Nedělní káva

Minulý týden jsem šla pěšky od nás ze vsi do Dvora Králové, což znamená přejít přes kopec nad královédvorským nádražím. Byl to čas mrazivých nocí a teplých dnů, kdy na výsluní už žádný sníh nebyl, zatímco ve stínu stále odolával.

Pokaždé, když nastane zlom v našem školství v otázce povinné maturity z matematiky - a že jich už za téměř šedesát let od mé zkoušky dospělosti bylo - hořce lituji humanitně orientované studenty. Na vlastní kůži jsem poznal, co je to mít panickou hrůzu z něčeho.

Už je to zase tady. V druhé půlce ledna, nejpozději začátkem února, začíná opravdový karneval virů. Nejdrsnější jsou ty chřipkové, nejtrapnější ty bolebřichové, a nejaktivnější jsou ti mrňaví prevíti, kteří mohou za to, že se z postiženého stane huhňající neandrtálec, vyjadřující se pouze štěkavými záchvaty kašle. Což znamená, že nastává čas na čaj s citronem a medem.

Vyvolávači na poutích slibující hory doly, byli  neviňátka proti těm současným. Nemluvím teď o reklamních nesmyslech na zaručený růst vlasů či zhubnutí. Mám na mušce počínání obchodních řetězců při různých akcích v jejich svatém boji o zákazníka.

Když jsem byla tento týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala čisté linie budov a moje srdce zaplesalo - to je taková krása!

Bývalo kdysi téměř běžné, že lidé spolu uměli vzájemně komunikovat. Když host přišel do restaurace na kávu, tím víc do hospody na pivo, nehledal úporně výhradně volný stolek, aby byl sám, ale přisedl k dalšímu a dal se s ním do řeči. To samé ve vlaku, kde někdy řečný chlápek bavil celé kupé, stejně jako ve frontách na cokoliv probrali účastníci všechno možné.

Málokterý jazyk má třeba u slov tolik významů jako naše mateřština a s nimi se dá žonglovat neuvěřitelně. Dokladem mohou být třeba semaforské repliky.

To se člověk po Vánocích tak trochu protáhne, zrovna začne opatrně přemýšlet o tom, jestli a jak vyběhat hříšné mlsání, kterého se dopustil během svátků lásky, pokoje a dobrého jídla, a už na něj mává Nový rok: „Nezapomeň, zase začínáme! Co s tím letos uděláš?“

Včerejší den a především večer, který v nás ještě rezonuje, byl jen krásný závěr celého předvánočního času. Adventní doba, byť nabádá k zastavení, rozjímání a klidu, běží přitom  neskutečným tempem ke svému vrcholu.

Dnes máme třetí adventní neděli. V minulých dnech jsem cestoval několikrát autobusem na delších tratích. Člověk se dívá okénkem ven, občas zahlédne svítící vánoční stromky a přemýšlí o všem možném. Někdy ho zaskočí i konkrétní situace.