Musialek je nářeční varianta příjmení Musílek. To vzniklo z příčestí minulého slovesa musit s příponou -ek. Jako všechna slovesná příjmení, i toto se vztahovalo k nějakému ději či události, ale co dotyčný musel, to už vám onomastika neprozradí. Nejvíce nositelů příjmení Musialek/Musialková žije v Ostravě, celkem jich u nás najdeme 101.

Příjmení Brloh/Brlohová je vzácné, dnes ho nosí jen 3 muži a 6 žen. Ve staré češtině máme doloženo i zdrobnělé příjmí Brlóžek. Vzniklo z apelativa brloh, tj. zvířecí „pelech“, „doupě“, „skrýš“. Příruční slovník jazyka českého uvádí i význam „vykřičený dům“ ‒ v případě takové motivace by bylo příjmení Brloh blízké příjmení Hampejz.

Příjmení Musílek/Musílková dnes nosí 1 017 obyvatel. Vzniklo ze příčestí minulého slovesa musit, tj. musil, s příponou -ek. Jako všechna slovesná příjmení, i toto se vztahovalo k nějakému ději či události, ale co dotyčný musel, to už vám onomastika neřekne.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

České příjmení Listík se vykládá z apelativa list, stejně jako příjmení List, Listoň aj. Máme i další příjmení motivovaná částmi rostlin, např. Kořínek, Větvička apod. Pokud by to však bylo příjmení původem německé, mohlo být jeho základem středohornoněmecké listic, tj. „moudrý, chytrý“, později též „lstivý“. Patřilo by tedy do kategorie pojmenování podle povahy. Záleží však na původu rodiny. V ČR dnes nosí příjmení Listík/Listíková 173 obyvatel.

František Bartoš uvádí v Dialektickém slovníku moravském sloveso odkvindovat se, tj. „odejít“. Dát někomu nebo něčemu kvinde znamená „odmítnout někoho/něco“ nebo „opustit někoho/něco“. Příjmení Nekvinda bychom mohli vykládat jako slovesné, přičemž záporné Ne- znamená, že šlo nejspíše o pojmenování člověka, který neodešel, nebo který něco neodmítl či neopustil. V současnosti nosí toto příjmení 667 obyvatel ČR, nejvíce jich najdeme v Hlinsku.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.

Odborné publikace příjmení Lohonka nevykládají. Pravděpodobně však vzniklo z apelativa loh, což je nářeční podoba apelativa hloh, tj. „keř nebo pěstovaný strom s trnitými větvemi“. Příjmení z označení stromů a keřů máme v češtině mnoho.

Příjmení Liboměrský/Liboměrská dnes nosí jen 6 osob. Patrně označovalo někoho, kdo pocházel z obce Liboměřice. Při tvoření došlo ke krácení slovotvorného základu, podobně jako u příjmení Bořecký z Bořetice, Pohořelský z Pohořelice apod.

Připravili a provázejí Iva Bendová a Mirek Vaňura.