Vlak s ránem odjíždí celkem tichounce na víc než dvouhodinovou trasu. Z hlavního nádraží do hlavního města.

O čem to dnes bude? O příjmeních. Tedy: o českých příjmeních.

To jsem při pondělku přecházela – pěkně po své straně zebry – od Máje k Redutě – a proti mně – taky pěkně po své straně – nenápadný muž středního věku i postavy.

Co se Picassa týče, množství jeho obrazů, kreseb, soch a jiných objektů je tak velké, že je lze porcovat a zasazovat do souvislostí takřka neomezeně: podle uměleckých období, partnerek, míst pobytu.

Na Popeleční středu, což je v katolické tradici počátek čtyřicetidenní postní doby předcházející slavení Velikonoc, byla v kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze u Karlova mostu uvedena umělecká intervence architekta Josefa Pleskota.

Nedávno jsem slyšel v souvislosti s bojem proti koronaviru větu: virus je špatná informace obalená v bílkovině.

„Slavný hotel Thermal v Karlových Varech se uzavřel kvůli rekonstrukci,“ přečetl jsem si z barevných novin, které ležely na mé podlaze, elegantně přikryté vrstvou stavebního prachu.

Je to překvapivá, ale každopádně dobrá zpráva a zní skoro jako pohádka.

Jedna z klíčových cest k plné společenské rovnoprávnosti v USA, která vyvrcholila roku 2009 volbou prvního „černého“ prezidenta, započala paradoxně u Rýna pod palbou Wehrmachtu.

Vlastně jsem k tomu dospěl náhodou. Původně jsem psal studii o počátcích našeho úřednictva. Čím hlouběji jsem se do tématu nořil, tím více jsem dospíval k poznání, že se tu rýsuje téma daleko důležitější – totiž podíl moderního absolutistického státu na vzniku a rozvoji kapitalismu.