Musím se vám k něčemu přiznat. Dlouhá léta jsem žil ve strachu. Jako kluk jsem měl strach ze smrti. Ne však ze smrti své vlastní, ale ze smrti mých rodičů a příbuzných. Pak jsem měl strach, že se nedostanu na dobrou školu, měl jsem strach, že nejsem dost chytrý nebo že nejsem dost hezký, a tak jsem měl strach, že si nenajdu ženu, která by mě milovala. Také jsem měl strach, že si nenajdu dost dobrou práci nebo nedosáhnu dostatečného vzdělání. Zkrátka a dobře, od dětství až do dospělosti jsem měl v sobě hodně strachů, před kterými jsem neustále někam utíkal. Dlouho jsem si myslel, že mít strach je něco špatného. Předpokládal jsem, že ten, kdo se v životě bojí, není dost dobrý, a tak je potřeba proti strachu bojovat.