Odtrženost od reality, akademičnost a neodpovědnost, to jsou podle architekta Jaroslava Wertiga hlavní neduhy památkové péče v Česku. „Památkáři mají ohromnou moc rozhodovat o věcech, které jim nepatří a za které nemají žádnou odpovědnost. Vadí mi i to, že co bychom měli mít každý v sobě – úctu k tomu, co tu zbylo a ke starším hodnotám – to delegujeme na nějakou instituci, ať se stará,“ říká Wertig v nové epizodě podcastu Maxim Pavla Vondráčka. Myšlenka památkové péče má podle něj smysl, praxe tuto myšlenku ale jen degeneruje. „Co se děje s historií, je pro mě fetišizace a modlářství. Trochu to nahrává podceňování současnosti. Hnus tu vzniká, i když máme institucionalizovanou památkovou péči,“ dodává Wertig s tím, že nastavení pravidel je potřebné, ale tato pravidla musí platit pro obě strany.