JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha V - O utišení

VIŠNU pravil: Ó Prahládo, jsi oceánem dobrých vlastností a klenotem mezi démony. Žádej ode mě cokoli, co pomůže ukončit utrpení ze zrození.

PRAHLÁDA řekl: Ó Pane, přebýváš ve všech bytostech a skýtáš nám plody všech našich přání. Dej mi prosím takový dar, který považuješ za neomezený a nekonečný.

VIŠNU pravil: Ó Prahládo, ať jsi tedy do doby, než spočineš v neomezeném Brahman, obdařen duchem dotazování a zkoumání. Tak zmizí všechny tvé iluze a ty dosáhneš nejvyššího cíle, nejvyššího požehnání.

VASIŠTHA pokračoval: Višnu domluvil a zmizel. Prahláda dokončil svůj obřad, dozpíval oslavné písně a začal přemítat.

PRAHLÁDA rozjímal: Pán Višnu mluvil o tom, že je třeba se neustále věnovat dotazování. Budu se tedy dotazovat na své Já. Budu pátrat, kdo jsem já, který mluví, chodí, stojí a užívá si na pódiu zvaném svět. Tím začnu.

Jistě nejsem vnější svět, který je netečný a obsahuje hory, stromy a keře. Nejsem ani tělo, jež bylo zrozeno v důsledku pohybu životního dechu a zdá se žít velmi krátkou dobu. Nejsem slovo ani jméno, žádný zvuk, který je jen dočasným pohybem vzduchu, bez tvaru a skutečné existence, vnímaný netečnou hmotou zvanou ucho. Nejsem hmatový smysl, který je též chvilkový a schopný pracovat jen díky neomezenému Vědomí. Nejsem chuťový smysl, jenž je založen na neklidném jazyku, neustále měnícím polohu a tvar a zcela oddaném svým objektům. Nejsem zrakový smysl vnímající tvar, jenž je záležitostí okamžiku, ničím jiným než překrouceným pochopením pozorovatele. A nejsem ani čichový smysl, neboť čichový vjem je jen neurčitý a fiktivní výtvor čichového orgánu, nosu.

Jsem bez všech těchto neskutečných kvalit, nejsem žádný z pěti vnějších smyslů ani jejich příslušných funkcí. Jsem čiré Vědomí, jsem klid za myšlenkami.

PRAHLÁDA pokračoval v rozjímání: Jsem všeprostupující Skutečnost, jež je bez vjemů, bez vytváření pojmů a představ. Jsem čiré Vědomí. Všechny věci, od nepatrné nádoby až po obrovské Slunce, jsou vnímány jen díky tomuto Vědomí. Vzpomínám si na to, že jsem Já, jež je všudypřítomné, bez vytváření pojmů a představ. Všechny smysly a smyslové zážitky by nebyly možné bez Já, jež je vnitřním Světlem. A díky tomuto vnitřnímu Světlu získávají objekty svoji zdánlivou podstatu.

Světlo Vědomí je prosté všech změn a díky němu je Slunce horké, Měsíc chladný, hory pevné a voda tekutá. Samo bez příčiny je příčinou všech následků, jež se jeví jako stvořený svět, a díky němu se objevují vlastnosti rozmanitých objektů. Je bez formy a je příčinou všech následků, proto v něm vzniká vesmír s celou svojí rozmanitostí. Samo bez příčiny je příčinou projevení trojice Brahmá Stvořitel, Višnu Udržovatel a Šiva Ničitel.

Chvála tomuto Já, jež je svým vlastním světlem, bez duality poznávajícího a poznaného, subjektu a objektu. Všechny věci vesmíru v něm vznikají a existují. Na co vnitřní Já pomyslí, to se stane jako zdánlivá vnější skutečnost. Věci, na něž je tímto Vědomím pomyšleno, začnou existovat, a je-li tu myšlenka ne-existence, pak existovat přestanou. V neomezeném prostoru Vědomí se tak projeví bezpočet objektů, které zdánlivě vzniknou, rozvinou se a zase zaniknou, podobně jako vzniká a zase zaniká stín ve světle Slunce.

Vnitřní Světlo Vědomí neboli Já nelze vidět a nelze poznat. Dosáhnout Já se podaří jen těm, kteří očistili své srdce. Světci a mudrci jej nahlížejí v čirém kosmickém prostoru Vědomí.

Jako neomezené a sebe-ozařující Vědomí existuje Já v nerozděleném stavu ve třech světech, od Stvořitele Brahmy až po stéblo trávy. Je Jedno jediné, bez začátku a bez konce, existuje jako vše, jako vnitřní zkušenost všech bytostí pohybu schopných i neschopných.

