
Sign up to save your podcasts
Or


Učení je mučení. Tento rým zná snad každý, kdo prošel vzdělávacím procesem. Ale musí to být skutečně tak? Lektorka a konzultantka osobního a profesního rozvoje Denisa Dědičová v nové epizodě podcastu Mozkovna vysvětluje, jak se učit efektivně a co je důležité pro to, abychom se nejen učili, ale i se něco naučili. „Ideální je, abychom nezůstali jen u zakódování informací. Já tomu říkám smrt zvýrazňovačem. Často si jen podtrháváme, co si chceme zapamatovat, ale otázka je, jestli nám to do té paměti vůbec dojde. Proto radím, zahoďte zvýrazňovače a naučte se číst aktivně,“ radí Dědičová s tím, že každý by si měl najít vlastní styl učení se a trénování mozku, který mu vyhovuje.
Spokojený vztah je něco, po čem skoro všichni přirozeně touží. Jak ho ale vybudovat a udržet? A může žít člověk spokojeně i sám? Nejen na tyto otázky v nové epizodě podcastu Mozkovna odpovídá psycholožka a párová terapeutka Eliška Remešová. „Ve vztahu je důležitější být milý, než mít pravdu. Často se stává, že jsme ve vztahu spíše s vlastním egem než s partnerem. Schopnost být laskavý je pro dlouhodobé vztahy nesmírně důležitá, byť se o ní tak často nemluví,“ říká Remešová.
Když se řekne psychopat, asi nikdo to nebude vnímat jako pozitivní hodnocení. Jak ale vysvětluje psychiatr Radkin Honzák, existují jak „zlí“, tak i „hodní“ psychopaté. „Samotný pojem je dnes z odborného hlediska neobsazený, používá se spíše hovorově. Skupina odborníků pod něj řadí ty lidi, kteří se od běžné populace liší tím, že necítí strach. Panuje přesvědčení, že když se řekne psychopat, tak to musí být ničema, asociál a potenciální vrah. Ale jsou i dobří psychopati, kterým chybí ten antisociální aspekt, jen nemají strach a emoční svět je pro ně trochu neslaná dieta. Potřebují silnější impulsy. Ti zlí jsou agresivní a ti hodní se spíše vrhají do riskantních situací,“ vysvětluje Honzák v novém dílu podcastu Mozkovna.
Podobně jako na alkoholu nebo na gamblingu, i na moderních digitálních technologiích se můžeme stát závislými, upozorňuje v nové epizodě podcastu Mozkovna psychoterapeut a autor knihy Digidetox Matěj Krejčí. Závislosti jsou podle něj dvojího typu. „V dnešní době už jsme spíše závislí na informacích, pozitivní zpětné vazbě, dokonalosti a rychlosti. To je větší problém než samotné technologie. Ty samy o sobě nemusí být problém, ale naše chování skrze ně se může problémem stát a prohlubovat určitou závislost. Druhý typ závislosti spočívá v tom, že často veškerou paměť máme v mobilu – narozeniny, čísla, adresy – a kdyby se to vypnulo, mnoho lidí by nevědělo kudy kam. A to může být velký problém,“ vysvětluje Krejčí.
O kritickém myšlení se jako o fenoménu mluví už delší dobu. Pandemie tohle téma ještě zesílila. Co to ale vlastně ono kritické myšlení je? „Definic je spousta, já pracuji s jednou jednoduchou – je to schopnost samostatně posuzovat kvalitu informací a potom se na jejich základě rozumně rozhodovat,“ říká lektor kritického myšlení Lukáš Hána v nové epizodě podcastu Mozkovna. „Je důležité si uvědomit i to, že jde o náročný proces a my jsme přirozeně vedeni k tomu, abychom šetřili energií a jsme nastaveni tak, abychom byli trochu líní, a šetřili i tím kritickým myšlením,“ dodává.
