Vídám je tam co pár týdnů. Přijedou za tmy, každý vlastním autem, zastaví. Za půl hodiny, za hodinu zase nastartují a zmizí každý na svou stranu. Kolem našeho domu vede ulička strmě vzhůru ke kostelu a hřbitovu a tam málokdo zajde i za Božího světla. A dům sám vypadá z té strany tak zanedbaně, že ho neznalí mohou klidně mít za neobydlený.

Ze  dne na den se rušné turistické městečko Saintes Maries de la Mer ponořilo do ticha. Rolety obchodů jsou stažené. V zahrádkách restaurací čekají židle, až je někdo umyje a uloží na zimu.

Minulost není nikdy mrtvá, a to ani tehdy, když už jsou mrtví ti, kdo ji stvořili. Jak známo, minulost totiž tvoříme stále znova, přepisujeme ji jako koncepty dopisů, které posíláme do budoucnosti.

Bezmála přesně na den před sto lety psal historik Josef Pekař u příležitosti opět bezmála přesně na den třistaletého výročí bitvy na Bílé hoře pro list Národní politika na pokračování esej o důsledcích porážky vojsk českých stavů na oné osudné vyvýšenině mezi Libocí a Malým Břevnovem.

Muzeum města Krakova sídlí v několika domech, z nichž každý ukazuje jiný aspekt městského života. Jedním z nich je Dom Zwierzyniecki, patrová cihlová stavba, kde bylo původně několik nájemních bytů.

Procházet se chátrající budovou je jako pobývat uvnitř těla mrtvého. V pražské barokní Invalidovně od Kiliána Ignáce Dientzenhofera na mě stále něco ulpívá – opadávající omítka, sténání prken podlah, prach a šero.

Skladatel a bubeník, významná postava našeho swingu, Jan Rychlík, si v roce 1955 psal několik měsíců deník.

Máme je doma snad všichni: staré fotografie na tvrdých kartonech z přelomu 19. a 20. století. Jsou krásně ostré, černobílé, nebo spíš hnědobílé, plné teplých valérů, jemného světla a podmanivé hloubky.

Je pozoruhodné, jak lidé naslouchají různým celebritám. A to i tehdy, když celebrita mluví o něčem, o čem nemá sebemenší ponětí. Jako by z někoho vyzařovala zvláštní moudrost jen proto, že jeho obličej a jiné části těla a hlas zná mnoho lidí.

Ó, kde je stáří mé? kde likér zelený? kdepak je etažér, veverka v kotouči, kanape, ptačí klec, kde žába na klíček? kde je můj miláček? kdopak mi ustele, polštář natřese, a abych nebál se, celou noc nechá hořet dům?