Nedělní káva

Na leteckém snímku naší vesnice jsou nejzřetelnější modrá oka domácích bazénů. Je jich požehnaně, ačkoliv máme tu výhodu, že kolem nás protéká i řeka a koupat se dá v ní.

Do svého prvního zaměstnání jsem jezdil nejdříve vlakem. Půlhodinovou cestu skrze několik tunelů prožíval každý po svém. Někdo spal, jiný koukal z okénka na krajinu a stálá parta chlapů hrála pokaždé karty, „dudáka". Dokonce si pamatovali, kdo poslední den před tím rozdával.

„Tak tohle je naše Gracie," řekl mi hrdě jeden známý, když mi představoval mladou fenku německého ovčáka. Psice zaslechla své jméno a otočila k pánečkovi hlavu s milujícím pohledem. Ten pohled byl univerzálně psí, ale ten pohyb, i s tou mírně nakloněnou hlavou, byl typicky vlčáčí. A mě srdce poroztálo.

Bývala to jedna z povinností na středních školách, proti které se opravdu málokdo bouřil - chmelové brigády. U nás na gymnáziu jsme jezdívali pomáhat při třech různých činnostech: na jaře se nejdřív jezdily drátkovat chmelnice, později chmel zavádět - tedy pomáhat rostlinkám, aby se těch drátů chytly.

Náš jazyk je krásný, malebný, bohatý i nápaditý. Věčné díky obrozencům, že za něho bojovali ze všech sil, věčná hanba prznitelům, kteří se chtějí dopracovat světovosti a v módních vlnách infikují češtinu právě letící cizí řečí.

Naše sousedka se rozhodla vtrhnout po šedesátce do moderní doby se zázraky techniky. Minulé léto si pořídila dotykový mobil a zápolila s jeho nástrahami téměř tři měsíce.

Byl to jeden z příkazů, který mi nevadil, protože jsem s ním většinou souzněla - jez ovoce, je zdravé! Když jsem byla malá, znamenalo to především ovoce, které rostlo u babičky na zahradě. Tedy hlavně jablka. Ta byla něco jako chléb náš vezdejší!

Začal čas dovolených, ačkoliv dnes už to dávno všeobecně neplatí, že právě nadcházející dva měsíce jsou vyhrazeny odpočinku a uvolnění. Lidé vyráží za svojí regenerací vlastně kdykoliv. Na hory, na jaře i na podzim k moři a samozřejmě i v létě.

Pokaždé, když se chystám sekat trávu na naší zahradě, stojím před geometrickou úlohou, která má n řešení, přičemž ono n se mi ještě nepodařilo v praxi beze zbytku definovat. Princip je v tom, že zahrada má nepravidelný tvar a ježdění se sekačkou znamená, že určený prostor sekáte v pruzích.

Nějak se po tolika letech vrátil známý problém. Když rekordní nezaměstnanost v době krizí vystřídá toužebně očekávaný růst ekonomiky a začne se dařit, nastává problém opačný. Najednou nejsou lidi.