GS Talks

Janek Rubeš je reportér, investigativec, žurnalista a jeden ze dvou „Kluků z Prahy”, kteří točí videa o tom, co v hlavním městě stojí za to vidět a čemu se naopak raději vyhnout. Jeho práce ho předchází, a proto když s ním jdete po ulici, potkáte za hodinu deset fanoušků, kteří se s ním chtějí vyfotit. 

My jsme se ale s Jankem pustili do trošku jiného „projektu“. Zjišťovali jsme, jaký má vztah k oblékání a módě. Byl to trošku oříšek, protože tohle téma, jak sám Janek říkal, pro něj není snadné. Nakonec z toho ale vzniklo zajímavé povídání o tom, proč nejraději nakupuje v sekáčích, proč jim důvěřuje víc než klasickým obchodům s módou, proč by si na sebe nikdy neoblékl kraťasy či maskáče a o spoustě dalších věcí. Samozřejmě jsme se dostali i k nejoblíbenějším a nejméně oblíbeným místům Janka Rubeše, k tomu, jak je možné, že v Praze prodávají lahev s vodou za 800 korun nebo k tajnému tipu na nejlepší jídlo a pivo v Praze.

Druhý díl podcastu GS Talks s Adamem Gebrian, architektem, teoretikem a propagátorem architektury. Díl na vaše přání! Na první rozhovor s Adamem nám přišlo hrozně moc reakcí, těch krásných a pozitivních, i těch negativních. Všechny pro nás i pro Adama byly cenné a důležité. Přišlo taky spousta přání slyšet další povídání Adamem, a tak jsme jim rádi vyhověli. Tentokrát byla řeč o Adamových názorech, o tom, proč nechce být pro nikoho v ničem inspirací a proč by nikomu nepřál jít jeho osobní cestou, proč nesnáší reklamu a marketing, proč se mu nelíbí reklama dopravního podniku, proč je téměř nemožné ho urazit nebo proč je nastavením sólista, ale snaží se jím nebýt. A o spoustě dalších věcí. Tak si to poslechněte.

Děkujeme za přízeň a odebírejte nás i na našem novém instagramovém profilu GS_Talks_podcast, kde najdete i bonusové videa s našimi hosty.

Ferdinand Leffler je zahradní architekt, krajinný designér a zakladatel ateliéru Flera. A taky moderátor a tvůrce oblíbeného seriálu České televize Ferdinandovy zahrady. Ferdinand je zároveň i lektor, učí ostatní, jak svépomocí pečovat o své zahrady a jak je upravit tak, aby se v nich všem členům rodiny dobře žilo. Rozhovorů tenhle nesmírně charismatický muž, kterého lidé zastavují na ulici s tím, jestli není Bruce Willis, rozdal bezpočet. O módě, oblékání a stylu ale žádný.

A tak jsme se Ferdinanda ptali právě na to. A zjistili jsme třeba, že Ferdinand oblečení vnímá jako umění ve veřejném prostoru, že měl jednu dobu "tričkovou obsesi" nebo že nejbližší jsou mu věci, které jsou tak funkční, až jsou krásné. Dozvěděli jsme se také, čí styl se mu líbí, co ho inspiruje, proč se jako Bruce Willis neobléká, jaký je jeho nejoblíbenější a nejpodivnější kousek v šatníku, co nosí do práce nebo proč je v jeho 45 letech ten pravý čas na módní restart.

Marian Jelínek chtěl být původně vrcholovým hokejistou. Osud ale rozhodl jinak, a tak se kvůli úrazu vrcholového sportu vzdal. Stal se trenérem a mentálním koučem. Jeho rukama prošly světové sportovní hvězdy, jako je třeba Tiger Woods nebo Jaromír Jágr, jehož osobním trenérem byl Marian mnoho let.

S Marianem jsme řešili samozřejmě oblečení, mluvili jsme o tom, proč je pro něj dress code naprosto určující a proč nemůže přijít do hokejové šatny v obleku. Řeč byla i o tom, proč dobré oblékání pomáhá posilovat pozitivní vztah k sobě samému a proč je to podle Mariana důležité. Povídali jsme si ale i o jiných věcech: o tom, jak nás vlastní myšlenky mohou limitovat v našich výkonech, jak se takového oslabení zbavit, jak se „nastavit“ na úspěch nebo proč je v životě nutně potřeba trochu nepohodlí. Řešili jsme i to, proč lidé tak rádi hodnotí ostatní, proč to k ničemu dobrému nevede a jak se naučit nehodnotit. 

Petr Fejk je dlouholetý emeritní ředitel pražské zoo a bývalý vrcholový manažer. Kromě toho je také čtyřnásobný otec. Má dvě dospělé a dvě úplně malé děti a obrovské množství zkušeností. Právě proto jsme ho požádali o rozhovor, který jsme se ke Dni otců rozhodli věnovat všem tátům a synům, všem, kterým táta chyběl nebo chybí, a v neposlední řadě i projektu Patron, který pomáhá dospívajícím v dětských domovech a který už několik let podporujeme. 

Výjimečně jsme se tak v podcastu GS Talks nebavili o cestě k oblékání a vlastnímu stylu, ale mluvili jsme o Petrově otcovské cestě, která nebyla vždycky lehká. Povídali jsme si o tom, jaké to je být tátou čtyř dětí, jak se liší výchova v mládí a starším věku a jaký je rozdíl mezi výchovou kluků a holek. A řeč byla i o tom, jaká by měla být role táty nebo o tom, jak zvládnout při otcovství vlastní emoce a ego. Petr se s námi zároveň podělil o vysvědčení jeho otcovských schopností, které mu vystavily dnes už dospělé děti, nebo o to, čím zaručeně zaujme své dva malé syny. 

Adam Gebrian, architekt, teoretik a propagátor architektury. Jeho cesta k oblékání začala už v dětství, kdy si odmítal nechat diktovat, co má nosit. Jako (snad) všichni architekti si i Adam prošel all black obdobím, aby během svého pobytu v Los Angeles chodil dva roky v jedné mikině a kraťasech a po návratu do Česka zase výhradně v oblecích. Jak sám říká, má jich okolo dvaceti, v mnoha barvách. Kromě toho má Adam Gebrian slabost i pro boty. Ve svém botníku má na třicet párů bot, z nichž každý slouží výhradně k jednomu účelu. K módě přistupuje podobně jako k architektuře - oboje zkoumá, prohlíží, sleduje a hodnotí. „V obojím mě ale zaujme tak jedno procento věcí,“ říká.

Josef Petr je sociolog, lektor kurzů pro muže, zakladatel Suchýho února a dlouholetý (dnes už bývalý) šéf Ligy otevřených mužů. Stejně jako my se i Liga otevřených mužů pohybuje ve světě mužských témat, ale společnou máme ještě jednu věc. Už několik let podporujeme v rámci akce Den otců jeden z projektů LOM, který pomáhá klukům a mladým mužům z dětských domovů. Stejně tomu bude i letos, kdy Den otců připadá na neděli 16. června. 

S Josefem jsme si proto povídali jak jinak než o mužích, o jejich světě, emocích, o pláči nebo vzteku, o otcovství a výchově dětí nebo o tom, co společnosti předaly minulé generace a co předáme dalším generacím my. Řeč byla i o tom, co o mužích vypovídá, když o sebe (ne)pečují, co o nich říká jejich oblečení nebo o tom, proč slovo zženštilý už v dnešní společnosti nemá mít své místo.