Lomec na jihu Čech není jen malý kostelík s přilehlým klášterem v bývalém loveckém zámečku rodiny Buquoyů. Barokní centrála totiž proměňuje celé zarostlé návrší v jeden velký lesní chrám.

Představte si, že byste umřeli před sto dva lety, a narodili byste se znovu. Letos. Ale nebyli byste to vy, jen by ten někdo vypadal jako vy. Zaujal by vaše místo ve světě, přesně to, které jste byli zvyklí obývat.

Rád bych se vrátil k jedné své zdejší úvaze a doplnil ji. Ta úvaha byla mj. plodem mého pozorování ptačí letky rodu hirundo rustica, česky vlaštovek.

Nejspíš už jste také unaveni tím, kolik toho kolem sebe slyšíte o koronaviru, a že téměř není možné vyhnout se diskusím na příslušné téma. Většina z nich se týká míry nebezpečí a oprávněnosti opatření, která toto nebezpečí mají snižovat.

Člověk se obyčejně narodí s řadou schopností, které kompenzuje nějaká ta slabost. Nejspíš v tom spočívá cosi jako přírodní spravedlnost. Co se mě týče, chybí mi například zcela talent pašerácký. Slyšíte dobře. Mám na mysli schopnost propašovat něco někam zcela bez povšimnutí.

Městská knihovna v Praze na webu nabízí zdarma ke stažení knihy, u nichž zanikla autorská práva anebo autoři se jich vzdali. Objevíte tu i pojednání o českém jazyce Chrám a tvrz spisovatele a překladatele Pavla Eisnera.

Nic si tu nevybavuji, ale vše je mi povědomé. Jídelna rozdělená sloupem, obrazy po stěnách. Ale ne, tady to nemohlo být. Přece bych si musela vybavit, když ne hotel, tak alespoň horu Mont Aiguille, erozí ohlodaný vápencový útvar trčící nad vesnicí jako ohromný zub.

Je téměř všude kolem nás. Není sice vůbec vidět, ale stále útočí ze všech stran. Někdy velmi zhurta, drze a hlasitě, jindy se zase nenápadně plíží! V obou případech se mu ale neumíme, nebo dokonce nechceme příliš bránit.

„Ohlížení Čechů za érou první republiky mívá nostalgický až idealistický nádech. Zejména na počátku 90. let 20. století, kdy byl v Československu po několika desítkách let  znovu nastolen liberálně demokratický režim, se první republika jevila až jako  pomyslný společenský a kulturní ráj. Bylo běžné o ní hovořit v souvislosti s ní o ostrovu demokracie v meziválečné střední Evropě, o nejšťastnějším období rozvoje české kultury atp.“

Středočeská povltavská rovina, za plaňkovým plotem ohrady se mezi ovocnými stromy pasou tři zvířata. Koza, osel a lama. Chodí za sebou v legračním vláčku, nikdo nechce zůstat sám, když se jeden někam vydá, ostatní ho následují.