Vánoce v Čechách jsou spojeny s vánoční hudbou, která se z kostelů přelila do domácností, do obchodních domů, kaváren, line se z obrazovek, z rozhlasu a kdoví odkud.

Dobré ráno. Před dvěma dny, ráno – zrovna když jsem psal ranní úvahu o adventu a narození – zazvonila pošťačka a podala mi parte.

Kakost lesní si protřel fialové oči a zadíval se na oblohu. „Dneska bude jen slabý proměnlivý vítr,“ zívl a jako prsty rukou doširoka rozevřel listy. To těžko, pomyslel jsem si, protože jsem právě v jednom ze svých hotelových pokojů slyšel meteorologickou předpověď, kde o slabosti nepadlo jediné slovo.

Pomáhal jsem kamarádovi při psaní scénáře o práci našich vojáků na zahraničních misích, především v Afghánistánu.

Tak jsem si konečně udělal radost. Ocitl jsem se na Kopnické zemské silnici, neboli Köpenicker Landstrasse, a vydal se za hejtmanem z Kopníku.

Když v poslední době slyším z úst některých politiků obdiv k Číně, nemohu si nevzpomenout na konec 60. let, kdy z některých příslušníků mé generace zaznívala podobně vášnivá slova, která obdivovala Mao Ce-tunga.

„Začíná jeden z nejkouzelnějších měsíců v roce,“ poznamenala na první adventní neděli před večerním tahem nejúspěšnější české loterie neznámá televizní moderátorka.

Soudě dle četnosti záporných reakcí v médiích nejsem zdaleka jediný, koho pobouřily nedávné výroky Jany Jochové, šéfky Aliance pro rodinu.

Dnes Mladou Boleslav vnímáme jako město výroby automobilů, město spojené s moderní dobou, ale její historie je úctyhodná.

Goethův dům ve Výmaru jsem navštívil vlastně jen z jakési vnitřní povinnosti. Po dvaceti letech jsem se znovu začetl do Fausta.