Nikdy jsme neměli hezky zařízený byt. Nikdy se totiž zařízení bytu nevybíralo jako celek.

V letadle jsem si ho všiml okamžitě – vedle cestujících oblečených do floridského podnebí v kraťasech, sandálech a tričku, působil ten štíhlý, vzpřímený muž v dokonale padnoucím obleku s kravatou a afrem na hlavě jako z jiné doby.

Snažím se to Ondřejovi už potřetí vysvětlit.

My jsme přece neměli kolonie, opakuje se čas od času argument hájící naši neochotu podílet se na řešení uprchlické a migrační krize.

Po nějakém čase jsem se vypravil do Zlína, kde jsme s redaktorkou Markétou Ševčíkovou natáčeli pořad o baťovské architektuře.

Charakterizovat Afriku nějak obecně snad ani nejde. Obrovský kontinent nabízí neuvěřitelně kontrastní rozdíly doslova na vzdálenostech i pouhých kilometrů.

Kdyby paní Müllerová řekla: „Tak nám zabili smrt, pane Švejku,“ nemohlo by následovat: „Kterou, já znám dvě? “ I menší chytráci totiž vědí, že smrt je jen jedna.

Už jsme si zvykli číst a poslouchat vesměs samé špatné zprávy, namátkou: Chorvaté bědují: nejsou lidi.

Letím do města, které se od mého rodiště nachází o něco blíže rovníku. Během turbulencí vedle mě žena středního věku vyjekne, pak se omluvně usmívá.

Každý v naší společnosti má právo na život, na soukromí, na svobodu pohybu, pobytu a projevu - a na svůj strach.