***

Zkráceno. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Prahláda se zcela ztotožnil s představou, že je Višnu, a přemýšlel, jak by boha uctil.

PRAHLÁDA rozmýšlel: Zde stojí druhý Višnu, který se též vozí na Garudovi, je obdařen božskými vlastnostmi a silami a má všechny atributy boha Višnu. Nyní ho uctím, jak káže tradice, avšak provedu to v mysli.

Prahláda boha ve své mysli uctil se všemi náležitostmi určenými tradicí a svatými texty a poté provedl uctívání i za pomoci vnějších obřadů. Po skončení všech rituálů bylo jeho srdce naplněno radostí.

Od té doby uctíval Prahláda boha každý den. Když to ostatní démoni viděli, následovali jeho příkladu a stali se z nich věrní oddaní boha Višnu. Zpráva o tom, že se z démonů, bývalých nepřátel boha Višnu, náhle stali jeho stoupenci, se bleskurychle dostala až do nebe. Bohové v nebi byli zmateni. Jak se z démonů mohli stát vyznavači boha Višnu? Rychle boha vyhledali, aby se ho na to zeptali.

BOHOVÉ se ptali: Pane, co je to za záhadu? Démoni jsou tví odvěcí nepřátelé a to, že se proměnili v tvé následovníky, vypadá jako léčka. Kam se poděla jejich dábelská povaha? A jak se u nich mohla vůči tobě objevit oddanost, která přichází až v posledním vtělení džívy? Dobré a božské vlastnosti prostě k démonům nepatří. Kvality jedince přece vždy bývají v souladu s jeho základní povahou. Těžko pochopit, že by se démoni stali přes noc tvými následovníky. Chápali bychom, kdyby se postupně vyvíjeli do vyšších stavů bytí, pěstovali dobré vlastnosti a pak tě začali uctívat. Ale těžko lze věřit, že někdo se špatnou povahou se náhle stane tvým oddaným stoupencem.

VIŠNU odpověděl: Ó bohové, nepodléhejte pochybám a beznaději. Prahláda se opravdu stal mým stoupencem. Toto je jeho poslední vtělení a skutečně si zaslouží být osvobozen. Semínko jeho nevědomosti bylo spáleno a Prahláda se již znovu nezrodí. Je smutné, když se dobrý člověk stane zlým. A je dobré, když někdo se špatnou povahou začne být dobrý. Proměna Prahlády je pro vaše dobro. Také lze říci, že sice není přiměřené tvrdit, že někdo omezený a podmíněný se může stát nepodmíněným, ale když řekneme, že nepodmíněné Bytí bez vlastností se jeví jako podmíněné, je tomu tak.

VASIŠTHA pokračoval: Višnu svými slovy bohy uklidnil a zmizel. Bohové se vrátili do svých příbytků a o Prahládovi začali smýšlet přátelsky.

Každý den Prahláda uctíval boha Višnu v myšlenkách, slovech i činech. Bezprostředním důsledkem toho bylo, že v něm zesílily ušlechtilé vlastnosti, moudrost a nezaujatost. Nevyhledával potěšení a jeho mysl na potěšení nemyslela. Tím, že přestal po potěšení toužit, byla jeho mysl volná. Bůh Višnu se sám vydal za Prahládou, aby zjistil, v jakém stavu se nachází. Putoval podsvětím až na místo, kde Prahláda prováděl obřady uctívání. Když Prahláda viděl, že sám Višnu navštívil palác, zaradoval se a obřad uctívání ještě zopakoval.

PRAHLÁDA se modlil: Nacházím útočiště u Pána Višnu, v němž se radují všechny tři světy. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšším Světlem ničícím temnotu každé nevědomosti i útočištěm bezmocných a ubohých. Nacházím útočiště u Pána Višnu, jenž je nejvyšší jistotou, Nezrozeným, u něhož stojí za to hledat útočiště.

***

Text zkrácen. Plný text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, nyní ti povím příběh, který popisuje takovou cestu k osvícení, která je uchráněna překážek. V podsvětí žil mocný démon, král Hiranjakašipu, který vzal bohu Indrovi vládu nad třemi světy. Měl mnoho synů a jeden z nich, Prahláda, mezi nimi zářil jako démant mezi drahokamy.

