Mořští hadi nedokážou zahnat žízeň slanou mořskou vodou. K tomuto pozoruhodnému zjištění došel výzkum amerického fyziologa Harveye Lillywhitea.

Krtek hvězdonosý (Condylura cristata) se pyšní neuvěřitelně citlivým nosem. Ten však není citlivý jen na vůně a pachy. Obyvateli severoamerických bažin a mokřadů trčí z čenichu na všechny strany 22 masitých „prstíků“. Tyto tzv. paprsky jsou bohatě prokrvené. Když krtek pátrá po něčem k snědku, paprsky neustávají v horečném pohybu.

Americký fyziolog Peter Narins zkoumal další z možných komunikačních prostředků u živočichů, totiž otřesy půdy, které údery o zem některé druhy vyvolávají. Jak se ukázalo, hrají v dorozumívání zvířat významnou roli.

Nobelovu cenu za chemii získali v roce 2012 američtí badatelé Brian Kobilka a Robert Lefkowitz za zcela zásadní přínos k poznání struktury a funkce zvláštních, velmi složitých molekul označovaných jako receptory spřažené s G-proteinem. Tyto molekuly si můžeme představit jako antény pro příjem nejrůznějších signálů.

Vědci z Kalifornské university v Berkeley zkoumají chování veverek liščích, které se prohánějí v areálu univerzitního kampusu. Zvláště pozoruhodné jsou jejich schopnosti, jež projevují při ukládání a opětném vyhledávání zásob na zimu.

Americký topol chlupatoplodý se rozmnožuje i výhony z kořenového systému. Ty mají původně shodnou dědičnou informaci jako mateřská rostlina, postupem času dochází v DNA nově rostoucích jedinců k náhodným změnám – a bývají, k překvapení vědců, velmi výrazné.

Vliv člověka způsobuje úbytek početnosti severoamerické populace lososů. Když se pak přidá ještě vliv lachtanů, stává se dříve početná ryba velmi ohroženou.

Hrdina kreslených filmů medvěď Béďa z Jellystonského parku o sobě s oblibou tvrdí, že je „chytřejší než průměrný medvěd“. Vzhledem k tomu, do jakých se pak dostává obtíží, se zdá, že silně přehání. Jenže jak chytří jsou medvědi?

Lenochodi patří překvapivě k nejodolnějším a evolučně nejúspěšnějším živočichům pralesních oblastí Střední a Jižní Ameriky. Působení člověka však pomalu zasahuje i jejich populaci.

Africká poušť Namib patří k nejsušším místům světa. Déšť je tu opravdu vzácným a zcela nevypočitatelným jevem. Jediným spolehlivým zdrojem vody je mlha, kterou odnáší vítr z chladných vod jižního Atlantiku až 100 kilometrů do vnitrozemí. A místní organismy ji dokáží polapit.