Dvojice mužů, která se po poměrně krátké době spíše rozpačité (a hlavně pragmatické) spolupráce střetla v pookupační části tzv. krizového období 1968/69 o podobu normalizace v Československu.
Už více než sto let lidé zkoumají kosmické záření. Současní vědci kvůli tomu jezdí do Augerovy observatoře v Argentině, v roce 1912 pro jeho zkoumání stačil přístroj na měření radioaktivity a balon.
Západně od pražské Ruzyně se za hradbou lesní zeleně ukrývá objekt bývalého kláštera. Areál odsouzený totalitní mocí k zapomnění však v posledních letech ožívá a zdá se, že se navrací k původnímu účelu.
Dalo by se říci, že to byla běžná pražská rodina. Kropáčkovi, kteří bydleli v Praze v dnešní Buzulucké ulici. Otec – Václav Kropáček byl podplukovníkem československé armády, manželka Božena v domácnosti a měli dvě děti, dceru a syna.
Věčně odbojné Polsko: ozbrojený protikomunistický boj až do poloviny padesátých let, roky revolt 1956, 1968, 1970 a 1976. A pak rok 1980, kdy po vlně stávek vznikají a jsou nakonec státem uznány nezávislé odbory Solidarita.
V posledním dílu se dostaneme do porevolučního období, tedy od listopadu 1989 do Krylovy smrti v březnu 1994. Připravila Ivana Chmel Denčevová s historikem Michalem Stehlíkem a hudebním publicistou Alešem Opekarem.
Tentokrát se dostáváme do období začátku 80. let, kdy se Krylova tvorba v porovnání s novými hudebními trendy dostávala do lehce konzervativní podoby. Zároveň ale získával novou popularitu koncertováním pro krajany.