Všichni už déle než měsíc sledujeme křivky a statistiky. Jako sociolog bych tuto úvahu mohl věnovat nespolehlivosti dat a zrádnosti jejich interpretace.

Nejméně ze všech televizních pořadů mám rád ty, v jejichž názvu nalézám slovíčko „byznys“. Snad i proto, že pro „byznys“ nemám buňky.

Dobré ráno. Nevím, jestli to není troufalé, ale dnes bych se pokusil o proslov, vyprávění, povídku, vzpomínku, úvahu, příběh, podotknutí, příhodu, historii a doslov naráz. Všechno o čeledi Carabidae, čili o střevlících.

V březnu roku 1970 se začaly šířit chýry o tom, že tehdy nejslavnější anglická hudební skupina Beatles končí. Mohla za to prý nějaká věta, kterou utrousil neoficiálně Paul McCartney.

Možná jste si všimli, jak letošní prazvláštní Velikonoce v bazilice sv. Petra, přenášené do celého světa, doprovázela v pozadí dvě umělecká díla, která nepatří do stálé výbavy papežského chrámu: starobylý kříž ze Sv. Marcela a ikona Matky Boží.

Ve věku 92 let zemřel letos v březnu na covid-19 italský architekt Vittorio Gregotti. Vzpomínám si na jeho Kulturní centrum Belém v Lisabonu.

Je dva týdny před Zeleným čtvrtkem. Volá mi naše dobrá farní zubařka Maruška, že se ptá jiná Maruška, která se stará o květiny v kostele, jestli má objednat hortenzie na Velikonoce, protože je nejvyšší čas a jak že to vlastně bude.

Jsou tu Velikonoce. Pro většinu našich obyvatel mají barvu malovaných vajec a procitající zeleně. A jak by také ne?

Vzpomínáte na tu roztomilou scénu z Cimrmanovy Švestky, kde chorobně zapomnětlivému Ladislavu Smoljakovi z celé rozsáhlé debaty utkví jediné. A to, že „nesmí říkat žebřík“?

Ten příběh se odehrál před sto pětašedesáti lety v Kozojídkách, slovácké vesničce se jménem jako z pohádky. Tamní starosta Antonín Vařecha byl koncem léta orat strniště. Vrátil se domů k obědu a jeho žena ho vítala nějak zvlášť radostně. „Antošku, už je tá záhumenica naša, mamička umřeli před chvílú, už ležá v komoře na slámě. To byla s něma práca, ani sem neměla kdy navařit.“