Hiranjakašipu, vládnoucí nad třemi světy, disponující mocnou armádou a požehnaný krásnými potomky, se stal pyšným a arogantním. Násilí a krutovláda, jichž se dopouštěl, vyděsily bohy do té míry, že se začali modlit a prosit o pomoc Stvořitele Brahmu. Jako odpověď na jejich modlitby se zjevil Pán Hari ve formě Narasimhy, obra s lví hlavou. Jeho tělo bylo obrovské a silné, s ostrými zuby a drápy. Uši mu plály jako hořící kusy dřeva, břicho bylo velké jako hora a jeho ruce by byly schopny zatřást celým světem. Svým dechem porážel hory, chlupy tvořící jeho srst připomínaly ohnivé jazyky a nohy i ruce byly jako smrtelné zbraně. Narasimha zabil krále Hiranjakašipu a démoni prchali jeden za druhým před jeho plamenným pohledem. Z komnat paláce zbyl jen popel.

Prahláda, jehož život zůstal ušetřen, vykonal pohřební obřad za všechny padlé příbuzné a vyjádřil soustrast těm, kteří přežili. Prahláda i ostatní byli ničivou katastrofou ochromeni a nějakou dobu nebyli schopni nic dělat.

PRAHLÁDA přemítal: Kdo nám teď může pomoci? Pán Hari zničil samo semínko rodu démonů. Běda, snadno dosáhl náš nepřítel vojenského vítězství. Bozi, dříve s úctou se sklánějící k nohám mého otce, teď obsadili jeho říši. Moji vlastní příbuzní jsou zbaveni síly, jsou bez činnosti, bez radosti, ubozí a zbědovaní. Jak záhadné jsou cesty osudu. Démoni, kdysi tak mocní, jsou nyní slabí a bojácní jako bývali dříve bozi. Octne-li se bázlivá zvěř v cizí vesnici, vystraší ji i jen zvuk padajícího listí. A podobně propadaly panice démonky, když viděly odvahu a chrabrost nepřítele.

Bozi si vzali zpátky strom plnící všechna přání. Tak jako si dříve démoni užívali pohled na tváře bohyní, nyní si užívají bozi pohled na tváře démonek. Polobohyně a jiné bytosti, obývající ještě před krátkou dobou komnaty démonů, uprchly z paláce do lesů pod horou Méru a tam nyní žijí jako lesní ptactvo. Moje matky, královny padlého Hiranjakašipu, jsou ztělesněním smutku. Kdo dříve obdivoval mého otce, slouží nyní bohu Indrovi. Z vůle Pána Hariho jsme byli vystaveni nepopsatelnému neštěstí a i pouhá myšlenka na to nás oslabuje a činí z nás ubožáky.

PRAHLÁDA pokračoval v přemítání: Tak jako sněhy na vrcholcích Himálaje nikdy nepodlehnou spalujícímu žáru Slunce, tak bohové žijící ve stínu svého ochránce, boha Višnu, nepodlehnou žádnému útlaku. Jako malá opička dráždí z větve stromu psa, který za ní ze země nemůže, tak bohové, užívající si bezpečné ochrany boha Višnu, zase dráždí démony.

Višnu ochraňuje a udržuje celý vesmír. I když Višnu coby Narasimha nepoužívá žádnou zbraň, nikdo se mu nemůže postavit na odpor. Všem bytostem světa je útočištěm, proto není jiné cesty než se všemi prostředky snažit k němu uchýlit. Není nikoho, kdo by byl nad ním, a on sám je příčinou stvoření, udržování i zániku vesmíru. Od této chvíle se tomuto bohu odevzdám a budu žít naplněn jeho přítomností. Jemu je zasvěcen posvátný text neboli mantra Óm namó Nárájanája a ten může přívržence boha Višnu obdařit jakýmkoli požehnáním. Kéž neustále zní v mém srdci.

***

Text zkrácen. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Všichni démoni, královi přívrženci a poddaní, přispěchali do paláce a shromáždili se kolem krále sedícího v hluboké meditaci. Nechápali, co se děje, proto pomysleli na svého učitele Šukru. Ten se před nimi okamžitě objevil a uviděl krále přebývajícího v nejvyšším stavu Vědomí. S radostným úsměvem se Šukra obrátil k démonům.

ŠUKRA pravil: Ó démoni, je skvělé, že král Bali dosáhl díky vlastnímu usilovnému dotazování dokonalosti. Nechte ho ustálit se ve vlastním Já. Činnost mysli, která vede ke vnímání světa, u něho ustala, proto na něj nemluvte. Jakmile je temná noc nevědomosti u konce, vyjde Slunce Sebepoznání, poznání Já. Král Bali se teď v tomto stavu nachází. Za nějaký čas se v jeho vědomí objeví semínko projeveného světa a on tento stav sám zase opustí. Pokračujte ve své práci a za tisíc let si Bali znovu začne být vědom světa.

