Každý člověk by měl být sběratelem. Tím, že sbíráte staré zajímavé věci, se vlastně seznamujete s historií nějakého oboru, s vývojem lidského umu a vůbec si všelijak rozšiřujete obzory.

Když jsem byl malý a nerozumný, měl jsem nějak zafixováno, že Březen – měsíc knihy, má cosi společné s příslovím březen – za kamna vlezem. Co taky jiného za kamny dělat, že?

Jarní prázdniny jsou nádherný příklad toho, jak byrokracie dokáže likvidovat radost světa. Máte hned dvě krásná slova, slova z první desítky hitparády slov, neboli „jaro“ a „prázdniny“. Na tom se nedá nic zkazit, že? Ale dá.

V době mého mládí se kuchařské zkušenosti předávaly většinou v rodině. Moje babička i maminka byly skvělé kuchařky, ale já mívala bohužel o víkendech naprosto jiný program než stát u sporáku.

Když jsme se chystali navštívit naši dlouho a těžce nemocnou kamarádku, zeptali jsme se jejího bratra, co jí můžeme přinést – co zvládne přijmout a co jí možná i potěší. V krátkém výčtu se objevila také položka „dobré sušenky“ a jejich pořízením jsem byla pověřena já.

Divadlo je magický svět… vůně šminek, tajemství, kulis a rekvizit, které z hlediště vypadají opravdově, ale z blízka se ukáže, že je to polystyrén, který jen vypadá jako kniha.

Nemám a nechci. Tak to je odpověď, kterou docela často používám, když se mě pokladní v obchodě zeptá, jestli mám jejich kartu.

Nedávno jsem se dostal k článku, jehož autor zpochybňoval důležitost pravopisu a gramatiky v internetových diskusích.

Všichni to známe: počítač odmítá pracovat, dělá z našeho pohledu nesmysly a odborník nám radí „restartujte ho“.

Národnímu památkovému ústavu v Českých Budějovicích se podařil počin, ze kterého bude mít radost nejeden Jihočech. Vydal knížku o návesních kaplích, které zdobí naši krajinu, osady i místa u cest.