V zimě tu svítí slunce pouze od jedné do tří odpoledne, po zbytek dne je údolí ve stínu. Ale zas není nouze o sníh. Nebyla ani letos, i když všechny lanovky a vleky byly zavřené.

Barborky mi letos rozkvetly 27. prosince. Proč se opozdily, nevím, obvykle to stihnou. V posledních letech je pro mě vždycky nařeže můj starý kamarád vždy z téhož stromu, který kdysi zasadil jeho otec, když koupil zahradu, na které teď můj kamarád se ženou bydlí v zahradním domku, který si přestavěli na vilku.

Není nic jednoduššího než si dělat legraci z vánoční světelné výzdoby. Pár dní po Štědrém večeru jsem v noci procházel jedním podhorským městečkem a nestačil se divit, jaké kreace lidé na svých domech předvádějí.

Málokterý kostel má tak dominující polohu jako Chvojen. Ovládá celé Benešovsko a jeho výraznou věž bychom si klidně mohli splést s hradem. Ten poblíž stojí také, méně viditelný, je to před zraky návštěvníků spíše ukryté Konopiště.

Ojíněná pavoučí síť vypadá, jako by včera mezi mrazem polehlé listy někdo natáhl bílou křišťálovou nit. Zdá se pevná, ale při doteku se láme. Umí pavouci bruslit?

Na konci roku nás různí rozumbradové nabádali, abychom se, v rámci letos tak potřebné psychohygieny, ponořili do sebe sama a v tichu si zabilancovali, co nám ten starý covidový rok dal a vzal.

Vyhlásil jsem doma, v mé pracovně, důležitou mezinárodní soutěž. A sice, bojuje se o slovo roku 2020. Možná vás napadne jasný vítěz, termín covid, kolem kterého se momentálně všechno točí.

Pakliže nějaký čin vyvolá opačnou reakci, než autor očekával, hovoří se o bumerangovém efektu. A to se přesně stalo i s knihou Jana Nováka Kundera Český život a doba, který měl jednadevadesátiletého českého romanopisce a esejistu, jehož knihy vyšly ve 40 překladech a který se s autorem knihy odmítl setkat, ukázat v nelichotivém světle. Nebo, řekněme to přímo: Novákova kniha ho měla dehonestovat.

Mistři barokní krajinomalby si mě zavolali, abych se podíval na svět jejich očima.

Venku, za zdmi Schwarzenbergského paláce v Praze, se o Staré mistry vedou nové boje. O to, jak se mistrovská díla ze sbírky starého umění Národní galerie mají vystavovat. Jenomže to není nic proti zápasu, který vidím uvnitř galerie. Z haly plné světla a středomořské renesance odbočím k zasmušilejším zaalpským mistrům. Soustřeď se, jde o život, vzkazuje mi jeden z nich. Dokonce o život věčný.