V krásném zářijovém poledni v pražské Lazarské ulici číslo 4 právě uvolnili dva dlaždiči v oranžových vestách kus mozaikové chodníkové dlažby. Ze skupinky asi dvaceti lidí nejrůznějšího věku se oddělují tři nejmladší – tak patnáctiletý chlapec a jeho o něco mladší sestra a bratr.

„Bylo nebylo jedno město, a v tom městě byl park, bývalé nákladové nádraží a obytná čtvrť Žižkov. A mezi tímto parkem, nádražím a čtvrtí stálo království.“

Valí se to na mě ze všech stran: záblesky obrazů a obrázků, zpráv, informací, výkřiků. Ačkoliv sedím v poloprázdné tramvaji, hučí mi v hlavě jak v popelnici, do které kopnul puberťák.

„Podobám se hráči šachu, který po šestnácti dřevěných pimprlatech na čtyřiašedesáti políčkách z voskového plátna úplně zapomene na složitou mašinérii životní existence.

Skoro každý – řekl bych – nosí v hlavě nějakou první větu románu. Alespoň jednu. Kdo si myslí, že nenosí, plete se – a už teď u kafe si vzpomene na první větu Dětí z Bullerbynu naší milované Astrid Lindgrenové. Věta samozřejmě zní: „Jmenuju se Lisa.“

Pandemie covidu – se všemi nutnými omezeními – nás letos už podruhé uzavřela za zdi našich bytů a domů. Ve snaze ochránit naše zdraví je nám doporučováno co nejvíce omezovat sociální kontakty.

Americký zpěvák Tom Waits v písni November, Listopad, skvěle zachycuje atmosféru tohoto měsíce: žádné stíny, žádné hvězdy, hromady mrtvého listí, mokré boty, havrani a kouř z komínů.

Ve vlacích na nádražích, v metru nás náhle obklopily pěkně graficky navržené plakáty a billboardy. S překvapením čteme: Jeden Čech – jeden strom.

„Procházíme časy, které vyzkouší duši člověka. Dobou rozdělení a rychle se měnícího světa. Sledujeme politický a náboženský extrémismus, živený úzkostí, nejistotou a strachem. Můžeme, každý z nás, něco podniknout, abychom do budoucnosti nehleděli s obavami? Myslím, že ano.“

Při první vlně koronaviru jsem byla optimistkou. Z dvanácti posledních let strávených v Latinské Americe jsem totiž byla zvyklá na online život. Část svých studentů jsem učila přes WhatsApp a s rodiči a rodinou jsem se vídala pravidelně jenom na skypu.