Nedělní káva

Mám opravdu ráda kávu z našeho kávovaru. Ale jedno mi leze na nervy - mytí nádoby na mléko! A víte proč? Protože je úzká a hranatá. A zkoušeli jste někdy mýt takovou nádobu, byť jen po polotučném mléce?

S balíčky a zásilkami na dobírku k nám jezdí jeden sympatický pošťák, se kterým vždycky prohodíme pár slov. Nedávno říkal, že už si vybírá dovolenou u moře a vyprávěl historku, kterou sám zažil.

Připravuju oběd a co chvíli vykouknu oknem z kuchyně na zahradu, abych viděla, co tam tropí můj skoro pětiletý vnuk. Baví se dobře, až mě najednou zalarmuje strašný křik. S úlekem vyběhnu ven a vidím sice celého, ale velmi nešťastného kluka. Co se stalo?

Náš Pepík měl všechny znaky tehdejších „pásků", frajerů z konce padesátých a v šedesátých letech. Účes na emana, sako lahvovitého tvaru, barevná košile, ručně malovaná kravata, kalhoty roury se záložkami dvacet na šest. Proti pražským páskům měl jediný nedostatek - nepoužíval anglická slova.

Venku panuje nádherné jaro. Dny se prodlužují, příroda je zatím svěže zelená a plná květů oblažující každého krásou, a alergiky navíc i kýcháním. Je teplo, dny vrstvených oděvů a zachumlaných šál jsou definitivně pryč.

Zkuste si pozorně všimnout, jak neuvěřitelně se mění svět kolem nás, lidé, technika, slovník, oblečení, prostě všechno. Nedávno jsem v televizním pořadu viděl krásnou maličkou venkovskou babičku, ustrojenou tak, jak na své babičky vzpomíná moje generace.

Sedíme v prostoru za kulisami a snažíme se soustředit. Hrát v klubu znamená úžasný kontakt s diváky, ale zároveň velmi stísněnou scénu. Na chvilku jsem si vzpomněla na krásný sál hořické radnice. To bylo opravdové divadlo! Tohle vystoupení v Praze je však kvůli malému prostoru jen pro zvané a já přemýšlím, jestli je to horší nebo lepší než obvykle.

Můj kamarád žije sportem. Je nadšený a věrný sportovní divák. V televizích na všech možných kanálech sleduje téměř všechny sporty. Pravda, přednost dává těm vyvoleným - kopané, hokeji, atletice, ale nepohrdne ani odbíjenou a dalšími míčovými hrami, florbalem, cyklistikou lyžováním i šipkami. Jen golf nesleduje.

V domě, kde bydlí můj otec si koupili byt noví lidé. Nejspíš jim při koupi vyhovovala jen poloha domu, protože se rozhodli, že před nastěhováním si byt kompletně předělají. Na nástěnku napsali, že se omlouvají, ale rekonstrukce potrvá 80 dní. To je skoro čtvrt roku...

Nedávno jsem se rozhodl, že pořídíme nový koberec. Vybral jsem ho na internetu a objednal, čímž začala pozoruhodná korespondence. Nejdříve se obchod ozval. Jsme nadšeni, že jste v nás vložili vaši důvěru. Toho si velmi vážíme a budeme dělat všechno proto, aby se k vám zboží dostalo v co nejlepším stavu.