„Všudypřítomná smrt a morové epidemie posilovaly v době baroka touhu po životě.

V kulturní historii 20. století je mnoho žen, které mají můj obdiv. Jsou dokonce i takové, které bych prohlásil za své soukromé svaté, pokud lze ten výraz používat v širším než náboženském kontextu a pokud se do něj vejde člověk i se svými rozpory.

Slam obchodního centra je báseň o stavbě, která nás láká, svádí a nabízí se nám, zatímco až nás využije, vysaje a vycucne, rychle se nás zase zbaví. Z básně se dozvíme, jaké manipulativní prostředky obchodní centra používají k tomu, aby z nás dostala obsah našich kreditek. Dojde ale i na nečekané doznání, které rozhodně nebude lichotivé.

Před pár lety jsem přešel na elektronický kalendář. Pokrok nelze zastavit, ačkoli jsem dlouho vzdoroval a přepisoval adresy, telefonní čísla a důležité údaje, platné i napřesrok.

Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby je zázračným prodloužením života nešťastného kantora, který skončil zoufalým činem 8. dubna 1815 ve Voltuši pod horou Třemšín v Brdech.

Když jsem byl požádán, abych stvořil tuto úvahu, měla být pěkná vánoční.

Vím to: závidět se nemá. Vysvětlovali mi to odmalička. Ale přece se ani teď, v dospělém a rozumném věku, kdy totéž vtloukám do hlavy další generaci, sem tam závisti neubráním.

Řeším to každé Vánoce. Jak se začne blížit den D, tedy Štědrý den, v česko-moravských luzích zní zprava i zleva, zepředu i zezadu naše slavná koleda Narodil se Kristus Pán.

„Tu kníže vzplanuv strašným hněvem a vyskočil na zpuchřelý kmen, jenž tam v lese právě ležel, a vytasiv meč, zvolal: Lenochové a líných otců synové!

O čem to dnes bude? O tichu. Asi jste si také všimli, že ticho je ohrožený druh. Taje jako polární ledovce, vymírá jako mihule potoční a řídne jako přesvětlená tma.