Okolo češtiny

Je dobrým znakem naší doby, že člověk musí myslet spíš na to, aby netloustl, než na to, aby měl co jíst. Zvlášť to platí pro svátky, jak běžně říkáme Vánocům a navazujícím slavnostem, totiž Silvestru a Novému roku. Po tyto dny se cítíme sytí, nasyceni. V dalším jazykovém okénku se budeme zabývat slovy sytý a saturovat.

Ondřej Bláha

Slova svět a světlo spolu úzce souvisí. Naši předkové pojmenovali ten obrovský prostor, který nazýváme světem, právě podle toho, že je na něm světlo. Že všechno, co na tomto světě je, je osvětleno, vidíme to a můžeme to poznat. Protějškem tohoto světa jako „světlého místa“ bylo pak podle našich předků podsvětí, jehož hlavním znakem byla tma. Např. starý řecký básník Homér mluví přímo o nejčistší, absolutní temnotě, která v podsvětí panuje.

Slova svět a světlo spolu úzce souvisí. Naši předkové pojmenovali ten obrovský prostor, který nazýváme světem, právě podle toho, že je na něm světlo. Že všechno, co na tomto světě je, je osvětleno, vidíme to a můžeme to poznat. Protějškem tohoto světa jako světlého místa bylo pak podle našich předků podsvětí, jehož hlavním znakem byla tma.

Slovo nadílka samozřejmě souvisí s takovými slovy, jako je díl nebo dělit. Jsou to výrazy slovanského původu a je pozoruhodné, že německé slovo Teil, které je ekvivalentem našeho díl, je s velkou pravděpodobností přejímkou ze slovanských jazyků do germánských, nikoli naopak.

Vedle slov opravdu užívaných, frekventovaných a nepostradatelných v běžné komunikaci existuje i předlouhá řada slov jaksi periferních. Takových, která jsou užívána relativně málo, ale která jsou právě proto neotřelá. Mají zvláštní příchuť, zvláštní potenciál pojmenovávat věci trefně a často také vtipně. Příkladem takových periferních a zároveň trefných slov by mohlo být slovo fištrón.

Čeština je jazyk velmi bohatý. Nejen v tom smyslu jako ostatní jazyky světa, tedy že dovede vyjádřit skoro všechno, co si člověk zamane, ale i v tom smyslu, že svým uživatelům nabízí roztodivné způsoby, jak něco říct nepřímo. Probereme český frazeologismus jako vypálit někomu rybník. Ještě mi znějí v uších slova jedné naší německé studentky, která tento český frazeologismus uvedla jako příklad naprosté nelogičnosti češtiny.

Slovo paparazzi zní jako italské a skutečně z italštiny pochází. Ne každý ale ví, že paparazzi je původně příjmení jedné z postav, které vystupují ve známém filmu režiséra Federica Felliniho Sladký život.

Je opravdu neuvěřitelné, že od listopadu 1989 uplynulo už třicet let. To je myslím stejně dlouhá doba jako ta, která je potřeba na to, aby se z novorozence, který nic neví a nic neumí, postupně vyvinul hotový, dospělý člověk, který má rozum a už jakési zkušenosti a který se dovede postarat o sebe i o jiné. Třicet let je zkrátka hrozně dlouhá doba.

Hrát si s jazykem, to je věc, kterou dělají nejenom děti, ale i dospělí lidé. Projevy této hry jsou velmi rozmanité – od všelijakých vtipů založených na jazyce a jeho nuancích až k různým hrátkám se zvuky. Výsledkem takových her je i slovo cikcak.

V posledních asi padesáti letech je možné u nás Čechů sledovat pozvolnou tendenci k tomu, že se přestáváme bát cizích jazyků.