Mnichovská dohoda byla tvrdým zásahem do existence Československa. Spolu s následným konce státu po okupaci nacistickými vojsky na jaře 1939 jsou to hlavní témata, která jsou stále trvajícím traumatem.

Byl generál Syrový viníkem Mnichova? Hrdinu s páskou přes oko odsoudili po válce jako kolaboranta

Odhalujeme mýty, polopravdy, dezinformace či lži z naší historie.

Všechny díly podcastu Jak to bylo doopravdy můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

History

Society & Culture

Přezdívku „zuřivý“, kterou novinář a literát Egon Ervin Kisch získal, byla odrazem jeho emocemi překypující povahy. Jeho nadšení jít za tématem, dokonce i do prostředí na dně společnosti. Vedle úkladných mordů, kriminality, to byly i nevěstince a prostitutky, stejně jako další sociálně nejslabší části společnosti. Kisch byl oceňovaný, kritizovaný, zatracovaný, v období socialistického Československa pak stavěný na i „piedestal“.

Zuřivý reportér Kisch zaplatil vysokou cenu za to, že sloužil režimu, říká historik

Pohledem člověka 21. století je k neuvěření, že v éře socialistického Československa existovaly rozsáhlé soubory zakázaných autorů, ale také knih a tiskovin. „Pašování začalo počátkem 50. let tzv. balónovými akcemi, kdy sem byly ze Západu posílány letáky a drobné brožurky. Od roku 1956 americká zpravodajská služba začala financovat knižní projekt, kde vycházely i knihy, a to včetně revue Svědectví,“ popisuje badatel Radek Schovánek v pořadu Jak to bylo doopravdy.

Díla zakázaných autorů se sem za totality pašovala. Estébáci se infiltrovali a škodili, říká badatel

Zákon č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky vlastně symbolizuje komunistické Československo. Na jeho podkladu byly odsouzeny tisíce lidí, další dostávali tresty smrti. A přitom to měl být zákon, který měl „jen“ chránit stát.

Zákon na ochranu lidově demokratické republiky se stal gilotinou, míní historik Tůma

Film okouzlil nejen diváky, ale také vedení totalitních států. Dobře si totiž uvědomovali, jaký je v nich propagandistický potenciál – a dělali to nacisté i komunisté. V českých zemích byla éra rozvoje zvukového filmu spojena s osobností Miloše Havla. „Představoval největšího filmového magnáta, bylo na něj ,vidět‘ už od první republiky, filmu se totiž věnoval už od svých 18 let,“ vysvětluje publicistka Krystyna Wanatowiczová.

Filmový magnát Miloš Havel se snažil uhrát, co mohl. Kolaborantem ale určitě nebyl, míní publicistka

je dnešní díl cyklu Jak to bylo doopravdy. O tom, jestli opravdu přispěly k pádu komunistické totality v zemích za železnou oponou pátrala Ivana Chmel Denčevová. Režie Michal Bureš.

Byl generál Syrový viníkem Mnichova? Hrdinu s páskou přes oko odsoudili po válce jako kolaboranta

Download our free app to listen on your phone