Očima Saši Mitrofanova

„Evropa musí být do roku 2030 z hlediska armády, výzbroje a technologií značně silnější než Rusko. A bude. Pokud se nic nezmění, pokud udržíme tento směr, bude Evropa silnější po všech stránkách - mimo jaderné hlavice - a nikdo se neodváží vztáhnout ruku na Polsko a Evropu. To je cíl, který již všichni v EU přijali,“ řekl v minulém týdnu polský premiér Donald Tusk novinářům v Bruselu po skončení Evropské rady.

Za Stalina byly potraty v Sovětském svazu zakázány. Podle Stalinových plánů měla země být ve stavu permanentní války, pro kterou musel stát mít dostatek vojáků. Chruščov změnil kurs SSSR na mírovou koexistenci se Západem a potraty povolil. Putin je nezakázal, ale dělá vše pro to, aby nepřišel o žádného ještě nenarozeného vojáka.

Vladimir Iljič Lenin umřel a Alena Schillerová se narodila čtyřicet let po jeho smrti. A to je škoda. Kdyby Lenin paní Alenu poznal, hned by se mu v mauzoleu leželo veseleji.

Nedávno mi napsal jeden uživatel sociální sítě, že sice měl ve škole nejeden rok ruštinu, ale o skutečném obsahu života v Rusku v podstatě nic nevěděl. I když se o poznání tamních poměrů snažil čtením Tolstého, Dostojevského, Čechova či Solženicyna.

Začnu osobně laděnou poznámkou. Člověk cítí spokojenost, že se ve své předpovědi nemýlil. Obzvláště když byla tato předpověď vyslovena veřejně, opakovaně a v rozporu s jinými předpověďmi, které tvrdily něco úplně jiného.

Předně je třeba říci, že pozorování reakcí ruské scény na to, co vyvádí v prezidentské funkci Donald Trump, nenechává místo pochybnostem. Rusko je s tímto mužem v Bílém domě navýsost spokojeno. Kdyby to nebylo až příliš okaté, mohl by se Kreml bez jakéhokoli zkreslení reality vytasit se sloganem Trump je náš!

Sešly se v čase dvě události, které způsobili příslušníci stejné větve obyvatelstva planety, byť jsou místa, kde se to stalo, od sebe vzdálena vzdušnou čarou 6 800 kilometrů. V pražské tramvaji číslo 7 zaútočil řidič na Ukrajince. V Oválné pracovně Bílého domu zaútočili dva muži v oblecích s kravatami na Ukrajince. Vřed praskl a hnis vytekl hned na dvou místech.

V Česku zná mnoho lidí písničky Vladimira Vysockého. Je sice po smrti už téměř 45 let, ale jeho ostré postřehy z tehdejšího sovětského života jsou v Rusku stále aktuální. Časem se totiž ukázalo, že v mnoha případech jevy, kterým se posmíval, nebyly čistě sovětskou záležitostí, ale patří do ruské většinové mentality.

Když přesně před třemi roky vtrhli barbaři na území suverénního státu, byla to událost pro dějiny stejně klíčová jako bylo v minulém století vypuknutí obou světových válek. A jako už nikdy nebyl život na Zemi podobný tomu před válkami, nebude ani po vpádu Ruska na Ukrajinu svět stejný jako byl před ním.

Když byl ruským prezidentem Boris Jelcin, často mluvil o svých západních protějšcích jako o přátelích. Německý kancléř Kohl byl přítel Helmut, americký prezident Clinton přítel Bill. Za prezidenta Vladimira Putina se zatím tento výraz nepoužíval. Ale s nedávným nástupem Donalda Trumpa se situace mění.