Schůzky Tomáše Berana

Tomáše jsem poznal před několika lety jako tichého, nenápadného asistenta. Zároveň pracoval v největším obchodě s foto a video technikou u nás. V mezidobí se vypracoval, teplé místo opustil a vydal se na volnou nohu. Ve svých devětadvaceti je úspěšným  fotografem a video makerem a neví kam dřív skočit. Je univerzálem, fotí koncerty, svatby, MMA zápasy. Jaké jsou dnes sny "kluka" pod třicet?

Hledal jsem do Schůzek člověka, jehož portfolio bude spíš oddechové a našel jsem Vojtu. Živí se sice  reportáží nebo fotkami interierů, přesto mě zaujal spíš krajinnými výjevy, které sám označuje za "pouhé" hobby. Povídali jsme si tedy o krajině, ale i jen tak o životě a cestách s batohem plným fototechniky.

Matúš Zajac je výjimečným zjevem na scéně (česko)slovenské dokumentární fotografie. Proniká nejen do komunit po všech stránkách zajímavých lidí, ale snaží se nahlédnout i jejich duši. Mnohovrstevnaté eseje publikuje v elektronických i tištěných médiích, nicméně soustředí se především na ucelené knižní projekty („Podoby viery“, 2011, „Out“, 2014, nebo aktuální „In“, 2020).

Matúš je držitelem mnoha ocenění, včetně prvního místa na Czech Press Photo v kategorii Příroda a životní prostředí. Věnuje se i pedagogické činnosti, workshopům a popularizaci dokumentární fotografie obecně.

Zdeněk je herec, který se shodou okolností stal i fotografem. Takže krom divadla, filmu, televize a dabingu se věnuje hlavně pořizování obrázků ze všedních ulic dneška. Procházky s foťákem jsou pro něj spíš relaxem, jeho tvorba je proto vyvážená a nezabývá se jen temnou stránkou nebo lidmi na okraji společnosti. Spousta jeho figurek naopak budí úsměv na tváři...

Větrem ošlehaný horal fotografuje od dětství a celý život zůstává věrný svému rodnému Valašsku. Trpělivě dokumentuje životy lidí kolem sebe a tím i proměny společnosti, včetně prolínání minulosti do reality dneška. Josef si na nic nehraje, jeho fotografie jsou civilní, syrové a autentické, bez nánosu patosu nebo melancholie. On sám je příliš skromný, ale podle mého pohledu patří jeho dílo k tomu nejlepšímu, co u nás v dokumentu můžeme spatřit.

www.josefvrazel.cz 

Ondřej pochází z Ostravy, ale dnes sídlí v Praze. Na Palackého Univerzitě v Olomouci sice vystudoval ochranu a tvorbu životního prostředí, ale řízením osudu ho to přitáhlo k fotografii a filmu. Je také velkým nadšencem do chemického procesu. Takže kdykoli může, fotí na film, včetně komerčních zakázek.

Roman je fotoreportér ČTK a držitel mnoha ocenění, včetně 1. místa v kategorii Sport v soutěži World Press Photo. Zároveň je ale vášnivým milovníkem železnice a z našeho rozhovoru vyplývá, že jedno bez druhého by  v jeho životě patrně neexistovalo.

Robert je hudebník a fotografický univerzál. Osobně mě však nejvíc zaujala jeho volná tvorba, ve které svébytným způsobem propojuje ženskou krásu, fetiš a speciální výtvarné techniky. Společně jsme probrali 20 let Robertova profesního života, včetně jeho odskoků do reportáží pro Večerník Praha nebo MF Dnes.

Tono Stano. Netřeba dalšího komentáře...

Jana se zabývá dokumentární fotografií a vkládá do ní specifickou poetiku a barvy. Nezáleží jí na tom jestli k záznamu používá sofistikovanou fototechniku nebo jen mobilní telefon. Čtyřikrát vyhrála v soutěži Slovak Press Photo a fotografii vyučuje na Liberecké škole foto-grafické. Témata její tvorby jsou různorodá a většinu z nich jsme pochopitelně rozebrali.