Olomoucká scéna pustila do Prahy kometu, která nejen, že je žena, ale tvoří trendy v přístupu k vegetariánské a veganské kuchyni. Mé díly s ženami v gastru dostaly nový rozměr zejména po poslední Lukášovo Hejlíkovo Velké Žranici. Miluška dokazuje, že i s šarmem, ženským citem, jemností a elegancí se dá fungovat v machistickém a egoistickém českém gastru, a že by se ženy rozhodně neměly bát v něm pracovat. Jak vidí ženy a muže v kuchyni? Je to podobné jako s trendem vegetariánství, bezlepku či veganství. Byly to trendy malé a mnozí se jim smáli. Nyní jsou to trendy citelné, valí se světem a mnozí do nich naskakují, jelikož za čas by mohli stát mimo hru.

Půjčím si popis z Gourmet academy, kde má Miluška kurzy: I přesto, že jste o ní možná ještě neslyšeli, patří Miluše Makó momentálně k hvězdám české gastroscény.  Pustila se totiž odvážně na tenký led vegetariánského a veganského vaření a začala za pochodu bořit všechny mýty o tom, že „bez masa“ znamená „nudně“. Její temperament, živelnost a autenticita jsou totiž nepřehlédnutelné a vryjou se vám pod kůži. Stejně jako neuvěřitelná jídla, která vaří a podává. Lépe bych to nepopsal. 

Z mého pohledu i dlouhodobě z pohledu diskusí o ženách v gastronomii. Jednak já sám jsem za svůj profesní život zažil spoustu šéfových, které byly fantastické, i moje manželka je vysokou manažerkou. Mezi výčepními se prosazují ženy a mění ten tuhý pivní svět. Už prostě nejsou devadesátá léta. Věřím v to, že trendům se musí pomáhat a vítat je s otevřenou náručí. Miluška ukazuje, jak nám ženy mužům otevírají v mnohém oči, kultivují nás, učí nás novým pohledům a přetváří za pochodu image gastronomického oboru, který zejména i díky mužům působí zbytečně tvrdě, krutě, egoisticky a zabedněně.