Démoni se tedy vrátili ke svým povinnostem a péči o svou říši. Poté co král Bali strávil v meditaci tisíc nebeských let, probudila ho nebeská hudba. Celé město bylo ozářeno nadpozemským světlem, které král vyzařoval.

BALI rozmýšlel: Nádherný je stav, v němž jsem nyní tak krátce pobyl! Zůstanu v tomto stavu i nadále, neboť co je mi do záležitostí vnějšího světa. V mém srdci nyní vládne nejvyšší klid a blaženost.

Mezitím démoni přispěchali ke králi. Bali na ně pohlédl a pokračoval v přemítání.

BALI rozmýšlel: Jsem Vědomí a není ve mně žádné poskvrnění. Co mám získat a čeho se mám vzdát? Je to zvláštní. Toužím po osvobození. Kdo mě však spoutal a omezil, kdy a jak? Proč tedy po osvobození vůbec toužím? Neexistuje omezení a neexistuje osvobození. Co získám meditací a co tím, když meditovat nebudu? Jsem oproštěn od představ meditace i ne-meditace, nechť se děje, co se má dít. Pro mě neexistuje zisk ani ztráta. Netoužím být v meditaci a netoužím v meditaci nebýt, netoužím po radosti a netoužím být bez radosti. Netoužím po nejvyšším Bytí ani po světě. Nejsem živý ani mrtvý, nejsem skutečný ani neskutečný. Chvála mému Já, neomezenému Bytí! Ať je mým královstvím tento svět a já budu To, co jsem. Co je mi do meditace, co je mi do království? Nechť je to, co má být. Nepatřím ničemu a nic nepatří mně. Není tu nic, co by mělo být vykonáno tím, čemu říkáme já. Proč bych tedy neměl dělat to, co je přirozené?

S těmito myšlenkami obrátil král Bali svůj zářivý zrak na přítomné démony, podobně jako Slunce sešle své paprsky na květ lotosu.

VASIŠTHA pokračoval: Král Bali pak vládl svému království a vše dělal spontánně, aniž by něco předem plánoval. Uctíval kněze, bohy a světce. Jednal uctivě se svými příbuznými. Bohatě odměňoval sloužící, rozdával milodary a s ženami jednal s láskou.

Po určitém čase se v jeho srdci objevilo přání vykonat posvátný obřad. Zajistil vše potřebné a celý rituál odpovídajícím způsobem zahájil. Toho využil Višnu, který mu chtěl vládu nad třemi světy sebrat a dát ji bohu Indrovi. Višnu se proměnil v trpaslíka a lstivě přesvědčil krále, aby vládu nad světem věnoval darem bohu Višnu.

Ó Rámo, tento Bali je příští Indra. Višnu ho vykázal do podsvětí, kde Bali jako osvobozený, osvícený mudrc přebývá a čeká, až přijde jeho čas a stane se vládcem nebe. Je mu zcela lhostejný vzestup či pád, úspěch či nepřízeň osudu. Jeho vědomí nezakouší nadšení ani sklíčenost. Dlouhou dobu panoval nad třemi světy, avšak nyní je jeho srdce klidné. Jednou bude třem světům znovu vládnout, tentokrát už jako bůh Indra.

Vyhlídka na budoucí vládu nepřináší Balimu nadšení a uvržení do podsvětí mu nezpůsobuje smutek. Přijímá vše, co k němu samo přichází, a uvnitř sebe zůstává v klidu a míru.

Vyprávěl jsem ti příběh o tomto králi, Rámo, abys stejně jako on získal poznání a zakoušel nejvyšší blaženost. Zanechej zbytečné a marné touhy po potěšení smyslů. Přitažlivá, lákavá věc si nezaslouží tvůj obdiv o nic víc než skalní útvar, který ti zdálky připomíná nějakou postavu.

***

Text zkrácen. Celý text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

BALI uvažoval: To, co mi Šukra sdělil, je správné. Jediné, co existuje, je Vědomí a nic jiného není. Jestliže má neomezené Vědomí představu Slunce, pak se Slunce oddělí od temnoty. Je to Vědomí, které odliší světlo od tmy. Je to Vědomí, které rozpozná zemi jako zemi, vzdálenosti v prostoru jako vzdálenosti a celý svět jako svět. Kdyby Vědomí nerozpoznalo horu, existovalo by něco jako hora?

