Při pořádání písemné pozůstalosti po své tetě narazila jsem na odpověď do jedné ankety České televize. Otázka zněla: Čím pro mě bylo dědictví po rodičích?

Byl to den, na jaký člověk nezapomene nejspíš nadosmrti. Odjeli jsme do Říma na nějakou mezinárodní akci katolické mládeže, jejíž součástí byla i návštěva Castel Gandolfa.

Byl to, tuším, začátek prázdnin roku 1994, kdy jsme s kamarádem Petrem vyrazili na naši dharmovou toulku, uhranutí Kerouacovými Dharmovými tuláky.

S Vosto5, uskupením 8 lidí a Činohrou národního divadla jsme k třicetiletému výročí připravili projekt Sametová simulace.

Co se vám honí hlavou? Ptá se Facebook, když vás chce přimět, abyste ho nakrmili nějakým tím statusem.

Na dnešní den připadá podle Hesel Jednoty bratrské 19. verš z 1. knihy Mojžíšovy:

Žijeme v době, kdy se snažíme řešit problémy, které by dříve vůbec nemohly vzniknout. Příkladem mohou být fyzické a psychické potíže, které lidé mají, když se letadly rychle pohybují mezi různými časovými pásmy tam a zpět. Kdo chodil pěšky, tak něčím takovým samozřejmě trpět nemusel. Námořníci Kryštofa Kolumba se mohli utopit nebo dostat kurděje, ale přenastavovat přesýpací nebo sluneční hodiny skutečně nemuseli.

Básník a překladatel poezie z pěti jazyků Ivan Slavík by v těchto týdnech oslavoval sto let. To by bylo tak fajn!

„Příběhy jsou silnější než data a pomáhají realitu vytvářet,“ zoufá si Daniel Prokop v článku „Proč selhaly výzkumy u Trumpa a brexitu“ ze své nové knihy Slepé skvrny, kterou nedávno vydalo brněnské vydavatelství Host.

Ze svého stavení se dívám na dvě louky a les. Žasnu nad proměnou tohoto mého okolí během asi pěti let, co tu bydlím.