1000x50 je nový projekt pro podporu a rozvoj neurodiverzity a neurodivergentních komunit v České republice.

Hledáme 1000 lidí, kteří projekt podpoří svým laskavým darem ve výši 50 korun měsíčně. Můžete se stát jedním z nich, právě dnes. Svých 50 Kč nám můžete poslat trvalým příkazem prostřednictvím transparentního bankovního účtu

NADAČNÍ FOND NEURODIVERZITY

2603382684 / 2010

nebo skrze bezpečný nástroj Darujme.cz na

https://www.darujme.cz/1000x50

Oba způsoby platby si také můžete vybrat na

https://nfneu.cz/1000x50/

Padesát korun možná tolik nezmůže. Tísíckrát padesát korun zmůže mnoho.

nfneu.cz/1000×50

Daruj pravidelně 50 Kč a staň se jednou / jedním z tisíce.

nfneu.cz/1000×50

Nečekejme, až to někdo udělá za nás. Některé věci můžeme dokázat sami. Jako komunita, jako drobní dárci, jako společenství lidí, kteří věří, že všichni patříme.

nfneu.cz/1000×50

Kromě představení projektu obsahuje epizoda i shrnutí toho, co už se s pomocí komunity podařilo realizovat, je to trochu i výlet do více než desetileté historie toho, jak se formovalo vnímání neurodiverzity v ČR.

Projektu pomůžete i šíření informací o něm na sociálních sítích a mezi Vašimi přáteli a známými.

Může terapie neurodivergentním lidem pomoci? Jak se vyznat v tom, která terapie může spíše pomoci a která ne? Co by měl terapeut dělat a co bychom naopak v jeho chování měli brát jako varování? Krátké povídání o terapii jako o formě lidského setkávání, ve které můžeme zažívat to, co potřebujeme k tomu, abychom pro sebe našli, co hledáme.

Jsou věci, které považujeme za pravdivé a ani o nich nemusíme přemýšlet. Protože platí... odjakživa. Odjakživa víme, co je normální a co je nenormální. Nebo ne? Jak souvisí fyzika a entropie s vývojem a divergencí? Co je normalita a co je šílenství? Co jsou jednoduché lži, které v sobě nosíme, abychom se chránili před složitými pravdami?

Kam patřím, když nikam nepatřím? Jaké to je žít ve světě, který mě nechápe, mezi lidmi, mezi kterými se nemusíme cítit doma? Povídání o hledání kmene, ke kterému můžeme patřit.

V této epizodě se ponoříme do tématu identity – co vlastně znamená být „já“? Zvláštní pozornost věnujeme také roli diagnóz a tomu, jak mohou ovlivnit naše vnímání sebe sama. Jsou diagnózy nástrojem pochopení, nebo nálepkou? Budeme se zabývat otázkami autenticity, přijetí sebe sama a cestou hledání vlastního místa ve světě.

O aktivitách a věcech, ve kterých nacházíme komfort, když ho nemůžeme nacházet v lidech. O tom, co znamená termín "comfort food" v doslovném i přeneseném významu. O místech, kde nacházíme klid a taky o tom proč. O spokojenosti a stavu plynutí.

O smutných pocitech, velkých propadech, ošklivosti, vině, prázdnotě a marnosti a taky o svátcích a době, kdy se předpokládá, že se budeme tvářit šťastně, i když k tomu třeba nemáme žádný důvod.

O ošklivosti si povídáme na příkladu písně Billyho Corgana Ugly (Ošklivý), kterou můžete poslouchat na oficiálním YouTube kanálu skupiny:

https://www.youtube.com/watch?v=NmoelpIbYeE

O tom, proč a jak nám paradigma neurodiverzity pomáhá porozumět vlastní identitě a životní zkušenosti. Že nejde jen o snůšku slov, která používáme v jazyce, ale hlavně o to, jak o sobě a o druhých přemýšlíme a jak se k sobě navzájem chováme.

Ve věku 66 let nás opustil Steve Silberman, autor knihy Neurotribes, novinář, který změnil způsob, jakým nahlížíme na autismus a výrazně přispěl k popularizaci paradigmatu neurodiverzity. Citlivý a laskavý člověk, který rozuměl tomu, co je to jinakost, protože sám zažil, jaké to bylo být gayem v době, kdy homosexualita byla ještě oficiálně medicínou označována jako duševní porucha.

Stimming je důležitou formou sebestimulačního (regulatorního) chování. Přesto se s ním na veřejnosti setkáváme jen velmi málo. V diskusi o neurodiverzitě a zdravé společnosti je přitom například právě stimming dobrým ukazatelem toho, jak na tom jsme.