Zákon je považuje za drogy, lékařská věda ale ví stále víc i o jejich terapeutických účincích. Psychedelika jsou ústředním tématem nového dílu podcastu Mozkovna, ve kterém o nich zevrubně mluví Filip Tylš – psychiatr a neurovědec, který o těchto látkách mluví poučeně a bez předsudků: „Změněný stav vědomí, který psychedelika navozují, umožní mozku vidět víc, než co vidí v běžném bdělém stavu. Umožní brát z reality víc, než v ní vidíme běžně, což je lepší pohled na věc, než že by psychedelika generovala něco, co není,“ vysvětluje, ale dodává i nezbytné B: podstatná rizika psychedelik existují. Možná o důvod víc, proč upravit legislativu a uvolnit vědcům a odborníkům cestu k jejich dalšímu zkoumání nebo kontrolovanému využití v terapii.
České republice náleží třetí místo v celosvětovém žebříčku konzumace alkoholu. Podle adiktologa Ondřeje Sklenáře se mnoho lidí, kteří mají s pitím již problémy, schovává za obezličku, že je to vlastně normální. Sklenář v nové epizodě podcastu Mozkovna ale upozorňuje, že nic jako bezpečná dávka alkoholu neexistuje. „I umírněná dávka má dopady na mozek. Množství konzumovaného alkoholu je pochopitelně důležité, ale nelze říct, že nějaké je ještě bezpečné. Žádné totiž bezpečné není,“ varuje Sklenář.
Říkalo se jí božská nemoc nebo též padoucnice, dnes je známá nejen mezi odbornou, ale i laickou veřejností jako epilepsie. Jak ale upozorňuje neuroložka a epileptoložka Jana Zárubová z Centra pro epilepsie Fakultní nemocnice Motol, ve skutečnosti se nejedná o jednu nemoc, ale o více než čtyřicet různých druhů onemocnění mozku. „Epilepsie je definována jako predispozice mozku generovat epileptické výboje, které se klinicky projevují jako epileptické záchvaty,“ vysvětluje v nové epizodě podcastu Mozkovna Zárubová. „Pro mě je to nemoc, s níž se léčím přes dvanáct let. Ve spoustě věcí mě sice omezila, ale na druhou stranu mi ve spoustě jiných věcí dala jiný kurz. Více o sebe pečuji a hlavně se snažím bojovat,“ doplňuje pohled pacienta Filip Horáček, který se u Zárubové s epilepsií léčí.
Téměř třetinu svých životů prospíme. Někomu to může přijít jako dlouhá doba, nicméně spánek je pro člověka tak důležitý, že bez něj bychom zemřeli, jak upozorňuje i neuroložka a specialistka na spánkovou medicínu, profesorka Soňa Nevšímalová. „Spánek je zásadní jak pro fyzickou, tak psychickou regeneraci, paměť, kreativitu, imunitu, metabolismus, odplavení toxických látek a mnoho dalšího,“ vysvětluje Nevšímalová v nové epizodě podcastu Mozkovna s tím, že délka spánku se odráží na délce života. Upozorňuje i na to, že současná koronavirová pandemie má na spánek negativní dopady. „V prvé řadě jde o nespavost, posunuje se nám i spánkový rytmus a zároveň přibylo nočních můr a děsivých snů,“ říká Nevšímalová.
Jaký je vlastně svět kolem nás? Když před sebou vidíte červené rajče na hnědém stole, je to skutečně realita? Odpověď je o poznání složitější, než by se mohlo na první pohled zdát. „Značnou část toho, co považujeme za svět, si tvoříme svou myslí. Realita nevypadá tak, jak jí vnímáme, ale do jisté míry je uspořádána podobně, jako ten obraz,“ vysvětluje psychiatr a neurovědec Jiří Horáček. „O tom, jak by svět skutečně mohl vypadat nám říká moderní fyzika a kvantová mechanika. Naše smysly z reality vyříznou jen úzké spektrum toho, co vnímají. Realita je přitom bezpochyby mnohem složitější a bohatší,“ dodává.
From the publisher's feed

30 Listeners

33 Listeners

13 Listeners

8 Listeners

3 Listeners

1 Listeners

0 Listeners

0 Listeners

0 Listeners