Tingltanglové divadlo Semafor bylo založeno 30. října 1959 a Jiří Suchý se narodil 1. října 1931.

Málokterá krajina je propojena s básníkem tak, jako je to v případě kokořínského dolu s Máchou.

Pálava, Mikulov, přehrada a vinohrady představují nereflektované šifry pro naši Itálii, ambasádu paprsků středozemního Slunce, českou, pardon, moravskou Arkádii, nejsevernější výběžek svobodného románského jihu...

Nedá mi to, abych se u toho také nezastavila. Smrt Hevrin Chalafové, kurdské stavební inženýrky a političky, mi nejde z hlavy.

Mám rád ta místa v povídkách Gustawa Herlinga-Grudzińského, kdy spisovatel zarazí spád spletitého vyprávění jednoduchou otázkou „Co ještě popsat?“.

Mezi nejznámější světové spisovatele se rakouský Peter Handke zařadil už svým prvním románem Sršni. Tehdy mu bylo 23 let. Ve stejném roce už schůzoval s velikánem německé literatury Günterem Grassem na setkání Skupiny 47 v Princetonu. Už během něj se projevila Handkeho temperamentní povaha, když vystoupil a tvrdě kritizoval „impotentní popisnost“ tehdejší německé prózy.

Náhodou padl můj zrak na výklad onemocnění zvaného růže. Dříve se mu také říkalo „oheň svatého Antonína“, odborně jde o Erysipel – streptokokové onemocnění kůže.

Pamatuju si to už z gymnaziálních hodin filozofie, jichž se nám v oktávě dostávalo coby vyvrcholení základů společenských věd.

Talenty se dají využít různým způsobem. Odpovídá to ostatně už samotnému pojmu talent.

O čem to dnes bude? O takové podivnosti. Učeným slovem se jí říká apofénie. Taky jsem to slovo dlouho neznala.