Kdykoliv jsem šel jako děcko s babičkou a někoho jsme ve vsi potkali, už předem mi říkala, hezky pozdrav. A tak v mládí bývalo zvykem, že děti ve vesnici slušně zdravili dospělé. Možná i proto, že se také znali.

Občas se na internetu objevují různé rady. Tahle mi nepřipadala hloupá, prý takových dvanáct doporučení k duševnímu zdraví, což radí nějaký lékař. Poslouchejte.

Když dáš krávě do držky, ona ti dá do dížky, opakoval mi mnohokrát tuhle lidovou moudrost můj chytrý strýček sedlák. A podle ní se také sám řídil.  Kravka byla prioritou.

Že si někdy člověk nevzpomene na příjmení, to se stává. Že si poplete příjmení dvou osobností, stane se také, ale někdy je z toho velmi humorná situace, zejména tehdy, když se jedná o profesionálního řečníka.

Na leteckém snímku naší vesnice jsou nejzřetelnější modrá oka domácích bazénů. Je jich požehnaně, ačkoliv máme tu výhodu, že kolem nás protéká i řeka a koupat se dá v ní.

Do svého prvního zaměstnání jsem jezdil nejdříve vlakem. Půlhodinovou cestu skrze několik tunelů prožíval každý po svém. Někdo spal, jiný koukal z okénka na krajinu a stálá parta chlapů hrála pokaždé karty, „dudáka". Dokonce si pamatovali, kdo poslední den před tím rozdával.

„Tak tohle je naše Gracie," řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu s milujícím pohledem. Ten pohled byl univerzálně psí, ale ten pohyb, i s tou mírně nakloněnou hlavou, byl typicky vlčáčí. A mě srdce poroztálo.

Bývala to jedna z povinností na středních školách, proti které se opravdu málokdo bouřil - chmelové brigády. U nás na gymnáziu jsme jezdívali pomáhat při třech různých činnostech: na jaře se nejdřív jezdily drátkovat chmelnice, později chmel zavádět - tedy pomáhat rostlinkám, aby se těch drátů chytly.

Náš jazyk je krásný, malebný, bohatý i nápaditý. Věčné díky obrozencům, že za něho bojovali ze všech sil, věčná hanba prznitelům, kteří se chtějí dopracovat světovosti a v módních vlnách infikují češtinu právě letící cizí řečí.

Naše sousedka se rozhodla vtrhnout po šedesátce do moderní doby se zázraky techniky. Minulé léto si pořídila dotykový mobil a zápolila s jeho nástrahami téměř tři měsíce.