Jídlo pro radost, to je titul knihy Evy Ferrarové. Co si, podle ní o nás budou říkat budoucí antropologové jídla? „Troufla bych si tvrdit, že nebudou říkat nic, protože žádní nebudou. My všechno sníme, zničíme a pravděpodobně nebude co jíst. Ale hypoteticky by mohli nazvat naší epochu jako dobu masovou.“ Cítí ona sama z jídla radost? Jsme v jídle manipulovaní? Zabývali se lidé odpradávna tím, co jíst a nejíst? A jak se témata zdraví a jídla prolínají historií?