Taky jste už začali přemýšlet, jak to letos uděláte s vánočními dárky? Asi ano, protože, vejdete-li do kteréhokoli obchodu, vznáší se kolem vás melodie o Ježíškovi.

Téměř všichni jsme zákazníky, ale jen někdo je i prodavačem či prodavačkou. I já se ocitla za pultem. Ne, nechtěla jsem být prodavačkou a ani jako dítě jsem si na ni nehrála, na rozdíl od některých svých vrstevníků a vrstevnic.

Na podzimní procházce parkem jsme s kloučkem batolícím se šustícím listím udělali výměnu: on mi podal uschlý list a já jemu spadlý kaštan. Byla to spravedlivá směna?

Zažívám to každoročně v tomto předvánočním období. Zatímco moje kamarádky řeší, kolik druhů cukroví musí stihnout napéct, kolik že oken k umytí jim ještě zbývá a kde je potřeba zasáhnout celou škálou čisticích prostředků, já zůstávám naprosto klidná.

Moc dobře si pamatuju na jeden hon, který se v naší vsi konal před drahnými lety.  Je to skutečně moc dávno a mnozí jeho aktéři už nejsou mezi námi.

Podzim. Lidé ho většinou nemají v oblibě. Před několika lety jsem byl účastníkem školení, v rámci kterého se nás lektor při jednom cvičení zeptal, které roční období máme nejraději.

Mikulášskou nadílku jsem v dětském věku chápal jen jako nadělovací předkrm před hlavním vánočním přídělem. Takové malé Vánoce nanečisto.

Češtinu mám rád. A také si rád hraji se slovy. Zkoumám, jak vznikla, co ve své podstatě znamenají a co by také znamenat mohla. Mými favority jsou slovíčka, která se tváří nevinně, ale jen na první pohled.

Už jste nepochybně někdy četli nebo slyšeli o člověku, který chodí po ulicích s velkým nápisem: Potřebujete obejmout? A ochotně nabízí svou náruč tomu, kdo skutečně tuto potřebu cítí.

S přicházejícím adventem nastává doba dopisů pro Ježíška. Tlusté letáky, plné pestrobarevných obrázků, sice dětem vehementně naznačují, jak by jejich přání měla vypadat, ale děti se občas nenechají tak snadno ošálit.