Slovo móda nemá příliš dobrý zvuk, znamená něco odvozeného a málo originálního, ale trend otužování se mi zamlouvá. Předně proto, že ve slově otužilec slyším sokolské „tužme se“! Uznávám, že hromadné výzvy k zocelení jsou věcí minulosti, čpí potem jak žíněnky na parketách.

Jestliže víme, že léto krajinu otevírá dokořán, pak ji zima zamyká na tři zámky. Prvním je chlad, druhým zámkem je temnota a třetím prázdnota. Ten třetí zámek je docela jednoduchý, krajinu opustili ptáci, lidé, slunce, zůstala jí jen studená krása. A tu poutníci rádi vyhledávají, protože vědí, jak je přitažlivá.

Sedím furt doma a vzpomínám na časy, kdy jsem neseděl. Včera jsem vzpomínal, že loni na podzim jsem byl na spisovatelské relaxační wellness kůře v lázních Luhačovice, na zámku u syna paní baronky Isabelly Thienenové rozené hraběnky Serényiové z Kis-Sereny pana barona Franze Thienen-Adlerflychta.

Nikdo z nás netuší, jaké vyhlídky bude mít letošní rok. Jaké bude mít rozhledny, ovšem víme docela dobře. Budou krásné a bude jich dost. Přesněji řečeno – už jsou krásné a je jich dost. Jen se na ně dostat.

„Do jednací síně se vevalil zástup žen a zkušeně usedly každá na své místo.“ Tak začíná soudnička Františka Němce. Jde v ní o mnohonásobnou pavlačovou urážku na cti.

Po prvním letmém probuzení kolem třetí hodiny automaticky sahám na noční stolek po sklence s vodou. Už už bych se napila, kdybych si v poslední chvíli nevšimla, že je něco jinak. Rozsvěcím.

A zase počítáme. První, druhá, třetí vlna, třetí, čtvrtý, pátý PES, ixtý ministr zdravotnictví, o tři tisíce víc než před týdnem, o čtyři víc než v sobotu, první dávka, druhá dávka, další schválená vakcína. Počítáme hospitalizované, zemřelé, ty, které museli ke kremaci převézt do jiného okresu, protože v tom domovském se prostě nevešli.

Před Vánoci jsem během brouzdání po internetu zcela náhodně objevila kroniku obce Kunratice. Na tento název lze na mapě České republiky narazit hned několikrát.

Nejdřív ze všeho jsem znala jeho most přes Vltavu a Štvanici ústící na magistrálu. A jelikož se opodál nacházel most Švermův a součástí magistrály byl i most Klementa Gottwalda, zařadila jsem si dotyčného mezi mrtvé komunistické politiky.

Jsou věci, které po druhých dělat nechcete. Já si třeba vybavuji, jak mně jako dítěti vadilo, když se u prarodičů šetřilo teplou vodou a všichni se po sobě postupně koupali v jedné napuštěné vaně.