Vědomí je všechno včetně smyslů, těla, tužeb vyvstávajících v mysli, čehokoli vně i uvnitř, prostoru i měnících se jevů. Ne díky tělu, ale díky tomuto Vědomí mohu přicházet do kontaktu s věcmi a mohu věci zakoušet. Bez ohledu na své tělo jsem Vědomí, jsem Já celého vesmíru.

Poněvadž Vědomí existuje jako Jedno bez čehokoli druhého, kdo je potom přítel a kdo nepřítel? Když tělu jménem Bali bude setnuta hlava, ztratí snad hlavu Vědomí? I nenávist a další vlastnosti jsou jen proměny Vědomí. Nenávist ani náklonnost, mysl ani její proměny ve skutečnosti neexistují, neboť je-li Vědomí neomezené a čiré, kde by se v něm vzalo takové poskvrnění a pokroucení? Vědomí je jen slovo, není to jeho pojmenování, neboť To je bez jména.

Jsem věčný subjekt Já, osvobozený od všech objektů a závislostí. Chvála všudypřítomnému Vědomí, jež je oproštěno od svůdných představ, a proto je navždy svobodné. Chvála svému Já, Vědomí, které je oproštěno od rozdělování na pozorující subjekt a pozorovaný objekt, které jedná přiměřeně a nezaujatě a je světlem odrážejícím se v celém projevení. Jsem Vědomí, v němž ustala honba za zážitky. Jsem neomezený jako prostor. Nejsem ovlivněn štěstím, neštěstím ani chtěním, ať si se mnou dělají, co chtějí, nejsem od nich oddělen. Pohyb energie v tom, co je Jediné, neznamená ztrátu ani zisk. Jestliže existuje pouze Vědomí, pak myšlenky a rozvíjení myšlenek nezpůsobí jeho vzrůst ani pokles. Budu pokračovat v činnosti, dokud v Já nedosáhnu naprostého klidu a míru.

VASIŠTHA pokračoval: Bali přemýšlel a přitom vyslovil posvátnou slabiku Óm. V tichosti rozjímal o jejím skrytém významu. Oproštěn od všech pochybností, od vnímání objektů a rozdělení na toho, kdo rozjímá, to, o čem rozjímá, a samotné rozjímání, zůstal Bali bez záměrů a představ. Podobně jako ustane pohyb plamene svíčky tam, kde neproudí vzduch, ustálil se král Bali pevně v nejvyšším stavu, kdy je mysl zcela oproštěna od pohybu myšlenek a představ. Takto král Bali určitou dobu setrval.

TEXT ve formátu PDF zde.

BALI si řekl: Všechno, co mi otec tenkrát pověděl, si naštěstí dobře pamatuji. Honba za potěšením u mě vymizela. Nyní dosáhnu stavu klidu, sladkého jako nektar. Jsem už znaven z neustálého hromadění majetku, naplňování tužeb a sexuálních radovánek. Jak příjemný je stav klidu a míru! V naprostém vnitřním klidu všechny radosti i bolesti pozbydou své důležitosti.

Život je kolotoč neustále se opakujících zkušeností, nic nového tu není. Vzdám se toho všeho a s myslí odpoutanou od honby za potěšením setrvám spokojený a ustálený v Já. Vesmír je jen výtvor mysli. Co mohu ztratit, když se ho vzdám?

Dost bylo i pokání. Nejdůležitější pro uzdravení je bezodkladná léčba nemoci. Položím svému guru otázky: „Kdo jsem?“ a „Co je toto všechno?“

VASIŠTHA pokračoval: Jakmile se tak rozhodl, už před ním stál jeho guru Šukra, učitel démonů. Šukra byl ustálen v neomezeném Vědomí, a byl tudíž všudypřítomný. Poznal, že ho žák potřebuje, a v okamžiku se před králem zhmotnil.

V přítomnosti guru vycházela z krále zvláštní záře. Bali přivítal učitele s náležitou úctou, oddaně mu padl k nohám a vznesl své dotazy.

BALI řekl: Ó Pane, odlesk tvé božské záře mě přiměl k tomu, abych ti předložil svůj problém. Netoužím po potěšení a přeji si poznat Pravdu. Kdo jsem? Kdo jsi ty? Co je tento svět? Prosím, řekni mi to.

ŠUKRA odpověděl: Jsem na cestě do jiné říše, ale pár slovy ti sdělím podstatu poznání. Existuje pouze Vědomí, Vědomí, je vše, co je, a všechno je Vědomím prostoupeno. Já, ty i svět, to vše je jenom Vědomí. Jsi-li pokorný a opravdový, pak to, co jsem řekl, ti řekne vše. Pokud ne, pak jakýkoli pokus o další vysvětlení bude jako házet obětinu do hromady popela. Vytváření pojmů a představ znamená omezení a vzdát se takových představ je osvobozením. Pravou Skutečností je Vědomí bez vytváření pojmů a představ. Taková je podstata všech učení. Když se ustálíš v tomto poznání, i ty dosáhneš neomezeného Vědomí. Nyní tě opustím, neboť jdu vykonávat boží dílo. Dokud trvá tělo, nemůže jedinec přestat dělat, co je třeba.

