Podnikej (s)právně

Ivona Kolínská je koučkou a lektorkou na volné noze. V rozhovoru ale vzpomíná i na své první podnikatelské zkušenosti, které získala při provozování restaurace. Tento podcast je pro všechny, kteří uvažují o podobném způsobu podnikání, samozřejmě poté, co pominou koronavirová opatření.  Vy máte nějakou kvalifikaci pro tuto živnost? No teď už bych si klidně řekla, že jo, ale před těma asi jedenácti lety jsem neměla. Vlastně řešili jsme to hodně, byl to jakoby "problém", nemám pro to kvalifikaci, tuším, že tam bylo buď šest let praxe a nebo vzdělání v oboru a nebo mít garanta, odborného garanta, takže my jsme si vlastně sehnali odborného garanta, který nám dělal jakoby ten dozor, a díky tomu jsme mohli získat, nebo já jsem mohla získat, to živnostenské oprávnění. Otevřít si takovouhle provozovnu pro hostinskou činnost, je jedna asi z těch složitějších oblastí podnikání, co všechno jste pro to museli udělat? Které úřady jste museli oběhnout? Vzpomenete si ještě? To bylo hrozné, na to se nedá zapomenout. Já si pamatuji, když jsem takhle šla asi z padesátého úřadu, tak jsem si tak šla a říkám, ty brďo, já snad budu anarchista, jako to byla taková depka z toho, kolik úřadů člověk musí prochodit, že si to pamatuji, plus mínus teda samozřejmě. No my jsme si to představovali trochu jako Hurvínek válku, nebo tak jsme si tak řekli s klukama, tak to by jsme chtěli tu hospodu, tak to asi by jsme měli mít nějakou hygienu, tak jsem zvedla telefon, zavolala jsem na hygienu pražskou, a tam byl strašně hodný pán. Říkám dobrý den, my by jsme chtěli tady si otevřít hospodu. Co pro to můžeme udělat? Jako jenom od nás a nebo byste chtěla celé to kolečko, co potřebujete? Tak mi tam vysvětloval, že musím právě na ty hasiče a na stavební úřad, a jaké jsou ty normy, a že máme mít projektovou dokumentaci a bla, bla, bla, a já jenom jo, jo, jo, to jsem ještě bydlela u rodičů, tak jsem tam, jo a to byla ještě pevná linka, tak jsem tam sluchátko měla, a teď jsem si tam psala, co všechno musíme oběhat. Myslím si, že to byly hlavně ty tři úřady, pokud si to správně pamatuji. Jak dlouho Vám to trvalo všechna ta potřebná povolení získat, abyste mohli teda začít? No, tak to se zamyslím, ale myslím si, že to byl klidně třeba půlrok.  Krom toho pána, který Vám teda tak dobře poradil na té hygieně, kde všude jste ještě hledala informace k tomu, co teda musíte zařídit? No, já si myslím, že pak už to byla víceméně komunikace, že jsem si nic moc jako nevyhledávala, jakože internet už byl, to je pravda, zas tak hrozně dávno to není. Ale myslím, že jsem pak obíhala ty úřady a vlastně od každého toho úředníka jsem zjišťovala, co vlastně mám mít za povolení, a kolik tam máme mít umyvadel, a že potřebujeme tohleto, támhleto, no projektovou dokumentaci. Teď získat projektovou dokumentaci, teď my jsme ještě měli takovou prekérní situaci, že vlastně ta stavba, sama o sobě, nebyla zkolaudovaná. Nikdy. Tam sice byla školka dřív a tak, ale byla to jakoby dočasná stavba, takže teď s tím bylo, všichni, jako ani ti úředníci často nevěděli, co s tím mají dělat, takové to ježíš mária, to není zkolaudované, tak my jsme to museli celé nějak zkolaudovat. No tak bylo to jako trošku martýrium, ale myslím, že se to vyplatilo, abych to tak jako pozitivně zakončila, tak stálo to za to. Chvílema jsem to trošku už vzdávala, v procesu, ale potom se tam děly moc hezký věci...

Webová stránka je zásadní vizitkou firmy. Jakým způsobem s ní pracujete vy? Co všechno je z právního hlediska nutné, aby vaše webová stránka obsahovala? Poslechněte si krátký komentář k předchozí epizodě. 

David Hradil je majitelem webové agentury ShopUp. Dlouhou dobu býval freelancerem zaměřeným na online marketing a tvorbu internetových stránek. Teď je ovšem podnikatelem, který si plně uvědomuje změny, jež tato proměna přináší. Na co si musel dát největší pozor? Co ho zaskočilo a jak si s problémy během své kariéry poradil? To se dozvíte v tomto rozhovoru.  

 Já jsem ze začátku dělal hodně věcí na dobré slovo, obzvlášť když jsem byl freelancer, tak jsem neměl smlouvy žádné. A teď už vlastně ty věci děláme ve větším objemu, tím myslím, že ty věci mají větší hodnotu, než co mívaly dříve, a už všechno je dané na smlouvu. Když to porovnáte, to období, kdy jste tedy fungoval na ty ústní dohody, s těmi písemnými smlouvami, posunulo Vás to nějak v tom podnikání? I to, že vlastně máte tu písemnou smlouvu? Je to čitelnější, ale ono ve finále stejně ta smlouva je, minimálně, jak to vnímám já, ta smlouva je ta poslední berlička. Když se prostě nepohodneme s tím klientem v průběhu, tak aby tam prostě byla definována nějaká pravidla toho, co se bude dít, když něco, ale stejně se snažím vždycky se domluvit s tím klientem na nějaké lidské úrovni. Když třeba klient na začátku něco neví, může to být často i naše chyba, nezná úplně všechny ty technologie, veškeré ty procesní věci, takže se nějakým způsobem snažím vždycky domluvit tak, abychom byli všichni spokojení. Takže smlouvy využíváme proto, často se může stát, že jsme i natlačováni z pozice klienta do nějakých situací, které se nám nelíbí, tak už můžeme říct, hele, prostě to už ne, tady máme nějaká pravidla, pojedeme podle nich. Takže fungujete i někdy trošičku jinak, než jak máte v té smlouvě uvedeno? No, upřímně řeknu, je to zcela běžné, ale ta smlouva se vždycky na začátku podepíše, aby vždycky, když už je nějaký velký problém, tak abychom měli na co navázat, a říci, hele, tady na tom jsme se na začátku domluvili, pojďme podle toho zpátky.  Stalo se Vám, že Vám klient nezaplatil? To se nám stalo hned na začátku. To jsme právě vytvářeli e-shop pro známého, a to byla jedna z těch spoluprací ještě na dobré slovo, kdy by se dalo říci, že klient očekával trošku něco jiného, než co jsme mu říkali. Nevím, jestli to bylo tím, že nás neposlouchal nebo nerozuměl těm věcem, těch vstupů tam může být mnohem víc, takže u tady toho klienta, vlastně po pár měsících, jsme tu spolupráci rozvázali, ale my už jsme měli proinvestovaných docela dost peněz, ale ve finále nám tu zakázku nezaplatil. Vyšlo by Vás teda levněji, kdyby jste tu smlouvu měli? Písemnou? Určitě, já si myslím, že určitě, bylo by to čitelnější pro obě dvě strany ze začátku, a možná by se tato situace nestala...