Mezi nepřátele komunistů patřili vedle demokratů a ideových odpůrců také lidé nábožensky orientovaní. Zásahy se jich týkaly, přestože „na papíře“ existovala náboženská svoboda. Takže sice lidé mohli do kostela chodit, posílat děti na výuku náboženství, ale zcela jasné bylo, že za to budou nějakým způsobem „potrestání“.