TEXT ve formátu PDF zde.

BALI se zeptal: Jakým způsobem je možné ministra porazit?

VIRÓČANA odpověděl: Přestože je ministr téměř neporazitelný, povím ti, jak ho přemoci. Je třeba jít na něho chytře, pak bude v okamžiku přemožen. Bez rozumného zacházení však může jako jedovatý had každého porazit. Kdo k němu přistoupí chytře, bude si s ním hrát jako s dítětem a během hry si ho podrobí. Pak spatří krále a ustálí se v nejvyšším stavu. Jakmile je spatřen král, je ministr zcela pod kontrolou, a jakmile je ministr pod kontrolou, je zcela jasně spatřen král. Dokud není král spatřen, není ministr doopravdy poražen, a dokud není ministr poražen, nemůže být spatřen král. Není-li viděn král, způsobuje ministr chaos a šíří utrpení. Pak nemůže být ministr poražen a král zůstane neviděn. Proto chytrý čin znamená dvojí, spatřit krále a porazit ministra. Intenzivním úsilím a vytrvalým cvičením můžeš získat obojí. Vstoupíš pak do této říše a nebudeš již zakoušet trápení. Tato říše je obývaná světci natrvalo ustálenými v klidu a míru.

A nyní ti, můj synu, vše objasním. Říše, o níž jsem mluvil, je stav osvobození, který znamená konec veškerého utrpení. Králem je Já, jež překračuje ostatní říše, ostatní stavy vědomí. Ministrem je mysl, a podobně jako se z hlíny tvaruje hrnec, vytváří mysl tento svět. Je-li mysl pod kontrolou, pak je pod kontrolou vše. Pamatuj, že mysl je téměř neporazitelná. Podmanit si ji lze jen chytrým zacházením.

BALI se zeptal: Otče, řekni mi prosím, jakým způsobem mohu mysl porazit?

VIRÓČANA odvětil: Nejlepším prostředkem k podmanění mysli je naprostá oproštěnost od tužeb, nadějí a očekávání, v každém okamžiku a vůči všemu. Tímto způsobem lze mocného slona mysli skutečně porazit. Je to jednoduché a zároveň nepředstavitelně těžké, můj synu. Obtížné je to pro toho, kdo takovou praxi nebere s dostatečnou vážností, ale jednoduché pro toho, kdo je ve svém úsilí opravdový a upřímný. Kdo chce sklízet, musí zasít. Mysl si nelze podmanit bez vytrvalého úsilí. Proto začni cvičit odříkání. Dokud se člověk neodvrátí od smyslového potěšení, bude ve světě utrpení bloudit neustále. Ani silný člověk ke svému cíli nemůže dojít, nebude-li k němu směřovat. Stavu naprosté odpoutanosti nelze dosáhnout bez vytrvalého úsilí.

VIRÓČANA pokračoval: Odpoutanosti lze dosáhnout pouze správným úsilím, jiná cesta není. Lidé mluví o božím požehnání nebo osudu, avšak v projeveném světě si uvědomujeme tělo, nikoli boha. Lidé mluví o bohu, chtějí-li naznačit něco nevyhnutelného, co je mimo jejich kontrolu nebo přirozený řád. A to, co vede k rovnováze a ukončení radostí i bolestí, je též označováno jako boží požehnání. Boží požehnání, přirozený řád či správné úsilí, to vše se týká téže Skutečnosti. Rozdělení je tu kvůli mylnému vnímání čili iluzi.

Cokoli si mysl představí, to skrze správné úsilí dojde svého naplnění, a pokud mysl toto naplnění chápe, je tu zážitek radosti. Mysl je konající a cokoli si představí, to přirozený řád neboli nijati vytvoří a projeví. Mysl je zároveň schopná přirozenému řádu odporovat, proto lze také říci, že je jeho hybatelem.

Tak jako se vítr pohybuje prostorem, tak jedinec neboli džíva funguje ve světě. Dělá to, co má být v rámci přirozeného řádu vykonáno, ačkoli se tento čin může jevit jako sobecký. Džíva nucený přirozeností se zdá být v pohybu nebo v klidu, ale obojí to jsou pouhé projevy, mylné výklady, podobně jako pohyb stromu na vrcholku hory může vzbudit dojem, že se houpe hora.

