v podsvětí i lidé na zemi nadále šťastně a spokojeně.

Ó Rámo, vyprávěl jsem ti příběh, který skýtá naději a může srdce jedince zbavit všech nečistot. Ten, kdo o tom všem rozjímá, dosáhne nejvyššího stavu Vědomí, třebaže by byl do té doby plný špatností. Již prosté přezkoumání příběhu odstraní všechnu špatnost, ale bude-li toto zkoumání prováděno na základě jógy, povede k nejvyššímu poznání. Špatnost znamená nevědomost a tu lze odstranit zkoumáním a dotazováním. Jedinec by se proto nikdy neměl vzdát správného dotazování.

RÁMA se zeptal: Ó pane, jak je možné, že Prahládu v nejvyšším stavu Vědomí probudil zvuk lastury?

VASIŠTHA odpověděl: Ó Rámo, osvobození je dvojího druhu, s tělem a bez těla. Stav osvobození, v němž není chtění a v němž je mysl od všeho oproštěná, včetně činností zahrnujících získání či odmítání, se nazývá osvobození s tělem. A totéž se nazve osvobozením bez těla, pokud tělo odpadne.

V případě osvobození s tělem jsou psychické podmíněnosti a sklony jako pražená semínka, neschopná dát nový život, nové vtělení. Stále tu však zůstanou určité podmínky vedoucí k čistotě, otevřenosti a poznání, třebaže nechtěné a neúmyslné, tak jako u spící osoby. Dokud trvají tyto stopy, může být mudrc, jenž je osvobozený s tělem, probuzen k vědomí světa i po stovkách let hluboké meditace. To byl případ Prahlády, kterého probudil zvuk lastury boha Višnu.

Bůh Višnu je Já všeho, co je, proto ať už se u něho objeví jakákoli myšlenka, je ihned uskutečněna. Jeho projevení nemá příčinu a jeho jediným údělem je stvořit bezpočet bytostí ve vesmíru. Protože dosáhl uskutečnění Pravdy a poznání Já, lze uctíváním boha Višnu dosáhnout téhož.

Ó Rámo, získej pochopení, jež měl Prahláda, a věnuj se neustálému dotazování. Takto dosáhneš nejvyššího stavu. Svět klame jedince jen do té doby, dokud v jeho nitru nevyjde Slunce dotazování se na Já. Jakmile člověk získá milost Já a milost boha Višnu, není již sužován přízrakem iluzorního projeveného světa.

TEXT ve formátu PDF zde.

PRAHLÁDA řekl: Pane, byl jsem přemožen únavou a jen na krátkou chvíli jsem spočinul. Díky tvé milosti jsem dosáhl stavu, v němž není rozdíl mezi rozjímáním a nerozjímáním. Dlouhou dobu jsem tě vídal uvnitř sebe a nyní tě vidím před sebou. Zažil jsem v sobě Skutečnost neomezeného Vědomí, v níž nejsou přítomny zármutek, iluze, snaha o nezaujatost, touha vzdát se těla ani strach z projeveného světa. Je-li poznána jediná Skutečnost, kde je pak utrpení a zánik, strach či jeho nepřítomnost? Co znamená tělo a co projevený svět? Tento stav Vědomí ve mně spontánně vznikl a v něm jsem se nacházel.

Myšlenky na znechucení světem či vzdání se světa napadají jen nevědomce. Jen nevědomá bytost si může myslet, že utrpení je tu tehdy, když tu je tělo, a je-li tělo odloženo, utrpení zmizí. „To je radost“, „to je bolest“, „to je“, „to není“, takto skáče mysl nevědomého člověka, nikoli mudrce. Představy „já“ a „ten druhý“ existují jen v mysli toho, kdo nechal moudrost daleko za sebou. „To je třeba získat“, „toho je třeba se vzdát“, tyto myšlenky mohou vzniknout pouze v nevědomé mysli. Je-li tebou všechno prostoupeno, kde je to „druhé“, co má být získáno nebo odmítnuto? Celý svět je prostoupen Vědomím, není tu, co získat, ani co odmítnout.

Tázal jsem se na sebe v sobě samém a spočinul na chvíli bez představ bytí a ne-bytí, přijímání a odmítání. Nyní jsem dosáhl poznání Já a udělám, co si přeješ. Přijmi prosím vyjádření mé hluboké úcty.

Prahláda vykonal slavnostní obřad, a když ho dokončil, Višnu k němu promluvil.

VIŠNU pravil: Prahládo, jmenuji tě nyní králem podsvětí a bohové i mudrci nechť tě opěvují. Buď vládcem podsvětí tak dlouho, dokud budou na nebi zářit Slunce a Měsíc. Ochraňuj tuto říši, aniž bys podlehl touze, strachu či nenávisti, a na vše pohlíŽej s nezaujatostí. Užívej si královských potěšení, nechť tě provází úspěch. Počínej si však tak, aby se bohové na nebi ani lidé na zemi nemuseli znepokojovat. Jednej vhodným způsobem, aniž by ses nechal ovládnout myšlenkami či záměry. Pak nebudeš svými činy spoután. Ó Prahládo, všechno již znáš, co dalšího bys potřeboval vědět? Od této chvíle budou bohové i démoni žít v přátelství a bohyně a démonky v harmonii. Ó králi, zdržuj se nevědomosti a žij osvícený život, přičemž vládni tomuto světu po dlouhý čas, který ho ještě čeká.

TEXT ve formátu PDF zde.