Má smysl riskovat život pro pár fotek?
Tuto otázku si pokládá extrémní fotograf Petr Jan Juračka docela často. Odpovědět zatím nedokáže, zato ale dokáže vtipně a poutavě vyprávět o prožitém dobrodružství. Nejen o zážitcích z cest přišel vyprávět do podcastu Myšlením na vrchol.
Petr se už třikrát pokoušel vyškrábat až na samotný vrchol některé z nejvyšších hor světa. Ani první výprava na horu Ama Dablam, ani dvojnásobný pokus o zdolání Manáslu nevyšel. Přesto ale nasbíral hromadu zážitků a dechberoucích fotografií, o které se chce podělit se svými čtenáři.
O jakých zážitcích je řeč?
Než si poslechnete dnešní rozhovor, dovolte mi podělit se o jednu malou epizodu z Petrova vyprávění:
„V jeden moment mi došla trpělivost a vypnul se z lana. Hůl jsem nahradil cepínem a začal stoupat výrazně rychleji vedle štrůdlu blikajících čelovek. Přiznám se, že nově nabytá svoboda se mi líbila. Napodoboval jsem mnohdy pohyby, které jsem znal jen z televize, ale šlo mi to. Byl jsem rychlý, bylo mi teplo, bylo to fajn. Má svoboda skončila u ledové stěny, pod kterou jsme všichni čekali, až ji uvolní „špunt“, jak přezdíváme zaseknutému klientovi některé z agentur.
„Do prdele! Ten špunt je Tereza, ty vole!“ slyšel jsem poprvé v životě sprostě křičet Trávu. Honza se rychle odepnul a o minutu později již pomáhal Terce s každým pohybem, který láskyplně komentoval klidným hlasem. Jen co byla nahoře, předběhl jsem zbytek fronty a ledovou stěnu vyběhl na mačkách s absolutně bezchybně sekaným cepínem do přemrzlého ledu. Překvapilo mě to. Zajímavé, jaké dovednosti v člověku probudí strach. Nahoře jsem našel ztěžka sípající parťačku a vystresovaného náčelníka. Oba leželi vedle sebe na sněhu. Svět byl zase v pořádku. Jen Tereza bude do smrti znát tuhle pasáž jen z vyprávění. Strach nebo spíše úzkost, extrémní námaha a vypětí. Díky nim si tuhle část vůbec nepamatuje.“
Více zážitků z cest extrémního fotografa Petra Jana Juračky získáte v dnešním podcastu. více o nové knize Extrémného fotografa zjistíte zde: https://1url.cz/MuMWZ