Dokud je tu mysl, není tu Bůh ani přirozený řád. A když mysl zmizí, nechť je tu to, co je.

BALI se zeptal: Pane, řekni mi prosím, jak může v mém srdci dojít k zániku touhy po potěšení.

VIRÓČANA řekl: Můj synu, poznání Já je jako rostlina, jejímž plodem je zánik touhy po potěšení. Až když je poznáno Já, může v nitru pevně zakořenit nejvyšší forma klidu. Proto by měl člověk skrze dotazování a pátrání nahlédnout Já a zároveň se vzdát honby za potěšením.

***

Text zkrácen. Plný text zde:

TEXT ve formátu PDF zde.

VIRÓČANA odpověděl: Můj synu, existuje ohromná říše, dostatečně velká na to, aby obsáhla tři světy. Nejsou tam jezera, oceány, hory, lesy ani řeky, není tam půda, obloha, vítr ani Měsíc, nejsou tam bozi, polobozi ani démoni, není tam rostlinstvo ani nebe, není tam vysoko ani nízko, nejsou tam žádná slova, nejsem tam já ani bůh Višnu. Jediné, co tam je, je nejvyšší Světlo. Je všemohoucí, všudypřítomné a je vším. Spočívá v klidu, jakoby nečinné. Na popud nejvyššího Světla coby krále dělá všechno jeho ministr. Co není, to vyvolá, a co je, to mění. Ministr není schopen něco zakoušet, ani nic neví. Ačkoli je nevědomý a neschopný vnímání, udělá pro svého pána cokoli. Král zůstává sám, ustálený v klidu a míru.

BALI se zeptal: Otče, co je tou říší, osvobozenou od nemocí těla a duše? Kdo je onen ministr a kdo onen král? Je to zvláštní, neobvyklý příběh. Prosím, vysvětli mi to vše do podrobností.

VIRÓČANA odvětil: Ministra nemohou ohrozit bozi, polobozi, ani síla mnohonásobně větší, než mají všichni dohromady. Ministr není král bohů Indra, bůh smrti Jama ani bůh bohatství Kubéra. Není to bůh ani démon, nad kterým by šlo snadno zvítězit. Třebaže se říká, že bůh Višnu pobil démony, ve skutečnosti je zahubil tento ministr. I bozi jako Višnu byli ministrem přemoženi a donuceni se v tomto světě zrodit. Moc a síla boha lásky pochází od tohoto ministra. Zlost bere svoji sílu též od něj. A v důsledku jeho přání je zde neustálý střet mezi dobrem a zlem.

Ministra může porazit jen jeho král, nikdo jiný. Když se během času v králově nitru zrodí takové přání, je ministr snadno poražen. Ministr je ve třech světech nejmocnější a tři světy nejsou nic jiného než jeho výtvor. Jsi-li schopen ministra přemoci, jsi skutečný hrdina.

Tak jako vykvete lotos při východu Slunce, tak dojde k projevení tří světů, jakmile se objeví ministr. Když ministr odpočívá, tři světy pozastaví svoji činnost. Pokud ho s myslí jednobodově zaměřenou a osvobozenou od iluze a nevědomosti jsi schopen porazit, pak jsi skutečný hrdina. Podmaníš-li si ministra, pak sis podmanil všechny světy i se vším, co je v nich. Nezvítězíš-li nad ministrem, nezvítězil jsi nad ničím, třebaže si můžeš myslet, že jsi ve světě to či ono ovládl.

Můj synu, k získání dokonalosti a věčného blaha použij všechny prostředky. Ať jsou překážky a těžkosti jakkoli velké, všechnu svoji sílu použij k dosažení vítězství nad ministrem.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Ó Rámo, dosáhni proměny mysli tak jako král Bali. Budu ti o něm vyprávět. Naslouchej tomu, co ti pomůže získat poznání věčné Pravdy.

V části světa zvaného džagat je něco, čemu se říká pátála neboli podsvětí. Jsou tu krásné démonky, vícehlaví plazi, démoni s obrovskými těly i ohromní sloni. Jsou tu jeskyně a hluboké štoly plné vzácných kamenů, místa posvěcená prachem posvátných nohou světce Kapily i místa posvěcená bohem jménem Hátakéšvara, který je uctíván nebešťankami.

