Jedním z největších vykonstruovaných politických procesů v celém komunistickém bloku byl v listopadu 1952 proces s Rudolfem Slánským a spol., jak ho tehdy označili. Na konci bylo 11 trestů smrti a jejich popel skončil někde na zamrzlé silnici. Tyto „nevinné oběti“ ale před svými procesy také posílaly lidi na šibenice a podílely se na trestech pro celé rodiny odsouzených. Každá revoluce tak požírá své děti, jak tvrdil už francouzský revolucionář Pierre Vergniaud.