Může terapie neurodivergentním lidem pomoci? Jak se vyznat v tom, která terapie může spíše pomoci a která ne? Co by měl terapeut dělat a co bychom naopak v jeho chování měli brát jako varování? Krátké povídání o terapii jako o formě lidského setkávání, ve které můžeme zažívat to, co potřebujeme k tomu, abychom pro sebe našli, co hledáme.

Jsou věci, které považujeme za pravdivé a ani o nich nemusíme přemýšlet. Protože platí... odjakživa. Odjakživa víme, co je normální a co je nenormální. Nebo ne? Jak souvisí fyzika a entropie s vývojem a divergencí? Co je normalita a co je šílenství? Co jsou jednoduché lži, které v sobě nosíme, abychom se chránili před složitými pravdami?

Kam patřím, když nikam nepatřím? Jaké to je žít ve světě, který mě nechápe, mezi lidmi, mezi kterými se nemusíme cítit doma? Povídání o hledání kmene, ke kterému můžeme patřit.

V této epizodě se ponoříme do tématu identity – co vlastně znamená být „já“? Zvláštní pozornost věnujeme také roli diagnóz a tomu, jak mohou ovlivnit naše vnímání sebe sama. Jsou diagnózy nástrojem pochopení, nebo nálepkou? Budeme se zabývat otázkami autenticity, přijetí sebe sama a cestou hledání vlastního místa ve světě.

O aktivitách a věcech, ve kterých nacházíme komfort, když ho nemůžeme nacházet v lidech. O tom, co znamená termín "comfort food" v doslovném i přeneseném významu. O místech, kde nacházíme klid a taky o tom proč. O spokojenosti a stavu plynutí.

O smutných pocitech, velkých propadech, ošklivosti, vině, prázdnotě a marnosti a taky o svátcích a době, kdy se předpokládá, že se budeme tvářit šťastně, i když k tomu třeba nemáme žádný důvod.

O ošklivosti si povídáme na příkladu písně Billyho Corgana Ugly (Ošklivý), kterou můžete poslouchat na oficiálním YouTube kanálu skupiny:

https://www.youtube.com/watch?v=NmoelpIbYeE

O tom, proč a jak nám paradigma neurodiverzity pomáhá porozumět vlastní identitě a životní zkušenosti. Že nejde jen o snůšku slov, která používáme v jazyce, ale hlavně o to, jak o sobě a o druhých přemýšlíme a jak se k sobě navzájem chováme.

Ve věku 66 let nás opustil Steve Silberman, autor knihy Neurotribes, novinář, který změnil způsob, jakým nahlížíme na autismus a výrazně přispěl k popularizaci paradigmatu neurodiverzity. Citlivý a laskavý člověk, který rozuměl tomu, co je to jinakost, protože sám zažil, jaké to bylo být gayem v době, kdy homosexualita byla ještě oficiálně medicínou označována jako duševní porucha.

Stimming je důležitou formou sebestimulačního (regulatorního) chování. Přesto se s ním na veřejnosti setkáváme jen velmi málo. V diskusi o neurodiverzitě a zdravé společnosti je přitom například právě stimming dobrým ukazatelem toho, jak na tom jsme.

AuDHD je zkratka, která vznikla v neurologicky různorodých (neurodiverzních) komunitách jako popis specifické zkušenosti symptomatického překryvu diagnózy autismu a ADHD. Souběh autismu a ADHD přitom není nijak výjimečný, s ohledem na výzkumy víme, že k němu dochází ve více než polovině případů. Vznik termínu AuDHD dokládá, že současné diagnostické rámce mají spíše ilustrativní charakter, životní zkušenost nejde redukovat na konkrétní diagnózu. Je velmi pravděpodobné, že v nějakou chvíli se překryv diagnóz objeví i v mezinárodní klasifikaci a budeme se setkávat s tím, že daný symptom může být přítomný jak u diagnózy autismu, tak ADHD. V obecném povědomí může být řada symptomů ADHD připisována autismu a naopak.

Specifickým popudem ke vzniku zkratky AuDHD nebyl jen souběh diagnóz, případně překryv symptomatiky, ale spíše praktická zkušenost, ve které některé projevy ADHD a autismu mohou působit zcela proti sobě, což vede k tomu, že daná osoba zažívá dvě zcela protichůdné potřeby, mezi kterými se nejde rozhodnout.

V rámci paradigmatu neurodiverzity rozumíme tomu, že autismus, ADHD i další diagnózy mohou mít pestré spektrum projevů v chování i prožívání. Spíše než stanovením přesné diagnózy se zabýváme tím, jak se daný člověk vnímá a prožívá v kontextu svojí jinakosti. Konkrétní neurodivergenci se snažíme rozumět v kontextu epigenetiky a vývoje tak, abychom mohli hledat způsoby, jak dosáhnout co nejlepší kvality života a životní spokojenosti.