Této oblasti vládl král démonů Bali, syn démona jménem Viróčana. Učitelem a ochráncem tohoto krále byl sám Pán vesmíru, Šrí Hari, proto byl Bali v úctě i samotného boha nebes, Indry. Bali dokázal vyzařovat teplo, které vysušilo všechny oceány. Jeho oči měly takovou sílu, že pouhým pohledem dokázal přenést i horu. Dlouhý čas kraloval Bali v podsvětí, až ho jednou zcela ovládl pocit odtažitosti a začal si klást otázky.

BALI se sám sebe tázal: Jak dlouho budu vládnout podsvětí a jak dlouho budu putovat po třech světech? Co získám vládou nad tímto královstvím? Jestliže všechno ve třech světech podléhá zániku, jak může někdo doufat ve štěstí?

Stále dokola si užíváme týchž odporných radovánek a tatáž činnost se opakuje den za dnem. Jak to, že se tím necítí zahanben ani moudrý člověk? Stále znovu a znovu stejný den a stejná noc. Světský život se točí stále dokola jako ve víru.

A pokud to člověk opakuje každý den, jak může dosáhnout stavu, v němž takové opakování ustane? Jak dlouho se máme točit ve víru a jaký to vše má smysl?

Nato si Bali vzpomněl na rozhovor se svým otcem Viróčanou.

BALI se zeptal: Otče, jaký je cíl projeveného světa a tohoto stále se opakujícího bytí? Kdy tomu bude konec? Kdy bude konec iluzím mysli? Co má jedinec získat, aby dosáhl konečné spokojenosti? Co má poznat, aby už nic nehledal? Vím, že je nemožné získat to prostřednictvím zážitků světského potěšení či konání, neboť zážitky iluzi jen posilují! Prosím, prozraď mi, jakým způsobem mohu navždy spočinout v nejvyšším klidu a míru.

TEXT ve formátu PDF zde.

VASIŠTHA pokračoval: Poté co byl Pávana Punjou poučen, došlo u něj k probuzení a oba bratři pak žili jako osvícené bytosti nadané moudrostí a přímým pochopením. Putovali lesem, jednali podle svých přání a jejich činnost byla čistá, bez kazů a nedostatků. Za příslušný čas opustili svá těla, a jako zhasnou lampy, když jim dojde olej, dosáhli oba konečného osvobození.

Kořenem všeho utrpení jsou touhy a chtění, Rámo. Jedinou rozumnou cestou je zříci se veškerého chtění a neoddávat se mu. Podobně jako se oheň rozhoří větším žárem, když přidáme palivo, tak se myšlenky množí přemýšlením. Myšlení ustane jedině vyloučením myšlenek. Proto naskoč do kočáru ne-mysli a na svět ponořený v utrpení pohlížej se soucitem a nezaujatostí. Povstaň, Rámo.

Takový je pravý stav Brahmy, je čirý, osvobozený od tužeb a neduhů. Získáním tohoto stavu je i někdejší hlupák zbaven iluze. Kdo po této zemi putuje společně se svým přítelem Moudrostí a svojí družkou Uvědomělostí, neupadne do iluze.

Ve třech světech neexistuje nic cenného, co by si člověk mohl přát a co by mysl prostá chtění a tužeb nemohla mít. Kdo je vyléčen z horečky tužeb, toho nezasáhnou vzestupy a pády, neodmyslitelně spjaté s každou vtělenou bytostí. Mysl získá naplnění jen naprostou nezaujatostí a ne tím, že bude naplňovat své touhy a naděje. Pro ty, kteří jsou oproštěni od lpění a toužení, jsou tři světy svou rozlohou velké jako stopa telete a trvání jednoho kosmického cyklu je jako okamžik. Chlad ledu na vrcholcích Himálaje nelze srovnat s chladnou myslí mudrce oproštěného od tužeb. Světlo Měsíce při úplňku není tak jasné, oceán tak plný a tvář bohyně hojnosti tak prozářená, jako je jasná, plná a prozářená mysl oproštěná od chtění.

Až když jsou odříznuty všechny touhy a naděje, které tvoří větve stromu mysli, vrátí se mysl ke své podstatě. Odmítneš-li poskytnout nadějím a tužbám ve své mysli útočiště, pak pro tebe přestane existovat strach. Jakmile se mysl osvobodí od proudu myšlenek vyvolaných nadějemi a tužbami, stane se ne-myslí. A to je osvobození. Myšlení založené na tužbách a nadějích se nazývá vritti neboli proud myšlenek. Pokud člověk zanechá toužení, vritti zmizí. Odstraní-li se příčina, zmizí s ní i důsledek. Chceš-li obnovit klid mysli, zbav se příčiny neklidu, zbav se nadějí a tužeb.

TEXT ve formátu PDF zde.