SEBEterapie

Neustále se ohlížíme na ostatní, ale zapomínáme na sebe. Naše rozhodnutí jsou ovlivňované druhými, ale upozaďujeme to, co bychom chtěli my sami. Žijeme životy našich rolí, ale to, co bychom chtěli opravdu my, to přechází na druhou kolej. Ale co kdybychom se začali dávat na první místo? Co kdybychom prostě jenom byli tím, kým skutečně chceme být?

Je to o nás a na nás. Přesto jsme tolik závislí na názoru vnějšího světa. Jen ti jediní, s kým je nám předurčeno žít jsme my sami. A v žebříčku priorit se shazujeme na ty nejnižší příčky. Škoda, říkám si. A tam nahoře je tak fajn.

Každý člověk je v něčem dobrý. Od narození. Máme své přirozené talenty, které, když aplikujeme do praxe, tak se díky nim dostáváme do flow. A ve flow dosahujeme fantastických výsledků. Dostáváme se do excelence. Z mého pohledu je poznání silných stránek gamechanger. A taky opěrný bod naší sebedůvěry. Já ty své našla. Tak proč ne i vy?

Něco jsem však nepředpokládala. Že je budu aplikovat i jinde a jinak, než jak jsem si myslela na začátku. Ale byl to proces. Všechno je to proces. Který však právě poznáním přirozených talentů odstartoval. A dostal mě tam, kde už chci být celý život. Kruh se uzavřel. Budou i tím vaším životním ukazatelem?

Dokonalý vztah se buduje. Dokonalá práce se buduje. Dokonalý život se buduje. Nezískává se hned. A velmi často vzplane z čisté touhy to jenom zkusit. Protože to chceme zkusit. Ne, že musíme. Ale chceme. Vztahy, práce, život jako takový. Naše volby ovlivňované našimi checklisty v hlavách, které však mnohdy jsou stejně dlouhé jako seriál Ulice. Čili jsou prakticky nekonečné. Ale čím více bodů na checklistech najdeme, tím méně pravděpodobnější je někoho nebo něco takového, co všechno splní, najít.

Další díl SEBEterapie přesně toto rozebírá. Nástroj či metodu, která vztahy bortí nebo je naopak posiluje a nutí nás vytrvat v aktuálním nepohodlí, protože to za to stojí. Používaný nejen ve vztazích, ale taky v práci či životě obecně. Pracující s našimi hormony, které v nás vyvolávají slovíčka „chci“, „musím“ nebo „měl/a bych“. Podle kterého z nich se budete řídit vy? A kterému slovesu dáte tu největší moc rozhodovat? Já volím „chci“. Protože vím, že můžu. A co vy?

Bojíme se udělat změnu. Věci odkládáme na „až“ a používáme slovo „příště“. Obáváme se nejistoty, rizika z neznáma. To je to, co nás drží zkrátka. Ve skutečnosti tím největším hazardem je předpokládat zítřek. Očekávat, že i zítra dostaneme těch 24 hodin na to, abychom mohli udělat něco jinak. Mnohdy to neuděláme, ale domněnka, že dostaneme další šanci nám stačí. Ale co když ten zítřejší den nenastane?

Memento mori. Pamatujte na smrt. Protože jediné dvě pevně dané věci v našem životě jsou narození a smrt. A to ostatní je nejasné a proměnné. Udolejme tu naši opici v hlavě, která nám říká, že tady, tam, kde teď jsme a stojíme, je dobře. Ne výborně, ale dobře. Jenže dobře je za 3.

I další díl SEBEterapie přinese uvědomění. A možná otevře oči. Nebo taky ne.

Chcete ve svém životě něco jinak? A co konkrétně by to mělo být? Zhubnout na svou vysněnou váhu nebo kariérní posun? Není to nereálné. Tedy za předpokladu, že změníte to, co děláte dnes. Jak se chováte, na co myslíte, co cítíte. Protože jak můžete chtít něco jinak, když pojedete stále ve stejných zajetých kolejích?

Přichystejte si tužku a papír, tento díl bude praktický. Když si dovolíte pojmenovat a představit svůj život, který chcete mít. Tu změnu, po které toužíte. A definujete si to, kým jste dnes. Protože přesně tomuto člověku je načase dát své sbohem. Jste připraveni?

Mám na vás otázku – skutečně žijete tu nejryzejší formu života? Je to to „ono"? Vstáváte s nadšením? Nebo věci, které chcete udělat, odkládáte na „AŽ"? Nebo na „PŘÍŠTĚ"? Ale co když to „příště" nenastane. Co když vám na dveře zaklepe rakovina. Nebo něco podobného, co mění pravidla hry.

Rakovina byla to nejlepší, co nás v životě potkalo. A to říkám s kamenným výrazem a maximální upřímností. Srovnala priority. A naučila nás žít „teď a tady". A pouštět se do věcí víc po hlavě. Nepřemýšlet tolik.

Vy na ni však čekat nemusíte. Tento díl berte podnět k zamyšlení (se). A ke vzkříšení upřímnosti k sobě. Protože pokud nebudete upřímní k sobě, ke komu byste měli?

Dovolit si pojmenovat je alfou a omegou změny. Životní, profesní, osobní – dosaďte si, co chcete. A změna je volba. I změnit práci je volba. A k tomu tak nějak směřuju. Pomalu, ale jistě směřuju k opuštění oboru, který baví, a přechodu do světa, který naplňuje. A tento podcast je jedním z akčních kroků, jenž k naplnění cíle vede.

Je zákonitě stanoveno, že pokud si určíme cíl cesty a půjdeme po ní krok za krokem, dojdeme tam, kam chceme. Nebo budeme alespoň za pár dní někde zcela jinde, než jsme dnes. A tento podcast je, jak už bylo řečeno, jedním z akčních kroků ke splnění vize, kterou nyní mám. A která je větší, než jakou jsem si kdy uměla představit.

Tak se pojďte na tu cestu vydat se mnou. A dovolit si pojmenovat i to, co je vysoce nekomfortní. Ale co nejvíc posouvá kupředu. Pojďme někde společně začít. A uvidíme, co se stane.