Očima Saši Mitrofanova

Patriarcha moskevský a veškeré Rusi, nejvyšší představitel Ruské pravoslavné církve Kirill si nedávno veřejně postěžoval, že jeho země je veliká, ale žije v ní málo lidí. Kirill ale ve stejném projevu přišel s receptem, který podle něj vyřeší tento problém jako mávnutím kouzelného proutku: v Rusku nebudou potraty.

Na sobotním sněmu TOP 09 promluvili všichni lídři stran vládní koalice. Logicky ale největší pozornost upoutal projev premiéra a předsedy ODS Petra Fialy.

Ve čtvrtek jsem se v pražském Lichtenštejnském paláci díky pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů zúčastnil posledního dne mezinárodní konference Ruský imperialismus 1939/45 – 2023, na níž více než 20 odborníků z 11 zemí celého světa debatovalo o příčinách a důsledcích ruské agrese (nejen) na Ukrajině. Konferenci pořádal ÚSTR ve spolupráci s Úřadem vlády, litevskou ambasádou v Praze a polským Instytutem pamięci narodowej a cílem bylo poukázat na kořeny ruských imperiálních komplexů a na jejich dopady na historii včetně vpádu na území Ukrajiny.

Dnes to celé chci pojmout jako výzvu k přemýšlení. Nedávám žádnému z dále citovaných názorů absolutorium. Ale tyto názory se vztahují k situaci, ve které jsme se všichni ocitli. Je podle mě krizová a generuje klíčovou otázku: Vydrží na hrubých pytlích hedvábné záplaty, či bude existenčně nutné použít záplaty stejně hrubé?

Začnu jedním z mnoha typických případů. V Moskvě 14. října zmlátili policisté Tamerlana Marzojeva před očima jeho těhotné ženy. Policisté ho zastavili proto, že jako rodák ze severní Osetie na Kavkaze vypadal jinak než klasický Rus. 

Prezident Petr Pavel poprvé v úřadu promluvil na výročí 28. října a poprvé udělil státní vyznamenání. Sváteční sobota ale nebyla jenom ve znamení této události. Předvedla rozdíly ve společnosti i ve výkonech politiků. 

Po více než půldruhém roce války, kterou rozpoutalo Rusko proti Ukrajině, v Rusku samotném a v exilu vznikají úvahy o budoucnosti. Lze mezi nimi objevit jak zcela groteskní představy o dalším vývoji země, tak zoufalství nad tím, že ji nic než úpadek potkat nemůže.

I když na tom nemám zásluhu, těší mě, že mezi mými předky byli lidé pěti národností. Ale čím jsem starší, tím více lituji, že se mezi nimi nevyskytl alespoň jeden Žid.

Maďarský premiér Viktor Orbán v Číně tiskl ruku ruskému diktátorovi Vladimiru Putinovi. Maďarsko je členskou zemí EU a NATO. Co znamená takové podání ruky pro politika z demokratické země?

Válka je stav, do kterého se dostává stále více částí světa, a který se nám nevyhne. Vlastně už se nevyhnul. Jen u nás nepadají rakety, nepřítel útočí jinými prostředky. Ale přechod z hybridní do horké fáze je něco, s čím musí počítat přinejmenším politici, kteří ovlivňují životy všech členů společnosti.