Kdo to v Olomouci zná, ten ví, že Ljubav za ljubav není žádná záhada. Je to nápis na stavební dominantě, na Jugoslávském mauzoleu, kde je hrob asi dvanácti set zejména chorvatských a slovinských vojáků, kteří v Olomouci i jinde v českých zemích zemřeli za první světové války.

Když malé děti poznávají svět, tak se přirozeně snaží všechno, co kolem sebe vidí, také pojmenovat. U zvířat často podle toho, jaký vydávají zvuk. Zvukomalebný základ pro ně mají kupodivu i taková slova jako micka nebo macek. Obě tata slova nám tak nějak asociují kočičí říši. Zatímco slovo mican hlavně na Moravě asociuje úplně jiné zvíře.

Zatímco v češtině znamená slovo troska asi totéž co ruina, něco, co je silně poškozené, co je v dezolátním stavu. Při konfrontaci s dalšími slovanskými jazyky zjistíme, že může představovat taky úplně něco jiného. Co třeba v Polštině? Téma pro bohemistu Ondřeje Bláhu.

Dialektologické oddělení sídlí v Brně, ale Slovník nářečí českého jazyka je dostupný odkudkoli na světě, protože je online.

Slovní spojení na kutě zní tajemně a vlastně už nedává mimo ty vybídky typu běž na kutě žádný smysl. Slovo kutě se vyskytuje vždy jen v tomto tvaru, nikdy v žádném jiném. Kde má svůj původ?

Všecko spěje k jaru. A k věcem, které spějí k jaru a předznamenávají něco jarního, můžeme řadit i masopust. Pojďme se podívat na to, jaká je historie tohoto slova, stejně tak jako slov ostatky a popelec.

Slovo fiasko zná určitě každý. Znamená neúspěch, nezdar či ztroskotání. Ovšem jeho české ekvivalenty nezní tak pěkně jako právě slovo fiasko. Ten šmrnc, který toto slovo má, je italského původu.

Když někdo mezi námi Čechy kápne božskou, tak to znamená, že se přizná. Že řekne, jaká je pravda. Ale dodejme, že aby mohl někdo pořádně kápnout božskou, tak musí předtím zapírat, zatloukat, mlžit, vytáčet se a kroutit se jako had.

Když někdo něco pokazí, nebo se něco nepovede, často to pojmenováváme velmi rozmanitě. Ať už peprně, nebo citlivě. Vždy s ohledem na situaci. Jednou z možností, jak to vyjádřit, jsou slova zpackat a zkonit.

„Kdo stojí za tím vším?“ nebo „kdo řídí všechny ty věci, které se dějí kolem?“. Možná jste si i vy několikrát položili tyto či podobné otázky. A pravděpodobně jste se dočkali i odpovědi typu, že za tím stojí nějaká šedá eminence. A kdo, že to je a kde se tohle spojení v češtině vzalo?