Nevím dobře, jak bych vám to vysvětlil, ale v noci na dnešek jsem nespal doma. Nejspíš vám to nevysvětlím. Nebo jo, ale jindy. Vlastně bych rád! Vždyť „ranní úvaha“ je pro přiznání ten nejvhodnější slohový útvar.

Před časem jsem byl u příbuzných na vesnici hluboko na Vysočině. V jednu chvíli jsme se měli sebrat a někam odjet. V ten okamžik jsem zjistil, že postrádám klíčky od auta. Pořád ještě v uvolněné náladě jsem je začal nenápadně hledat po jiných místech, kde jsem měl věci.

To město jsem znala jen letmo. Z několika knižních veletrhů, kde jsem měla několik čtení a kde jsem spala v několika hotelích, naposled v jednom přestavěném ze staré pošty, který se jmenoval, jak jinak než Hotel Post.

Vždycky jsem chodila Prahou hodně a ráda. V posledních letech jsem se ale vyhýbala samému středu města, nejen kvůli davům lidí a různým naháněčům, ale i kvůli tomu, že centrální městské části jako by už definitivně rezignovaly na to, že by měly sloužit obyvatelům Prahy a náročnějším návštěvníkům.

Ten obrázek je jak z Pohádek tisíce a jedné noci. Kněz v bílém přijel loni v únoru na návštěvu do Perského zálivu za knězem v černém, jen s bílou čepičkou a červeným vrškem. Ti dva zastupují dvě nejpočetnější víry na světě, odhadem ke třem miliardám lidí.

S pojmem tantra se setkáváme v posledních letech často. Naše první asociace spojená s tímto slovem mívá sexuální šmak. S tantrickými semináři a masážemi se roztrhl pytel. V obecné představivosti se jedná o exotické a erotické praktiky, další libůstky na poměrně nepřehledném trhu sexuality i ezoteriky.

Už v polovině 14. století si morovou epidemii vzal za rámec své slavné knihy Dekameron italský renesanční autor Giovanni Boccaccio. Hned v jejím úvodu najdeme údajně nejdetailnější středověký popis morové epidemie, ale příběhy vypravěčů v Dekameronu mají od morové nákazy posluchače spíše odvrátit.

Když mi nedávno na ulici provlál kolem uší cár Promenády z Musorgského Obrázků, vybavil se mi výjimečný zážitek z dávného koncertu, tak silný, že mě tehdy přinutil, abych si ještě večer pár základních dojmů zaznamenala.

Krásný hrad Zvíkov se stal průchozím hradem. Množství návštěvníků zaparkuje, vydá se původní cestou na úzkou šíji, na níž kdysi královské sídlo stojí, přejde most a sestoupí dolů k přístavišti lodí, které je zavezou na Orlík. Do samotného hradu vstoupí jen málokdo.

Symbolem Krakova je drak Smok – snad on může za to, že město trápí smog, což je dobře vidět například z Pilsudského mohyly, navršené k poctě polskému boji za nezávislost a maršálkovi, který se  o ni zasloužil. Pilsudského mohyla se tyčí  na západním konci města, na vrcholu kopce Sowinec, který je jedním ze tří vrcholů  Wolského lesa. Jak málo toho víme o polských dějinách!