Dny dobrovolnictví 2026 se uskuteční od pondělí 20. do neděle 26. dubna 2026. Během jediného týdne bude mít každý jedinečnou příležitost vyzkoušet si dobrovolnictví na vlastní kůži a pomáhat tam, kde je právě potřeba.

V Příhrazských skalách v Českém ráji, nedaleko Mnichova Hradiště na Mladoboleslavsku ve středních Čechách, se nacházejí pozůstatky skalního hradu Hynšta. Z původního, nepříliš rozsáhlého hrádku ze 13. století, se dodnes zachovala pouze jedna místnost. Komu hrad v minulosti sloužil, to zůstává dodnes zahalené tajemstvím.

Vyrůstal na statku u koní. Věnuje se parkurovému skákání. K němu poněkud překvapivě přidal herectví. Obě profese propojil v seriálu O lidech a koních.

Řízení silniční dopravy pomocí mechanické signalizace si poprvé vyzkoušeli v roce 1868 před londýnským parlamentem. Tamní semafor měl však pouze dvě barvy a musel ho obsluhovat strážník.

Klementinum se rozkládá na dvou hektarech. Po Pražském hradě je tak druhým největším stavebním komplexem v Praze. Po celá staletí bylo živým centrem vzdělání. Návštěvníci se mohou projít celým jeho areálem a prohlédnout si třeba barokní knihovní sál s přibližně 25 tisíci svazky. Nebo přes Meridiánovou síň s dobovými astronomickými přístroji vystoupat na Astronomickou věž. Pohled z ochozu odpoví na otázku, proč se Praze říká stověžatá.

Na silnici nevíš, kdo do tebe vrazí. Srdce se ti chvěje, za volanty vrazi...

Pochoutkový rok slaví 10 let: Žandárský guláš podle Romana Pauluse. Rada z etikety: Kdy nesmíme vstát od stolu. Soutěž o kuchařku.

Bronzový recept roku 2018, žandárský guláš Jaroslavy Bernatíkové, uvařil šéfkuchař Roman Paulus. „Kotlíkové guláše vařím velice rád. Abych tam vnesl takovou tu kouřovost, použiju uzenou papriku a trochu whisky.“ Guláš má světlejší barvu, spíše dočervena. Maso se rozpadá, hustotu omáčky zajistí brambory a cibule.

Pozváním ke stolu hostitel vyjadřuje úctu hostu. To, že budeme u toho stolu sedět a tu společnost si s ním užívat, je zase odměnou pro něj. Jsou tedy okamžiky, kdy absolutně nikdy nesmíme vstát od stolu.

Paní Alena přišla o první zuby už po 20. roce života. Po padesátce trpěla nejen ztrátou zubů, ale také bolestivými kazy a chronickým zánětem v kosti. Ke komplexnímu řešení se odhodlala až ve svých padesáti letech.