Prohlížím si fotku, která mi zbyla po našem posledním setkání v Praze. Ten úplně vpravo, usměvavý šedesátník v modrém obleku se jmenuje Bassám Aramín. Překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že ten muž jemných způsobů od svých sedmnácti let seděl v izraelském vězení.

Někdo říká, že branou do dospělosti je chvíle, kdy se stanete rodičem. Druhý, že je to okamžik, kdy si připustíte, že není nad to se dobře vyspat a že mega hustý večer je ten strávený doma, v teplákách na gauči. Pro třetí je tím přerodem den, kdy se děti přestanou smát vašim vtipům a začnou nad nimi kroutit očima a ohrnovat nos.

Z on-line nástrojů, které vtrhly do našich životů zároveň s příchodem internetu někdy v devadesátkách, naše zvyklosti pravděpodobně nejvíc proměnil e-mail. Zdá se mi však, že zároveň vychází z módy.

Otázky typu: Proč píšete? Kde berete nápady? Baví vás to ještě, když je vám tolik let? Tyto otázky dostávám na besedách, ale i na ulici dost často a většinou na ně odpovídám předem naučenou větou: A co mám dělat, když všechno ostatní umím ještě hůře a něčím se živit musím?!

Stojím před starou knihovní skříní zabírající celou stěnu pokoje. Zadání je banálně pragmatické – mám si vzít, co chci, vytřídit, co by mohlo mít případně ještě nějakou cenu v antikvariátu, a zbytek se vyhodí.

Sestupujeme s průvodkyní do spodních pater jeskyně. Je zcivilizovaná, osvětlená, protkaná sítí prozkoumaných cest. Klesání usnadňují dřevěné nebo kovové schody. Přesto tady nejsme doma. Těm prastarým masám kamene a chodbám, vyhloubeným během miliónů let trpělivě pracující vodou, z níž se vysrážely tisíce podivných útvarů, nerozumíme.

Je-li v tom či onom městě k mání trh, musím ho stůj co stůj navštívit. Rozjitřit smysly a prožít zároveň okouzlení návštěvníka galerie i vzrušení diváka veřejné popravy, radost obecenstva cirkusu i zmatek zedníka na stavbě babylónské věže.

Obří potlesk. Vzrušení. Výkřiky. Slzy v očích. Je to v cajku, říkám si. Přesně tohle udělá dnešní večer. Chvíle transcendence. Okamžik proměny obyčejných věcí v jevy neobyčejné. Proměna písku ve zlato. Vody ve víno.

Počátkem listopadu se tradičně konají Jeronýmovy dny, víkend věnovaný přednáškám a besedám týkajícím se překladatelství a tlumočnictví. Svatý Jeroným je patronem překladatelů, jelikož je autorem Vulgaty, latinského překladu Starého i Nového zákona z původních jazyků.

Jeho tvář odněkud znám. Procházím emocionálně nabitou expozicí Památníku Zámeček na kraji Pardubic, která je věnovaná místním obětem heydrichiády, a přemýšlím, kde jsem se s touto podobiznou už setkala. Na dobovém plakátu je umístěna černobílá fotka mladého muže a nad ní velký česko-německý nápis: „100 000 korun odměny! Kdo zná tohoto muže a kde se zdržuje?“